"Chlápku z časopisu, co ses to právě zeptal? / ,Děláš ty stejné obličeje i v posteli?´ / Sakra, chlape. Co je to za otázku? / Co sis myslel, že na to odpovím?" zpívají Haim v písni Man From The Magazines. Odkazují na nejapné otázky určené baskytaristce Este Haim, z jejíchž extatických šklebů na fotografiích se stal internetový mem.
"Jako ženy nás pořád učí, abychom byly milé a příjemné. Kdyby mi ale někdo řekl něco takového teď, nejspíš bych mu jednu vrazila," přiznala Este Haim v rozhovoru pro Apple Music.
Haim na desce Women in Music Pt. III nevyhlašují otevřenou válku patriarchátu, spíše zachycují frustraci žen, které musí každý den bojovat s tím, že je okolí podceňuje. "Pokaždý, když si myslím, že něco dělám správně / Skončí to tím, že jsi na mě naštvaný / Nemůžu pochopit, proč mě nechápeš," zpívají v singlu The Steps, v jehož klipu se ranní rutina v koupelně mění ve výbuch potlačované agrese.
Haim nejsou žádné punkové bojovnice s elektrickými kytarami namísto zbraní, i tak má ale píseň The Steps drajv, který u rockové kapely už dlouho nebyl slyšet. A to platí o většině skladeb na desce.
Těžké začátky
Sestry z okresu Los Angeles County spolu hrají zhruba od poloviny nulté dekády, pořádně o sobě ale daly vědět až prostřednictvím EP nazvaného Forever v roce 2012. V lednu následujícího roku je stanice BBC vyhlásila vítězkami "prorocké" ankety BBC Sound of 2013. Na rozdíl od zpěvačky Adele nebo Sama Smitha, jejichž cestu vzhůru tatáž anketa předpověděla, se však z Haim nikdy hvězdy úplně nestaly.
Debutové album Days Are Gone mělo slušné recenze a získalo nominaci na americkou Grammy, následné Something to Tell You z roku 2017 už ale větší pozornost nevzbudilo. Skoro to vypadalo, že kolem dívčího tria splaskla bublina.
Haim to měly od začátku těžké. Rock je poslední roky v úpadku a ony do žánru definovaného machismem ani patřit nechtěly. Naplňovaly sice jeho škatulky, zároveň však odkazovaly na inspirační zdroje, které jsou v žánru poslední tři dekády spíše zapovězené, jako je softrockové písničkářství kapely Fleetwood Mac ze 70. let minulého století.
K tomu Haim přidaly třeba obdiv k futuristickému R&B ze začátku tisíciletí. Právě díky těmto nepravděpodobným inspiracím jsou však zajímavější než všichni ti kluci v kožených bundách, kteří se snaží napodobovat zvuk Joy Division.
Haim sice žádný cool rockový magazín nevyhlásí za "spasitele rock'n'rollu", jejich třetí deska Women in Music Pt. III ale naznačuje, že by si tento titul v roce 2020 zasloužily.
Nepodmíněná láska
První zvuk, který se na desce ozve, je zoufale obstarožní saxofon. Uvádí skladbu Los Angeles o narůstající deziluzi z města, které protagonistky ještě donedávna považovaly za domov. "Tyhle dny prostě nemůžu vyhrát… jsem zlomená a ztrácím víru," zpívají.
Procházky městem, které už člověku nepatří, tvoří zajímavý rámec desky - na jednu takovou se Haim vydávají v klipech Don't Wanna a Summer Girl. Města hrají důležitou roli také ve videu Now I’m In It, které režíroval filmař Paul Thomas Anderson.
Women in Music Pt. III je album o rozchodech, odvaze odstřihnout se a začít znova. Také ale vypráví, jak je někdy těžké udělat tak radikální krok. "Oba máme svoje noci, kdy se probudíme v postelích někoho cizího, ale nechci, nechci se tě ještě vzdát," zpívá Danielle Haim v Don't Wanna. Jinde, ve skladbě All That Ever Mattered, už je po všem: "Asi ti nedocházelo, že všechno, na čem mi kdy záleželo, jsi byl ty."
Vyvrcholením desky je závěrečná Summer Girl - už vloni vydaný singl, zařazený na závěr jako bonusový track. Tady Danielle Haim vzpomíná, jak její přítel bojoval s rakovinou.
"Slza za tvými černými brýlemi, strach uvnitř tvého srdce hluboký jako rány, pojď vedle mě, ne za mnou. A prožij moji nepodmíněnou lásku," zpívá a jemně cituje slavnou melodii z písně Walk on the Wild Side od Loua Reeda. Všechny pochybnosti a nejistoty ze zbytku desky tady dostávají rozhřešení.
Tím přítelem, o němž se zpívá v Summer Girl, není nikdo jiný než producent Ariel Rechtshaid, který dříve spolupracoval se zpěvačkami Madonnou nebo Charli XCX, nejvíc je ale spojovaný právě s Haim nebo kapelou Vampire Weekend. Na Women in Music Pt. III s ním producentský tým tvoří Rostam Batmanglij, někdejší člen právě Vampire Weekend, a newyorská kapela je ideálním dobrým referenčním bodem k třetí desce Haim. Ostatně na loňském albu Vampire Weekend nazvaném Father of the Bride v několika písních zpívala právě Danielle Haim.
Ještě nejsem mrtvá
Vampire Weekend vychází z "uncool" vzorů, eklekticky překračují žánry a pokaždé surfují na vlně jiného stylu. Stejné sebevědomí teď už mají i Haim.
Zatímco jejich první dvě desky se nesly v duchu poněkud jednotvárného retro zvuku, na Women in Music Pt. III si dovolí zabrousit do hip hopu raných 90. let (skladba 3AM), bílého reggae (Another Try), country popu (Leaning on You), nebo dokonce až kamsi k post-dubstepovému elektronickému beatu s tlumenou euforií (I Know Alone). Je to barevná nahrávka, která ale zároveň stvrzuje písničkářský talent tria.
Na obalu jsou sestry Haimovy vyfoceny jako servírky z typické americké jídelny. Po takových bistrech plánovaly s novou deskou vyjet na turné. Koronavirus jim narušil plány a šňůru zrušil, i deska teď vyšla s dvouměsíčním zpožděním.
Jinak ale pandemie třetímu albu Haim nijak neublížila, možná naopak. Jemná melancholie, která se novými písněmi proplétá, je posluchačům o něco srozumitelnější. Stejně jako špetka naděje, která se v nich skrývá a nakonec také převáží. "Snažím se z toho vyhrabat, dívám se moc na televizi a pozoruju strop. Je mi z toho divně, ale jen se snažím zbavit se toho pocitu. Jsem dole," zpívají ve skladbě I Have Been Down, avšak hned dodají: "Ještě ale nejsem mrtvá."
Haim: Women in Music Pt. III
Columbia Records 2020
