Glosa: Vinyla objevuje a neuhýbá. Dokázala to i počtvrté

Andrea Šafářová
9. 2. 2015 10:09
Proč máme Vinylu, když máme Apollo? A proč obě ceny není radno zaměňovat?
Kalle ze dvou nominací neproměnili jedinou. Každopádně ale na sebe loni upozornili albem Live from the Room. A to se počítá víc než ceny.
Kalle ze dvou nominací neproměnili jedinou. Každopádně ale na sebe loni upozornili albem Live from the Room. A to se počítá víc než ceny. | Foto: Anna Vedralová

Glosa - Mimozemský pop kapely DVA, ostravský elekro-punk Schwarzprior, ambientní soundtrack k audioknize Solaris – to jsou vítězové čtvrtého ročníku hudebních cen Vinyla.

DVA proti škatulkám

„Kdyby Honza a Bára Kratochvílovi nahráli jedinou desku a tou byla právě Nipomo, vše by bylo naprosto v pořádku. Ne snad, že by zbytek diskografie nějak pokulhával, ale třetím albem definitivně podtrhli svou jedinečnost na domácí scéně, ba dokonce i v zahraničí,“ okomentoval triumf v kategorii Deska roku Ian Macháček, jeden ze členů Rady ceny Vinyla.

Skupina nedlouho po slavnostním předávání cen odcestuje na protější pól zeměkoule. Svůj věhlas v Austrálii a na Novém Zélandu podpoří koncertním turné. Jejich animální pop jistě strhne tamní obyvatelstvo – dobře známý „bubble-pop“ plný emocionálních hesel a s nenáročnou kompozicí duo neguje smyšleným jazykem a explozí perkusí, strunných nástrojů, klarinetů, žesťů i dětského hracího piana se štítkem „pop“.

„Na Nipomo je zkrátka všechno, co definuje DVA – ulítlost, zábava, euforie a neuchopitelnost,“ potvrzuje jedinečnost smíšeného uskupení, jehož koncerty návštěvníka katapultují do centra živočišných domorodých oslav.

DVA vítězové.
DVA vítězové. | Foto: Anna Vedralová

Ocenění putující do rukou tohoto páru je nanejvýš logické. Tak trochu levituje mezi žánry, škatulky jsou pro něj těsné a na tuzemské scéně nemá konkurenci. Naplňuje tu kritéria zjevení, přestože jejich hudebně podivínští kolegové ze zahraničí slaví úspěchy. Stačí si vzpomenout třeba tUnE-yArDs. „Bylo by skvělé, kdyby se některé nejmenované světové servery zaměřily na nadžánrové poklady jako DVA, než aby glorifikovaly tvůrčí mrzáky,“ doplňuje Macháček.

Smíšené páry jako trend

A svou zvukovou kuráží dost možná porazili intimní písničkáře Kalle a Leto. Roj kapel, co se odevzdávají světu důvěrnými zápisky zahalenými do zvukového negližé, jako by načrtával obrysy nového hudebního trendu poloviny aktuálního desetiletí. Jeho hlavními hrdiny jsou muzikanti z maloměst a mimopražští „outsideři“, jejichž radosti a strachy se prosákly za „osamělé zdi“ jejich pokojíčků. K táborským Kalle a olomouckým Leto se do nové generace písničkářů řadí třeba ještě Strangers in the City z Veselí nad Moravou.

Pořadatel cen Pavel Uretšlégr spatřuje na současné hudební scéně ještě jinou kumulaci, a to ne typicky zvukovou, ale osobnostní. „Letos nominacím vévodila především smíšená dua a možná tato skutečnost ukazuje na jeden z výrazných aktuálních trendů,“ konstatuje. Jihočeši Kalle, kromě toho, že do tohoto chlívku spadají, si nejen aktivitou vloženou do debutu Live from the Room „navařili“ i nominaci v kategorii Objev roku. A přestože neproměnili ani jednu, nepatří to mezi to podstatné, na co se cena soustředí.

„Ostatně samotné nominace považujeme za podstatnější než vyhlašování absolutních vítězů, což v hudbě ani dost dobře nejde. Nominace lépe ukazují širší spektrum kvalitní hudby, a o to nám primárně jde,“ vysvětluje Uretšlégr.

Reprezentativní vzorek sestavuje dvaadvacetičlenná porota zastoupená aktivními hudebními publicisty a personami oboru. Každý ze členů smí v kategoriích Deska roku, Objev roku a Počin roku hlasovat jen jedenkrát, přičemž vítězí adept s nejvyšším počtem hlasů. Poměrně úzké rozpětí hodnotícího panelu zdůvodňují pořadatelé zřetelnějším výsledkem, který považují za účelnější než „průměr vzešlý z širokospektrálního hlasování“.

Vzhledem k řidšímu prostředí renomovaných odborných jmen a stále ještě nižšímu počtu zajímavých českých skupin vznikajících mimo střední proud je toto číslo stále spíše nadprůměrné. Jen pro srovnání – nejpříbuznější hudební cena Apollo tuto zodpovědnost vkládá do rukou deseti profesionálů.

Ale vraťme se ještě do Tábora. Zatímco si tamní přívrženci Veroniky Buriánkové a Davida Zemana mnuli ruce na trofej alespoň v objevitelské kategorii, v industriální Ostravě bušili pěstmi o plech. Radostí. „Vinylovou pečetí“ budiž Schwarzprior v roce 2014 objeveni. Po pěti letech.

