Rozhovor - Jsou všeobecně považováni za nejdůležitější hiphopovou skupinu všech dob a těžko se na tom někdy něco změní.
Public Enemy svými deskami na přelomu osmé a deváté dekády posunuli hip hop do nového vývojového stádia. Jejich konfrontační texty atakovaly rasovou i sociální nerovnost Spojených států, hudba využívala revoluční potenciál sampleru. V neděli se po dvou letech vrací znovu do Prahy a zahrají v holešovickém klubu SaSaZu (jako předkapela se objeví domácí WWW).
S deskami It Takes a Nation of Millions (1988) nebo Fear of a Black Planet (1990) se Public Enemy navždy zapsali do hiphopových dějin, v polovině 90. let se ale jejich žánr dramaticky změnil. Divoké samplování nahradilo úzkostlivé dodržování autorských práv a politické agitky texty o dívčích pozadích a večírcích.
Z hip hopu se stal mnohamiliónový byznys a pro Public Enemy v něm najednou nějak nebylo místo. V roce 1999 kapela opustila vydavatelství Def Jam a vydala se na strastiplnou cestu za absolutní uměleckou nezávislostí.
Public Enemy vedou svoji válku dál, jen se jejich hlavní platformou stala globální internetová síť. Vydávají přes ni desky svoje i jiných spřátelených interpretů, organizují kampaně a svolávají koncertní turné. „Internet dává lidem spoustu svobody, teprve tady může hip hop existovat, jak to bylo původně zamýšleno," prohlásil Chuck D v telefonickém rozhovoru.
Vaše aktuální turné je zasvěcené výročí desky Fear of a Black Planet. Chcete fanouškům připomenout, jak mocný byl hip hop před dvěma dekádami?
Public Enemy s tímhle albem před dvaceti lety otevřeli dveře pro spoustu dalších důležitých desek - a to stojí za připomenutí. Tehdy jsme chtěli ostatní rappery inspirovat, aby začali veřejně mluvit o tom, co si myslí a v co věří. Myslím, že tahle deska pomohla vytvořit silnou základnu hip hopu, ze které žánr mohl dlouhou dobu operovat.
Za těch dvacet let se ale hip hop proměnil v obrovský byznys. Neztratil něco ze svého kouzla?
Máš pravdu, že hudební průmysl a byznys vůbec pokřivil smysl hip hopu.
Spousta lidí teď dokonce tvrdí, že je mrtvý...
Rozhodně není mrtvý, naopak si žije velmi dobře. Může za to internet, nebýt jeho, bylo by všechno podstatně horší. Díky síti můžeš dělat rozhovory, rádio, šířit svoje tracky nebo komunikovat s lidmi, kteří mají stejné názory jako ty. Internet dává lidem spoustu svobody, teprve tady může hip hop existovat, jak to bylo původně zamýšleno.
My jsme na webu rozjeli spoustu projektů. Třeba webvou stránku www.hiphopgods.com, na které se píše o rapových klasicích, které mladší posluchači možná neznají. Taky jsme spustili shemovement.com, což je zase stránka pro ženy působící v hip hopu. Pořád platí, že ženy a hudební veteráni mají dveře do mainstreamu zavřený a díky internetu se k nim můžeš dostat.
Public Enemy byli nedávno součástí experimentu s webovou stránkou SellaBand.com, na které mohli fanoušci investovat do vaší nenatočené desky. Jak jste byli spokojení s výsledkem?
Nemůžeš dávat lidem hudbu úplně zadarmo. A slušně je požádat, aby projevili svůj zájem a svoje fanouškovství ještě předtím než deska vyjde, je možná jedna z cest, jak vyřešit současné schizma hudebního průmyslu. Umění ale není o tom, že ti někdo zaplatí a ty pak natočíš desku. Na prvním místě musí být vždycky láska k umění.
Jedním z klasických hesel Public Enemy je: Bring the noise! (Dělejte hluk!). Pořád si myslíte, že hudba může změnit svět?
Nejsou žádný hranice toho, co hudba může dokázat. K tomu ale ještě musím dodat, že veškerá hudba si je rovná. Není žádná lepší nebo horší hudba. Nikdy jsem v tomhle nerozlišoval mezi hip hopem a dalšími žánry.
Jak moc hip hop pomohl do funkce Obamovi? Dějí se s Amerikou změny, které Obama sliboval?
Někde v hloubi duše věřím, že hip hop pomohl k tomu, abychom měli prvního černošského prezidenta. Obama je součástí generace, která vyrůstala v sedmdesátých letech, tedy ve stejné době, kdy se narodil hip hop. Jeho prezidentskou funkci zatím svazuje opozice, která proti němu stojí na všech frontách. To nejdůležitější ale už udělal, když vyslal světu gesto, že současná Amerika odmítá pozici nadřazené země. Je dobře, že se ve světě přestáváme chovat jako králové.
V říjnu jste vydali retrospektivní box set s nahrávkami, které jste udělali za posledních deset let, kdy Public Enemy fungují jako zcela nezávislý projekt mimo velký hudební průmysl. Byla to dekáda plná boje?
Je to boj a vždycky byl. Jenže bez boje nemůžeš ničeho dosáhnout. Když nebojuješ, nezlepšuješ se a stagnuješ. Všechny překážky, který před nás život postavil, jsme zatím překonali, což je osvobozující pocit. Pořád se s touhle svobodou učíme žít.
Pro většinu médií pořád existují jen kapely na velkých labelech a Public Enemy se svojí nezávislostí dost trpí. Nelituješ někdy, že jste tak dramaticky zpřetrhali pouta?'
Rozhodně nelitujeme. Kdybychom to neudělali, už bychom nemohli natáčet hudbu, které stoprocentně věříme.
Jednou z tvých aktivit je i přednášení na univerzitách. Jak ses k tomu dostal?
Pro muzikanty je důležité, aby byli otevření a naslouchali. A stejně tak je důležitý, aby měli někoho, kdo jim řekne, co je důležitý, a co ne. Mladí lidé musí mít svoje hrdiny. A ti hrdinové nemůžou mlčet.
Nedávno jsi hostoval na desce brazilského rappera jménem MV Bill. Co říkáš na globální popularitu rapu?
Jsou to právě tyto lokální scény, díky kterým hip hop žije dál. Jsou nesmírně důležité, vytváří se kolem nich komunity, které podporují místní scény, a z toho profitují muzikanti. Podstatnou součástí naší kariéry vždycky byly koncert v zahraničí, díky nim jsme vytvářeli mezinárodní sítě. Můžeš jít na koncerty v různých zemích, kde lidi mluví jinými jazyky, ale lidi pořád chápou, co je to hip hop a umí pracovat s jeho elementy. Určitě líp než ve Státech, kde velké korporace dávno lidem vymyly mozky.
Váš koncert v Praze v roce 2000 byl jedním z milníků české hiphopové subkultury...
Od okamžiku, kdy padla železná opona jsme tu hráli několikrát, a vždycky se můžeme spolehnout na naše fanoušky. Cítíme tady velkou vášeň pro hip hop. Vyřiď všem, že jsme poctěni, že u vás můžeme hrát.
