Mantry prý umějí zachraňovat životy. S Golden Spine si je mručí i Bonnie Prince Billy

Pavel Klusák Pavel Klusák
7. 8. 2020 12:00
Když se řekne, že jedním z nejpozoruhodnějších českých alb roku je nahrávka manter, nejspíš to vyzní svérázně. Ale dá se to říct jinak: Andrea Knotková a Václav Havelka III v duu nazvaném Golden Spine přirozeně přemostili východní mystiku s post-rockem, ambientem, extází klubového indie. A do tématu vtáhli hodně silných hostů od Lenky Dusilové po Američana Bonnieho Prince Billyho.
Václav Havelka III s Andreou Knotkovou v indickém městě Rišikéš.
Václav Havelka III s Andreou Knotkovou v indickém městě Rišikéš. | Foto: Noritsu Koki

Andrea (dřív vystupovala jako Iamme Candlewick) a Václav (samozřejmě z kapely Please the Trees), tvůrčí i partnerská dvojice, nezradili logiku věci, když si uvědomili, že univerzální princip mantry odkazuje k propojení všech.

Deska jménem Universal Prayer je tedy nakonec kolektivní záležitost s řadou silných hostů. Ti tu navíc nemají jen krátké štěky: viz Thor Harris, někdejší perkusista kapely Swans, nebo dvojí vstup Bonnieho Prince Billyho. Tony Crow a Matt Swansson - klávesista a kontrabasista z kapely Lambchop - toho také drží hodně. Intro ke skladbám po svém zpívají jednou Lenka Dusilová, podruhé Bill Callahan. "Je to pohanská spirituální hudba. Rozhodně ženská a bouřlivě silná. Přesně to, co náš svět, který bojuje s toxickou maskulinitou, dnes potřebuje," řekl o spolupráci Thor Harris. 

Zacházet s mantrami není jen tak. Indové jim připisují zvláštní sílu. Měli jste dost respektu, když jste z nich točili indierockové album?

Andrea: Myslím, že ano. A s jejich sílou jsem už něco zažila. Jednou, na úpatí Himálaje nad Dharamšalou, nám při meditačních cvičeních přidělili místo, z něhož jsme se několik hodin nesměli hnout. Já jsem seděla na velkém žlutém kameni, zpod kterého po chvíli vylezl veliký černý škorpion. Přepadla mě hrůza. Nechtěla jsem trénink pokazit, a tak jsem zůstala sedět na kameni a začala jsem opakovat mantru, která mi první přišla na mysl. Traduje se, že ve správné chvíli může zachránit člověku život. Nevím, jestli mě před škorpionem zachránila, ale rozhodně mě uchránila před mojí vlastní myslí, která by byla schopná se strachy po****t z toho, že mě uštkne a umřu. Celou dobu jsme tam seděli spolu. Když se můj meditační čas chýlil ke konci, škorpion zalezl zpět pod kámen. 

Védské mantry patří mezi základní "know-how" indické kultury, a jelikož stojí u prvopočátků jejího vývoje, nikdo na ně nemá autorská práva. Čím jsou pro vás texty, které jste zhudebnili? 

Andrea: Vnímám, že mantry obecně vzbuzují respekt právě tím, jak jsou staré a jak univerzální je moudrost, kterou nesou. Ve mně tedy rozhodně. Neumím si představit, že by někdo jejich sdělení nějak zneužil, a určitě vyžaduje určitou odvahu je aktivně používat. Mně k tomu pomáhá kontext, ze kterého jsem je přijala jako součást učení. Denně ho praktikuji asi 12 let. Rozhovory s indickými učiteli o významu a osvojení manter mi přinesly nový pohled na zodpovědnost vůči nim. Je také mnoho dalších manter, které nejsou součástí běžné kultury a není žádoucí je zhudebňovat. Existují osobní mantry, tajné mantry, tantrické a obřadní mantry, mantry, jež může člověk užít jen jedinkrát v životě, a ty, jež obdrží student od svého gurua a nikdy je nesmí vyslovit nahlas, neboť tím zředí jejich sílu a význam.

V nahrávce bídža mantry účinkují Pall Jenkins, Norman Westberg a Lenka Dusilová. Foto: Anna Baštýřová. | Video: Underflow Records

Texty manter tu tedy byly. Jak vznikla hudba?

