Střety popových hvězd v prodejních hitparádách mají vždy zvláštní kouzlo. Fanoušci jsou vtaženi do hry, a mediální kampaň tak může pomoci oběma sokům. Jenže vítěz může být jen jeden. Když v roce 1995 vydali britpopoví rivalové Blur a Oasis ve stejný den své nové singly, diskutovalo se o tom i v ranních zprávách.
O dvanáct let později svedli 50 Cent a Kanye West nesmlouvavou bitvu o hiphopový trůn a naposledy si to před dvěma lety „rozdaly“ nové singly Katy Perry a Lady Gaga.
Vzpomínky na slavné hitparádové bitvy aktuálně oživují popové hvězdy Justin Bieber a One Direction, jejichž nové desky se vydaly do světa shodně v pátek 13. listopadu.
Spekulace, zda na čísle jedna žebříčku usedne na konci album Purpose znovuzrozeného Justina Biebera nebo rozlučková kolekce Made in the A.M. britsko-irského kvarteta, baví média i sociální sítě. Souboj má několik svůdných rovin – střetávají se zde tradiční popové bašty (USA vs. Británie/Irsko), největší labely (Universal vs. Sony), hudební styly (urban music vs. pop-rock), ale i různé generace fanoušků náctiletého popu.
Obě soupeřící strany nicméně přistoupily k žebříčkové válce poněkud chladně a vyhýbají se medializaci souboje. Justin Bieber sice v říjnu One Direction obvinil, že chtějí zneužít jeho kampaň, a čtveřice mu vzápětí odpověděla, že se nebojí jeho konkurence, od té doby obě strany ale o souboji mlčí. Žádné vzkazy o tom, že by ti druzí měli chytit AIDS (jak to před dvaceti lety přáli Oasis konkurenčním Blur) ani zuřivé facebookové kampaně ve stylu vánoční bitvy Rage Against The Machine vs. X-Factor z roku 2009.
Marketingové týmy stojící za Bieberem a 1D zvolily opatrnou taktiku – poštvat si proti sobě siláckými gesty fanoušky druhého tábora by nebylo moudré, vždyť množiny konzumentů obou desek se nejspíš na mnoha místech překrývají.
Justin se kaje
Obě desky mají navíc vlastní mediální příběh, který je měl prodávat, a image zuřivých bojovníků do nich rozhodně nijak nezapadá. Začněme u někdejšího nejslavnějšího teenagera světa, jehož kariéru odstartovalo na konci minulé dekády YouTube.
Jednadvacetiletý Justin Bieber se s novinkou Purpose vrací po černém roce 2014, kdy bulvár týden co týden plnily jeho opilecké skandály trhající obrázek hodné náctileté hvězdy na kusy. Už to vypadalo, že je s jeho kariérou definitivně amen, jenže Bieber se obdivuhodným způsobem dokázal postavit na nohy.
Na jaře ho živou vodou polil společný hitový singl Where Are Ü Now s producentskou dvojicí Diplo a Skrillex (vystupující jako Jack Ü), který ukázal, kam se má hudebně vydat.
Popová verze tanečního fenoménu EDM napěchovaná zvláštními zvukovými efekty (jsou to zpívající velryby?) je slyšet i na jeho novějších singlech What Do You Mean?, Sorry nebo I'll Show You, které uhladily albu Purpose cestičku k rehabilitaci i vysokým prodejům.
Názvy po sobě jdoucích hitů pěkně odráží kajícnickou náladu Bieberovy nové image. „Kde jste, když vás potřebuji nejvíce?" vzkazoval smutným hlasem zástupům svých „Beliebers“ v Where Are Ü Now, pak se v Sorry omlouval za excesy a v I'll Show You už jako znovuzrozená hvězda slibuje, že nám všem ještě ukáže.
Ve zvláštním klipu k posledně jmenované skladbě radostně hopsá v přírodních scenériích, očista byla dokonána. Na desce pak samozřejmě nezapomene připomenout svoji nově nalezenou víru v Boha. „Už jsem si myslel, že moje cesta je u konce / loučil jsem se s přáteli / a pak jsem tě požádal o odpuštění mých hříchů / a teď jsem víc než vděčný za to, co se stalo. Má duše je v klidu,“ zpívá v závěrečné Purpose.
Uslzená klavírní balada míří hudebně k jeho starému já, na albu ale naštěstí převažují všemožné klony „tropického house“ Where Are Ü Now (Skrillex produkoval pět skladeb z třinácti). Pěvecky z něho nikdy nebude Usher, desku ale prodává hlavně poloha melancholického mladíka s jakousi skrytou temnou minulostí. S podobně emočně drásavými příběhy uspěl třeba raper Drake, Bieber teď musí doufat, že jeho fanoušci budou i nadále stárnout s ním.
Zpěvák s novou deskou vzkazuje, že všechno, co se dosud stalo, mělo smysl (= purpose), a deska je tak plnohodnotnou katarzí, díky níž možná nakonec skutečně dokáže odrazit k dospělé kariéře, po níž tak touží. Potřebuje k tomu ale vhodné spolupracovníky – Skrillex, Diplo, Blood (neboli Blood Diamonds, někdejší parťák indie hvězdičky Grimes) či Kanye West v roli výkonného producenta desky se ukázali být tím správným týmem.
Bieber má dobře našlápnuto. Nakonec, Amerika miluje kajícníky, jistý George W. Bush to z detoxu dotáhl až na prezidenta.
