Iggy je připraven na pódiu i zemřít. A Stooges s ním

Adam Pešek
21. 6. 2013 23:35
Iggy se nikdy nestal sebeparodií. Už dlouho se totiž nebere moc vážně
Foto: Profimédia

Frýdek-Místek - Kmotr, praotec, zakladatel, pionýr, ikona, průkopník, taková slova se dávají nejčastěji do souvislosti s Iggym Popem. Jeho kapela The Stooges na přelomu sedmdesátých let ztělesňovala punk rockový přístup.

Společnost zatracovala jejich primitivní hlasitou hudbu i životní styl a jim to bylo ukradené. Dnes se situace obrátila a Stooges přijíždějí jako vzkříšený relikt doby, přičemž i v pokročilém věku jim zůstala zběsilost v srdci.

Na koncertě, který se odehraje v sobotu 22. června ve Frýdku-Místku, po sobě Iggy Pop pravděpodobně nebude mazat burákové máslo, natož aby se řezal sklem nebo ukazoval genitálie.

Foto: Reuters

Ale odhalený hrudník se v posledních několika dekádách stal jeho trademarkem a na každém vystoupení tak připomíná, proč je o velký kus dál, než všichni, kdo se snaží vydělat na vzpomínkách na krásné uplynulé dekády. Nikdy totiž ve svém zápalu pro věc neustal.

A kdo ví, třeba se dočkáme i jednoho skoku do davu. Iggy Pop je údajně vymyslel, nebo přinejmenším jako jeden z prvních praktikoval.

Když se před třemi lety po zranění vyjadřoval, že už nikdy stagediving dělat nebude, šlo o planou výhružku a ke své vášni se opět vrátil. „Nedotčen nehodou z roku 2010, kdy odešel se zakrvácenou tváří, vrhá se do davu při každé příležitosti," psal deník Independent v recenzi nedávného koncertu na Meldown festivalu.

Debut za jednu noc

Stooges si dnes vykládáme jako pokladnici špinavého zvuku. V roce 1995 anglický magazín MOJO všechna tři alba zařadil mezi stovku nejlepších desek všech dob. Obzvlášť kolem třetí řadovky Raw Power se vytvořil menší kult.

Možná tomu napomohl i fakt, že ho Kurt Cobain ve svých zápiscích označil za své nejoblíbenější album a v seznamu padesáti desek, které nejvíce ovlivnily zvuk Nirvany, jej umístil na první pozici. Steve Jones, zakládající člen Sex Pistols, se prý zase naučil hrát na kytaru, zatímco se mu v přehrávači točilo právě Raw Power.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

V roce 1973 jej sice fanoušci ještě nedotlačili ke komerčnímu úspěchu, ovšem v hudebním prostředí dodneška rezonuje. Ačkoliv Stooges nikdy na tričkách hrdě nehlásali antisystémové hesla, mnoha takovým dali patřičný zvuk. Ukázali, že není třeba hrát dokonale, ale stačí pár akordů a schopnost se s ním prorvat mezi lidi.

Extrémně špinavá kytara a Iggyho exaltovaný hlas prudérní povahy přiváděl k šílenství svou absolutní rezignací na snahy o formální preciznost, zároveň ale mnoha dalším ukázal, že nástroj může vzít do ruky opravdu kdokoliv.

Stooges
Stooges | Foto: Aktuálně.cz

Stooges ostatně nikdy nebyli napojeni na žádnou ideologii, vznikli s myšlenkou vytvořit novou formu blues. Zpočátku měli mnohem blíž k bující scéně americké rockové avantgardy.

„Pop do vystoupení zapojil běžné domácí spotřebiče jako vysavač nebo mixér a vytvářel s nimi intenzivní zvukové stěny, které jeden z přihlížejících přirovnal k letadlu přistávajícímu v místnosti," připomínal Edwin Pouncey v časopisu Wire, jak vypadaly vůbec první koncerty kapely.

Ačkoliv později experimenty nechali stranou a zůstal jim bližší primitivní garážový zvuk, producentem první desky se stal John Cale, mimo jiné člen Velvet Underground.

Legenda praví, že materiál si Stooges narychlo připravili noc předtím, než vešli do studia. To dost dobře ilustruje, jaký vztah měla kapela k tehdejší volnomyšlenkářské umělecké scéně New Yorku, pokud bychom z Calea označili za její personifikaci.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Motorkáři, vyližte mi!

