Interpol nabízejí vycpanou lásku k zbožňování

Pavel Turek
20. 8. 2007 0:00
Newyorský kvartet se pere se syndromem třetího alba
Interpol
Interpol | Foto: www.myspace.com/Interpol

Recenze - O skupinách, které vydávají třetí album se dá prohlásit spousta floskulí, jedna z nich, ta asi nejvíc platná zní, že už se nemusí tak urputně snažit o definici vlastního výrazu. Jsou etablované, začíná být čas na evoluci a experimenty. Interpol se o to na Our Love To Admire pokusili.

Tradiční tříbarevnou úspornou grafiku na obalu nahradila fotografie scenérie z přírodovědného muzea v Los Angeles. Dva lvi se sápou po kořisti, jenže ta zvířata jsou holt vycpaná a tak nějak se to má i s celým albem.  

Jeden z funkčních významů, proč si říkají Interpol je ten, že stejně jako v policejní organizaci se nehraje na esa, Sherlocky a individuality, ale vyřešený případ je kolektivní práce, do které se zapojuje vícero složek. Jenže jako v každé organizaci i v kapele můžou udávat linii různá křídla a frakce.

Interpol bohužel (podobně jako britští Editors) si svůj kreativní vývoj vyložili jako zbavování se toho nejzábavnějšího, čím byli výjimeční. Pryč jsou rytmicky rafinované singly jako Evil, Slow Hands nebo Obstacle 1, které stály přesně na hraně mezi natahováním moldánků a chutí tančit. The Heinrich Maneuver i Rest My Chemistry k nim mají dost daleko.

Geniální basu Carlose D nyní utápí obě kytary, smyčcové serepetičky a sem tam lesní roh. Our Love to Admire si ponechala klasickou potemnělou náladu Interpol jenom probleskující charakteristickou ironii vyměnila za něco, čemu chlapi možná mezi sebou říkají zasmušilost, ale ve skutečnosti je to únava.

Smutná nálada od lidí, kteří vlastně ani pořádně smutní nejsou. Tvorba vrostlá do newyorských reálií. Nevzrušivé čekání v mrazivém podvečeru na Washington square, plechovka piva schovaná v papírovém sáčku, dealer trávy zatím nedorazil. To je fuč.

Foto: Jelle Wagenaar
  

V porovnání s barovým debutem Turn On the Bright Lights (2002) a dotaženým Antics (2004) Our Love to Admire evokuje zívání u televize při Sexu ve městě a rozjímání nad tím, jestli si nechat dovézt čínu nebo pizzu.  

Dosavadní trade-mark kapely Carlos D opečovaný metrosexuál, který si i před cestou do prádelny přeměřuje kotlety pravítkem, si pro nové fotografie ostříhal esesáckou patku a nechal narůst knír. Což je tak trochu cesta od dozorování v Dachau k provozování příjemného penziónku v ospalých Bavorech. Pro kapelu s ambicemi Interpol to není příliš vysoká laťka.

Interpol: Our Love To Admire. CD, 46:59, vydala firma Capitol/EMI 2007

 

Právě se děje

Další zprávy