Václav: Většinu jsme psali s Andreou společně na její nápěvy. U některých manter měla hudbu složenou. Většina byla napsaná na kytaru. U každé mantry jsme šli po vibraci jejího vnitřního obsahu. Po tom, jak rezonuje s námi. I proto si můžeš všimnout, že skladby na albu jsou navzájem dost různé.

Andrea: K jednotlivým skladbám jsme vybrali hosty a ti se připojili do aranžmá, která jsme vytvořili, a po svém je rozkošatili. Poslali jsme jim překlad a výklad manter, aby se s nimi mohli propojit. 

Václav Havelka III. s Andreou Knotkovou.
Václav Havelka III. s Andreou Knotkovou. | Foto: Tomáš Pivoňka

Je také v Indii zvykem, že si lidé zpívají mantry po svém? Nebo je to spíš evropský posun?

Andrea: V Indii, jak ji znám, je běžné, že lidé zpívají mantry různě. Mantry jsou poselství, slova, která nemají žádnou danou melodii, co ale mají dáno, je rytmus a výslovnost, ve které i mnozí slavní interpreti manter na nahrávkách dělají chyby. A to je, asi jako by někdo chtěl velebit dědictví českých zemí a zpíval třeba "v sadě skví se džara květ". V ulicích Indie běžně uslyšíš jednu mantru v desítkách melodií, z nichž některé se stávají "lidovými" jednoduše proto, že se lidem líbí a chytnou se. My jsme tedy mantry přezpívali po svém, tak, jak jsme cítili jejich vibraci a podstatu.

Už dlouho u nás nevyšlo tak mezinárodní a zároveň vnitřně propojené album: jsou tu s vámi Bonnie Prince Billy, Bill Callahan, hráči ze Swans a Lambchop… Jak jste oslovovali hosty?

Václav: Překvapilo nás, s jakým nadšením odpovídali na naši iniciativu. Všichni přispěli na desku z čistého zájmu, bez nároku na honorář. Nahrávali party dle svých možností doma a posílali nám je. Díky tomu se však proces nahrávání protáhl na téměř dva roky práce. Často jsme na příspěvky čekali i několik měsíců a nevěděli jsme, jaké party dotyčný pošle. Občas nás někdo mile překvapil, jako třeba Will Oldham aka Bonnie Prince Billy, který vedle vokálů poslal také drony na elektrickou kytaru. 

V nahrávce mantry Daimoku účinkují Bonnie Prince Billy a Norman Westberg. | Video: Underflow Records

Vedle hostů ze světa je tu i Lenka Dusilová.

Andrea: S Lenkou vyplynulo její hostování přirozeně z našeho přátelství a spolupráce v rámci jógy a workshopů. Vždycky se mi líbilo, jak naše "óm" společně zní. Některé pasáže, které vznikly improvizací s Lenkou ve studiu u Amáka, patří mezi mé nadmíru oblíbené.

Thor Harris, který hrál na bicí se Swans, Angels of Light, Shearwater i Devendrou Banhartem, tu toho oddře opravdu hodně.

Andrea: Thor je víc slyšet, protože je to náš přítel a celkově se u vzniku desky více angažoval a podporoval ji. Vnímala jsem, že mu je toto hudební pojetí opravdu blízké, a některé jeho příspěvky taky patří mezi moje favority.

Celý projekt Golden Spine a alba Universal Prayer vypráví o propojení, o jednotě. A o síle zvuku. Budete vystupovat ve dvou, nebo je šance zahrát si naživo s někým z hostů?

Václav: Rádi bychom. Těžko říct. Lenka Dusilová nás doprovodí během křtu alba, který proběhne v Paláci Akropolis 13. října. Vedle ní s námi v živé sestavě kapely vystoupí také Filip Míšek z Khoiby a Carl Warwick (momentálně Nano Tone).

Andrea: Třeba s Thorem si určitě zahrajeme, až se tu objeví. Otázka je, kdy se tu za daných okolností opravdu vyskytne. Učíme se sílu zvuku najít i ve dvou, ale chce to ještě hodně práce. 

Dnes u nás nevychází moc alb, na nichž by autoři dali najevo, že ve zvuku a slovu cítí duchovní náboj. V tomhle smyslu jste vydali výjimečnou desku. 

Andrea: Upřímně, nechali jsme v ní kus sebe, slušnou porci iluzí a myslím, že i něco z podstaty našeho vztahu. 

Album Universal Prayer vyšlo u vydavatelství Polí5 (CD), Stoned to Death (kazeta) a Underflow Records (vinyl).

 

Právě se děje

Další zprávy