Intimita s odérem kouře

František Reismüller François
21. 3. 2006 0:00
Recenze - Skye Edwardsová si z Morcheeby odnesla hodně. Minimálně ve svém povědomí.
Foto: Aktuálně.cz

Kdysi byla ona tváří a hlasem skupiny, která začínala na triphopu (Who Can You Trust), prošla si eklektickým (Big Calm) i popovým (Fragments of Freedom) obdobím a nakonec zúročila všechny předchozí zkušenosti (Charango), aby pak mohla s jinou čokoládovou kráskou v popředí úspěšně pokračovat dál. Skupiny, která nám všem, kteří ji milujeme, nejednou pomohla uklidnit se a zjistit, že život může být krásný, i když zákon o legalizaci sněmovnou nikdy neprojde.

Soutěž s bratry Godfreyovými, plnoštíhlým jádrem Morcheeby, a jejich novou zpěvačkou Daisy Martey, potažmo posledním albem The Antidote, stejně jako soutěž s vlastní minulostí, by sice Skye prohrála. Kdyby ovšem soutěžila.

Foto: Aktuálně.cz

Jenže ona se spíš ponořila do víru nových zkušeností; poprvé si sama napsala texty, na hudbě spolupracovala se svým manželem, baskytaristou Stevem Gordonem, s Patem Leonardem (Madonna, Pink Floyd) a dalšími. Spolupracovala. Zapojila srdce, sama sebe, přestala hrát roli, přestala se vžívat a začala prožívat.

Foto: Aktuálně.cz

Vsadila na jiné kvality. Na křehkost, kvůli které se nemůžete na Mind How You Go vrhnout jako na něco, co ve vás hned na první poslech pomalu rozproudí krev stejně jako Charango. Na intimitu, která donutí poslouchat s pozorností psychologa i empatií přítele. Na příjemnost, která není ani vtíravá, ani uspávající, respektive může být obojím, když je potřeba. A v neposlední řadě na sametové kouzlo svého hlasu, hlavní devizu a leadera celého alba.

Foto: Aktuálně.cz

Faktem však zůstává, že cejch spolupráce s exchlebodárci zanechal viditelnou (ale možná jen dosud nevyléčenou) jizvu. Kouřová vůně morcheebovského oparu, byť ne tak omamná, se tu nezapře. A právě kvůli tomu může Mind How You Go působit trochu vyčpěle, jako slabší odvar chytlavosti a melancholie na tisíc způsobů, jak ji známe z počinů jejího minulého angažmá (včetně nejslabší, příliš popové desky Fragments of Freedom).

Jenomže z optimističtějšího a chápavějšího úhlu pohledu se Skye teprve objevuje. Začíná. Nerekonstruuje, spíš znovu staví na starých základech. A ty jí samozřejmě nikdo jen tak neodpáře.

Foto: Aktuálně.cz

Některá místa alba jsou navíc skutečně silná: nahořklá naděje v refrénu Solitary, experimentálněji pojatá What's Wrong With Me s náladou pulzující zmatenosti. Björk ze soundtracku k Tanci v temnotách připomínající No Other, či gospelová Jamiaca Days tvořená pouze hlasem v několika vrstvách.

Zbytek je jako teplý proud; nikterak silný, ale když se jím necháte strhnout, zavede vás do vskutku útulných končin. Mind How You Go působí kompaktně, vyrovnaně a pečlivě. Nemůže být považováno za průlom ani v rámci kariéry Skye Edwardsové. Ale rozhodně je to kvalitní důkaz toho, že o(d) ní v budoucnu hodně (příjemného) uslyšíme.

Skye: Mind How You Go. CD, 42 minut. Vydala firma Warner Music, 2006.

Oficiální stránky ZDE

 

Právě se děje

Další zprávy