Objev a Zjev roku

Kde se toulali, že je nikdo nepochválil? Na místě by bylo se spíš ptát, proč se na ně zrovna loni stočily zraky publicistů. Je to jednoduché jako facka – vyšel dlouho očekávaný debut IDDQD. Cheatovací formule herní klasiky Doom, jíž trojice Edgar Schwarz, Tomáš Motal a Radek Pléha otitulovala svůj první dlouhohrající disk, implikuje poselství alba. Kromě toho, že je neurvalé, syrové, sprosté, psychedelické a psychoticky znějící, nevzkazuje nic konkrétního, než snad jen „dělej a říkej si, co chceš“.

Schwarzprior. Objevení po pěti letech na scéně a vydání prvního alba.
Schwarzprior. Objevení po pěti letech na scéně a vydání prvního alba. | Foto: Anna Vedralová

Dostali však Schwarzprior cenu jen díky prvoplánové nemravnosti? Těžko – to dokonalá souhra nakažlivě úderného elektro-gotického podhoubí a dekadentních surreálných textů dává vzniknout sebevědomému projektu, jehož koncept je dotažený do poslední slabiky příznačného jekotu.

„Málokdy zní termín audiovizuální teror tak přiléhavě jako u projektu Schwarzprior, hlásící se k odkazu EBM i gotické scény. Jestli si ostravská trojice studentů umění svým debutem IDDQD u Polí5 pojistila nesmrtelnost, se ukáže, až bude celá jejich generace mrtvá,“ opatřila jejich vítězství pointou Jana Grygarová, členka Rady. Objev roku – Zjev roku, chtělo by se doplnit.

Vinyla kontra Apollo

Ceny Vinyla se rozdávaly teprve počtvrté, své teritorium už si ale stihly poměrně srozumitelně vyznačit. Tím mají před Apollem trochu náskok, který svým posledním výběrem vybočil z viditelné stezky. Srovnání obou akcí se společným základním poselstvím – tedy vrátit hudební ceny do rukou umělců a jejich díla – se ale nabízí. Obě byly spuštěny v roce 2011, částečně sdílí členy poroty a zaměřují svou pozornost mimo střední proud. Nápadnější tvář Vinyly ale tvoří zdánlivé detaily.

Tím nejdůležitějším je přesná artikulace cílů. „Především však chceme přispět k popularizaci hudby, která přes svůj neoddiskutovatelný přínos domácí kultuře, stojí často na okraji zájmu médií i posluchačů,“ uvádějí zakladatelé ceny na webových stránkách.

K dokreslení představy jmenují příbuzná ocenění v jiných odvětvích kultury, a to Cenu Alfréda Radoka, Magnesiu Literu a Cenu Jindřicha Chalupeckého. Pavel Kučera, Tomáš Tenkrát a Marek Gregor, hudební publicisté stojící u zrodu ceny Apollo, důvod vzniku schovávají za nekonkrétní vizi, slovně interpretovanou jako „zvýšení povědomí o kvalitní české populární hudbě“.

Druhým z nich je osobitá forma propagace nominovaných prostřednictvím limitované LP s jednou skladbou každého zástupce. Deska ve stokusovém nákladu je součástí širší umělecké seberealizace Vinyly – její přebal každoročně vstřebá rukopis renomovaného českého výtvarníka. Letošní žolík padl na kreativní kolektiv Rafani, co čtvercový prostor uchopil jako nepopsaný list stvořený pro slova a čísla.

Dva Rafani.
Dva Rafani. | Foto: Anna Vedralová

„Obal se skládá z očíslovaného výčtu zdánlivě nahodilých slov a výroků, kterým Rafani reagují na utváření hodnotových systémů, a potažmo na udělování cen v obecné rovině, neboť ty jsou také určitou hierarchizací,“ odhaluje pozadí díla Tomáš Grombíř, druhý z koordinátorů cen.

Nutno podotknout, že ceny Apollo co do uměleckého přesahu a podpory nominovaných rozhodně nekopou nižší ligu. Jen si připomeňme pěknou sošku od Maxima Velčovského a Jana Jaroše. Živé pásmo skladeb všech adeptů na ocenění uskutečněné v rámci slavnostního ceremoniálu pak budí větší důvěryhodnost ve vztahu k vizím organizátorů.

Cena namísto propasti

A nakonec zařazujeme rozdíl zcela zjevný, nikoliv však povrchní. Svébytná kategorie Počin roku již čtvrtým rokem zaplňuje prázdné místo na poli hudebních cen. S oceněním projektů jako festival Creepy Teepee, vydavatelství Polí5 a Piana na ulici nabyla Vinyla na trojrozměrnosti a úplnosti – stala se jakýmsi „mentorem“ mezi hudebními cenami.

Jonáš Rosůlek a Adam Boháč, letošní vítězové ze studia Needles, nepřinesli hudební scéně zcela nový projekt, nýbrž zrestaurovali starý. Devítihodinové, dvacet let staré audioknize Solaris vtiskli podmanivý ráz citlivými ambientními šumy, probublávajícími na pozadí hlasu zesnulého Richarda Honzoviče a nově i jeho dcery. „Podařilo se jim jak vystihnout chladnou, ale zároveň vábivou náladu knihy, tak posílit sugestivitu jejího přednesení. Dotvořenou audioknihu ,Solaris‘ lze vnímat též jako velmi sebejistý krok na neprobádanou půdu, k němuž dochází v době, kdy v českém prostředí stoupá zájem o tento formát, ale takřka nikdo s ním kreativně nepracuje,“ dodal komentář Viktor Palák, publicista magazínu Aardvark.

Čtvrtá sada cen se letos unikátně udělovala v Praze, v klubu Lucerna Music Bar. Do rukou nových majitelů je předali aktuální i bývalí členové Rady hudebních cen Vinyla Jana Grygarová, Karel Veselý a Ian Macháček.

 

Právě se děje

Další zprávy