Vykalkulovaný úspěch 1D
Členové One Direction jsou vesměs o rok starší než Bieber, jejich cesta ale zatím vedla jen nahoru. Od kapely sestavené v rámci televizní soutěže X-Factor se pod dohledem popového impresária Simona Cowella zrodila nejúspěšnější klučičí kapela od začátku tisíciletí.
Letos v červnu je Forbes zařadil v žebříčků nejlépe placených celebrit na čtvrté místo (víc vydělávají jen boxeři Mayweather a Pacquiao a také zpěvačka Katy Perry) se zisky kolem 130 milionů dolarů a s Made in the A.M. bojují o páté číslo jedna na americké albové hitparádě. Jejich desky vychází každý listopad od roku 2011 a drží si stabilně vysoké prodeje, s novinkou je ale pár věcí jinak.
Kapela (či snad komerční projekt) přišla v březnu o Zayna Malika, který se rozhodl odejít na sólovou dráhu, a protože i ostatní členové touží po tom samém, je Made in the A.M. ohlašováno jako poslední nahrávka před pauzou. Ta ale klidně může trvat roky.
Jedna éra One Direction se uzavírá, z kvinteta je kvartet, hudebně si ale kluci na páté desce jedou ve starých vyšlapaných kolejích. Jejich doménou vždycky byly vykřikované fotbalové refrény á la We Will Rock You. 1D vůbec vzali bombastičnost rocku a napěchovali ji na formuli klučičí kapely, kde každý zpívá chvíli, ale nejsilnější jsou ve sborech.
Made in the A.M. je zároveň poctou slavné tradici britského pop-rocku. Poctou, anebo rovnou vykrádačkou. Infinity s klenutými „woah“ refrény jsou vlastně Coldplay, Olivia upomíná na Robbieho Williamse z jeho orchestrální, ironické éry a hitový singl Drag Me Down vrací do hry riffy Police. O One Direction se říká, že jsou nejlepší karaoke kapela, a z nepřiznaných coververzí se dávno stal „vtip, který nekončí“.
S novou deskou si na Twitteru přisadili členové Def Leppard a Peter Townsend z The Who, kteří hned po vydání alba prohlásili, že 1D nebudou žalovat za ukradené motivy z jejich hitů. Stejně by to asi k ničemu nebylo, za boybandem stojí mocná firma Columbia/Sony a její armáda právníků.
One Direction dosáhli masivního úspěchu mimo jiné i díky rafinované kampani na sociálních sítích, na nichž vystupují jako partička rozjívených kluků, kteří sebe ani nic kolem sebe neberou vážně. Na Made in the A.M. se chvílemi otevírají i maličko dospělejší témata – v Perfect vykoukne hořký rozchod Stylese s Taylor Swift, Love You Goodbye může (ale také nemusí) být o Malikově odchodu – ale jinak jsme pořád v kategorii bezpečného popu pro náctileté, který ale díky své retro stylizací může bodovat i u starších posluchačů.
1D jsou čistý eskapismus, který bezelstně brakuje minulost, do dějin britské hudby ale nepřidává nic moc nového – pokud tedy nepočítáme hitparádové úspěchy a prodané miliony desek, díky nimž si vysloužili dokonce srovnání s The Beatles. Nad ním se lze samozřejmě jen pousmát, Beatles po pěti letech na scéně natočili experimentální Bílé dvojalbum, One Direction místo toho vypouští kolekci marketingově vypiplaných skladeb pečlivě vypočítaných k úderům na solar konzumentských skupin.
Dva se perou, Adele se směje
Kdo se tedy stane vítězem klání teenpopových hvězd? V Británii to vypadá na One Direction, v prestižnější americké hitparádě patrně zvítězí Justin Bieber, který bude asi atakovat hranici půl milionu prodaných kusů v prvním týdnu (a nejvyšší letošní prodeje rapera Drakea a jeho mixtape If You're Reading This It's Too Late).
Z hudebního hlediska je jeho deska přesvědčivější, obsahuje větší hity a otevírá Bieberovi vrátka k lepší budoucnosti v hudebním průmyslu. Až se One Direction příští rok rozutečou, s výjimkou hlavního lamače dívčích srdcí Harryho Stylese skončí nejspíše sólové kariéry jednotlivých členů po jedné desce.
Britsko-irské kvarteto i Bieber se ale hlavně musí připravit na to, že příští týden už jejich desky nebudou nikoho zajímat. Očekávanou novinku 25 totiž vydává Adele a její prodeje budou trhat rekordy. Po masivním úspěchu singlu Hello zvyšují odborníci na americký žebříček každý den své předpovědi a aktuálně odhadují, že by deska mohla dokonce v USA překonat hranici dvou milionů prodaných kusů.
A kdo ví, možná se zatřese i absolutní rekord, který s 2,4 milionu kusů drží ze začátku tisíciletí americký boyband Nsync s No Strings Attached. To se psal z dnešního pohledu bezstarostný začátek tisíciletí, internetové pirátství bylo ještě v plenkách a na vrcholu popularity se vyhřívala pětice hezounků, kterou si dneska většina lidí pamatuje už jen jako „tu kapelu, v níž začínal Justin Timberlake“.
Samozřejmě že prodeje nejsou všechno, ale největší popovou hvězdou prostě může být jen jeden interpret. A letos jím bude Adele.