Pokud už první deska znamenala nespoutaný zvuk a partu kluků, jež moc neřešila, kam ve svém počínání dospějí, pak byl koncertní přednes její mocninou. Jednou vystoupení muselo skončit hned při úvodní I Wanna Be Your Dog, když se Ashetonova kytara rozpadla. Jindy se na nich podepsal silný vliv alkoholu.

Dalším výrazným zlomem byla deska Fun House. Nejenže se na ní poprvé objevuje Steve Mackay a jeho saxofon, ale tehdejší manažer kapele představil heroin.

Foto: Aktuálně.cz

Nepředvídatelnost dění na pódiu vzrostla ještě více. U Iggyho Popa se začínalo střídat frenetické chování s momenty, kdy se sotva udržel na nohou. Ale právě mentální i fyzický rozklad Stooges kapelu dohnal k jejich nejlepšímu výkonu na Raw Power a posléze i k rozpuštění kapely.

„Mockrát děkuji člověku, kdo mi hodil tuhle skleněnou flašku na hlavu. Málem mě to zabilo, ale zase ses netrefil, takže se budeš muset snažit znovu příští týden," takhle zněla poslední věta Stooges na pódiu v sedmdesátých letech. Živá nahrávka Metallic K.O., již tato slova ukončují, představuje právě připomínku posledního koncertu kapely v sedmdesátých letech. Létající flašky a mnoho dalších předmětů měly své opodstatnění.

Publikum v klubu Michigan Palace se tehdy skládalo především z motorkářů a Iggy si s nimi otevřeně pohrával. Když lidé pozitivně zareagovali na výzvu, jestli chtějí slyšet rokenrolovou odrhovačku Louie Louie, naservírovali ji Stooges ve třičtvrtěhodinové verzi, kde si frontman vymýšlel slova na místě.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Jedno z volných improvizovaných dvojverší údajně znělo: „Vyližte mi prdel, vy slabý motorkářský vidláci," pokud tedy budeme věřit slavnému kritikovi Lesteru Bangsovi. Celý koncert v jedné ze svých esejí označil za dokumentaci Iggyho nihilismu v době, kdy byl úplně mimo kontrolu.

Vzpomínky s nadhledem

Od té doby už uplynulo skoro čtyřicet let. Z Iggyho se stala tvář punku a jako symbol neurvalosti pravidelně navštěvuje televizní talk show, přijímá pozvání do American Idol nebo se objevuje v bizarních reklamách na pojištění.

Foto: Aktuálně.cz

Náhledu na svou osobu jako na podivného stárnoucího strýčka, který svou bouřlivou minulost nebere tolik vážně, pak přispěly i nedávna sólová alba Preliminaires a Aprés. Ta zpěváka představila ve velmi nečekaných polohách, svým hlubokým vypravěčským hlasem doprovázel šansony a covery starých, převážně francouzských písní.

V poslední době se mu podařilo alespoň napravit reputaci Stooges. Když se naplnilo Iggyho přání hrát znovu po letech se svou kapelou, šest let starý materiál na The Weirdness nabídl jen trochu burácení, které nezachránil ani slavný producent Steve Albini.

Letošní novinku Ready to Die tak raději uváděl už s nadsázkou. Přechod k nezávislému labelu uváděl reklamou, která ho zachycovala u bazénu v rozhovoru se svým manažerem. Hlásil mu, že potřebuje být blíž lidem.

Stooges se to podařilo. Nahrávkou znovu prostupuje energie, kterou kapela vždy symbolizovala, byť tentokrát to zní hlavně jako uspokojení věrných a ideální noční program do olezlých rockových klubů.

Foto: Profimedia.cz

Ostatně, ambice původních Stooges asi nikdy nebyly o moc větší. A fakt, že své v nich dodnes zní a zároveň je sami můžou hrát na stadionech před tisícovými davy, dobře svědčí o jejich významu.

Rockové ghetto funguje paralelně s popkulturním děním a Iggy je jeho neměnným etalonem. Kde jiní zkouší návraty, pravděpodobně s choutkami na tučný zisk (Rolling Stones, Black Sabbath, The Who), a nabízí seriózní návrat do nejlepších rokenrolových časů, veterán bez svršků z nich nikdy neodešel.

Stooges jsou někde na půli cesty. Ale díky tomu, že Iggy už sám sebe dávno nebere vážně, není k smíchu těm, kdo nemají potřebu na zlaté sedmdesátky neustále vzpomínat.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy