Poškodil je sníh, skrývaly se ve sklepeních ghetta nebo několika tóny zachraňovaly život svého majitele: na sérii koncertů v Izraeli ožilo třicet houslí, které unikly holokaustu, napsala agentura AFP.
Houslovému virtuózovi Guy Braunsteinovi se chvěla ruka, když na pódiu koncertního sálu v Tel Avivu bral letos v červenci do ruky housle lesknoucí se novým lakem.
Nástroj, který držel v ruce, patřil houslistovi z osvětimského orchestru. Jeho majitel byl nucen hrát celé dny vězňům k pochodu na nucené práce.
Braunstein sice již žije řadu let v Berlíně, avšak narodil se a až do 21 let žil právě v Tel Avivu. O to silnější to pro něj byl zážitek.
Když hrál adagietto z 5. symfonie Gustava Mahlera, pohnuly osvětimské housle část posluchačů k slzám.
"Hrál jsem na tisících koncertů, ale nikdy jsem nepocítil takové emoce, jako když jsem uchopil do ruky tyto housle z Osvětimi. Jejich vůně byla jiná, zmocňovalo se mě dojetí, neboť znám jejich příběh," vysvětloval Guy Braunstein. Bývalý koncertní mistr Berlínských filharmoniků se již podruhé účastní koncertů nazvaných Housle naděje, které se konají v Izraeli.
"Tyto housle hrály před lidskými troskami. To, co viděly, by stačilo, aby člověk zešílel," říká houslař Amnon Weinstein, který se podílel na uspořádání podobných koncertů v Německu, ve Spojených státech a v Turecku.
Šestasedmdesátiletý Izraelec pocházející z rodiny litevských Židů, jenž unikl holokaustu, strávil více než 20 let ve své dílně, kde restauroval housle, jež často byly v politováníhodném stavu.
"Chci, aby tyto housle znovu hrály na koncertech, chci, aby vypovídaly o tom, co zažily," říká Weinstein. "Z těchto houslí totiž vychází velmi zvláštní zvuk, pláč, smích i modlitby," prohlašuje.
Jeho sbírka dnes čítá 60 houslí a violoncell. Každý nástroj je pamětníkem často tragického příběhu Žida v Evropě v době holokaustu. Většina byla vyrobena v dílnách v Německu a v Československu, nesou na sobě Davidovu hvězdu a jméno napsané uvnitř.
Amnon Weinstein tráví celé hodiny u počítače a pátrá na internetu. Má okruh příznivců, kteří se na něho obracejí, když se jim dostanou pod ruku housle s příběhem, který by ho mohl zajímat.
Takto nedávno získal housle, které po sobě zanechal muž deportovaný do internačního tábora ve městě Drancy u Paříže. Z okénka vlaku podával jeho majitel nástroj francouzskému agentovi se slovy: "Tam, kam jedu, mi budou k ničemu".
"Za holokaustu se člověk chápal houslí a bez ohledu na zimu, hlad nebo vši hrál... A ti, kdo mu naslouchali, se vznášeli jako na jednom Chagallově obraze," říká houslař. Spoléhá na svého syna Avšaloma, který je již třetí generací houslařů, že bude pokračovat v jeho činnosti a zachová tak památku i hudbu těch, kdo zahynuli v koncentračních táborech.
Jedny housle z Weinsteinovy sbírky pocházejí z proslulého českého houslařského města - Lubů u Chebu (německy Schönbach). Také jejich osud je velmi pohnutý. Dostal je od jednoho ukrajinského farmáře Feivel Wininger, když byl spolu s dalšími rumunskými Židy odsunut do ghetta v Podněstří.
"Ty housle byly zcela obyčejné, ale tatínek na ně uměl vyloudit kouzelné tóny. Díky příjmům ze hry na tento hudební nástroj z Chebska zachránil život sobě a dalším šestnácti lidem, ať již členům rodiny či přátelům," citují stránky projektu Housle naděje jeho dceru Helen.
Amnon Weinstein vlastní také housle člena orchestru v koncentračním táboře Osvětim. Ten s nimi hrával každé ráno a každý večer před nechvalně známým nápisem "Arbeit Macht Frei".
"Tyhle housle získala naše rodina v roce 1946. Mého otce Abrahama oslovil uboze vypadající muž a řekl mu, že díky nim přežil coby člen orchestru koncentrační tábor Osvětim. Chtěl housle prodat, protože nutně potřeboval peníze," vzpomíná Shmuel Davidovitz.
Housle byly spolu s klarinetem oblíbeným nástrojem židovských komunit ve střední a východní Evropě, kde vzkvétala až do druhé světové války tradice lidové židovské hudby nazývané klezmer. Jeruzalémský památník obětí holokaustu Jad vašem má 15 houslí z této doby.
