reklama
 
 

Harfistka Boušková: Průměrný muž má větší úspěch než dokonalá uchazečka

9. 5. 2018
Hned dvakrát letos na festivalu Pražské jaro vystoupí harfistka Jana Boušková. "Harfa byla kdysi doménou mužů, dnes je jeden harfista v Metropolitní opeře. Muži chtějí spíše hrát sólo," říká.

Zanedlouho se Smetanovou síní Obecního domu po roce opět ponese velebný motiv Vyšehradu, jenž tradičně zahajuje festival Pražské jaro. Pozornost diváků v sále, u televize i rozhlasu bude upřená na dvě harfy přednášející známé akordy. Za jeden z nástrojů usedne členka České filharmonie Jana Boušková. Po rozhovoru s ní je těžké vnímat Smetanovo dílo jako dřív.

Má vlast je český repertoár a s kolegyní jsou na této nejslavnější zdejší kadenci − dlouho byla znělkou Československého rozhlasu Praha − sehrané. Přesto se mohou vyskytnout výzvy. "Třeba pan dirigent Bělohlávek si přál, abychom to hráli v šesti harfách. Tak jsem povolala studentky a dlouho jsme kadenci sehrávaly," vypráví Boušková.

Je těžké sehrát tolik prstů, když v rozložených akordech jde o milisekundy v rytmickém přednesu? "Smetana to nenapsal unisono, rozdělil to mezi dvě harfy, mělo se hrát stereo. Ale tak se to neosvědčilo. Byli jsme jediný orchestr, který vždy hrál ve dvou harfách unisono," říká Boušková, podle níž se harfistky musí poslouchat a cítit společný timing.

Členkou České filharmonie je Jana Boušková od roku 2005. Tehdy to pro ni byl zlomový rok: začala učit na Královské konzervatoři v Bruselu a zároveň nastoupila do orchestru.

"Začínala jsem v době, kdy jsem měla velmi dobře rozjetou sólovou dráhu. V zahraničí mi říkali, že jsem se zbláznila, jít do orchestru. Ale já jsem chtěla využít, že se to místo otevřelo, nerada bych orchestrální hru upozaďovala," vysvětluje. "Kvalita tělesa je taková, jaká je kvalita jeho hráčů. Navíc Česká filharmonie natolik respektuje své umělce, že jim dává možnost sólového hraní, a pro mě je to neskutečné naplnění, protože mohu mít obojí."

Boušková má nejraději orchestrální partitury, kde si může pořádně zahrát. Není jich málo. "Miluji Richarda Strausse, impresionismus, ten se bez harfy neobejde. Berliozovu Fantastickou, Prokofjevova Romea a Julii," vypočítává. Prozrazuje, které party jsou vyhlášeně náročné: například kadence v Ravelově Cikánovi, Čajkovského Květinový valčík, Slovácká suita Vítězslava Nováka, Mahlerova Pátá či Sukova Pohádka.

Pražské jaro letos Janě Bouškové nabídlo i sólové vystoupení. V sobotu 26. května s orchestrem PKF − Prague Philharmonia přednese koncert, který pro ni napsal mladý český skladatel Lukáš Sommer.

"Kdysi mě oslovil dirigent Stephan Tetzlaff, jestli bych přijela a zahrála skladbu pro mě napsanou. A vzpomněla jsem si na Sommerovu Jitřní fantazii pro flétnu a harfu, již jsem premiérovala s Janem Ostrým a která je nádherná. Tak jsem Lukáše požádala o koncert a on nadšeně souhlasil," popisuje.

Na zahájení Pražského jara se opět ponese velebný motiv Vyšehradu ze Smetanovy Mé vlasti. | Video: www.janabouskova.com

České publikum koncert uslyší trochu jinak než premiérové obecenstvo v německém Bremerhavenu: skladatel nebyl spokojený s druhou větou a celou ji přepsal. Vedle Sommera v Rudolfinu zazní ještě známý harfový koncert Alberta Ginastery.

Hrát dva koncerty za večer není pro Janu Bouškovou neobvyklé, přesto se zdá nevyčerpatelná. "Hodně spát, nepít kafe, kolu, černý čaj, dát si čokoládu a banán, nehádat se," zní základní recept na předkoncertní přípravu.

Na pódiu Boušková vydává obrovské množství energie, jakkoliv může dáma s harfou vypadat étericky a ladně. "Nástroj je těžký, ale má určitý balanc, a pokud to interpret ví, nemusí se s tím vůbec prát." Harfa se naklání, ale neopírá celou vahou o hráčovo rameno, nesmí ležet. Přidržuje se jemně koleny.

Mladé adeptky harfy nechť se připraví, že nástroj budou stěhovat pomocí vozíčku a samy ladit. Také si musí − alespoň před koncertem − odepřít radosti typu sauny či bazénu, nechtějí-li, aby pak na pódiu stříkala krev z prstů. Boušková o tom ví své.

Podle ní je pro hru na harfu důležitá koordinace mezi levou a pravou rukou, na rozdíl od klavíristů musí harfistky sladit ještě pohyb obou nohou. Zatímco dnes na harfu začínají už malé děti, za jejího dětství se vyučovala až na konzervatoři.

Koncert

Jana Boušková & PKF - Prague Philharmonia
26. května, Rudolfinum

Boušková byla výjimečná − v deseti letech už koncertovala po světě a vyhrávala soutěže. Považovali ji za fenomén, dodnes dostává pozvání do vzdálených destinací. Na jaře stihne koncert v Jižní Koreji a recitál v Izraeli, do toho pár vystoupení v Česku. A přitom pro to prý "nic kromě dřiny" neudělala. ,

"Obětovala jsem hudbě čas, ale protože jsem jí byla obklopená, šlo pro mě o samozřejmost. Mě to bavilo. Po škole jsem si prostě učesala drdol, uvařila kafe a šla jsem cvičit. Naplňovalo mě to," tvrdí přesvědčivě dcera harfistky a flétnisty.

Mezi vlastními žáky má jednoho muže, ostatní jsou dívky. "Harfa byla kdysi doménou mužů, dnes je jeden harfista v Metropolitní opeře. Muži chtějí spíše hrát sólo. Na soutěžích je jich tak jeden z deseti. Ale vždy se na něj nahlíží jinak: průměrný muž má větší úspěch než dokonalá uchazečka," říká zkušená porotkyně světových klání.

Sama je příkladem úspěšného skloubení kariéry s rodinnými povinnostmi. Na dobu, kdy měla malé děti, vzpomíná jako na tu nejhezčí a vypráví o cestování s miminkem, kojení o přestávkách koncertů či zkoušení s přenosnou postýlkou na pódiu. "Všechno jde, když se chce," zní její program. Vtipy o harfistkách ji nerozčilují a ochotně se o jeden podělí: "Půl života proladíme, půl hrajeme falešně."

autor: Dita Hradecká | 9. 5. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama