Dvoudenní hudební přehlídka se po loňském srpnovém experimentu na hradu Grabštejn vrátila do areálu u jezerního kempu Kristýna. Dva stany na zelené louce nabízely na první poslech snadnou volbu: zatímco scéna vlevo patřila rovným beatům – technu a house –, ta vpravo duněla ve zlomeném rytmu především drumandbass.
Pro vyhraněné milovníky jednoho nebo druhého se tak mohl zdát směr jejich cesty od vstupu jasný. Průběh obou nocí nicméně potvrdil, že většině hostů stálo za to přecházet a objevovat kvalitu i v žánrech, kterým možná doposud fandili méně.
Příval beatů z Polska, Británie i Švýcarska
O páteční rozjezd se postarali DJové, kteří už k Shotgunu neodmyslitelně patří. Zatímco rovná stage začala housovým setem festivalové stálice Disco Moretiho (dřív Click Joe) a slovenského Rafa, ta zlomená patřila DJům ze seskupení Volnej Průběh. Ti se kromě vlastních vystoupení, kterými program Shotgunu protkali hned třikrát, podíleli i na zahraniční dramaturgii „zlomené“ poloviny festivalu.
Hvězdami prvního večera se stali etnoelektronický Angličan s indickými kořeny Amit nebo německý producent Mix Mup se svým živým vystoupením. Příjemně překvapil také vycházející talent švýcarské scény Manuel Fischer, který stejně jako Mix Mup experimentuje s rovnými beaty.
Zatímco atmosféru na zlomené scéně dotvářely pulzující geometrické vizuální efekty z dílny libereckých _Stroy, optickou dominantou na rovné stagi byl dýmící světelný tunel obklopený neony od kolektivu Blok_4. Tím nejpodstatnějším ale bylo ozvučení. Na jeho kvalitě si pořadatelé samozřejmě zakládají. Jediným nedoladěným negativem se tak ukázalo, že v určitých chvílích se produkce na obou stagích vzájemně rušily. Problém se dotkl zejména atmosférického nástupu polského producenta Hatti Vatti.
Techno, ze kterého mrazí
Sobotní program kromě Hatti Vattiho nabídl například Good Looking sound v podání švédského veterána Sebastiana Ahrenberga aka SEBA nebo syrové techno vycházející britské hvězdy Ansome. Jedním z vrcholů festivalu se stal holandský DJ Interstellar Funk s jedinečnou směsí housu, acid-techna a experimentálního disca, která roztepala celý zaplněný stan.
Velkolepý závěr druhé noci zajistil Sinnan, tvář značky vytříbeného českého techna Polygon. Jeho syrový analogový zvuk šel až na dřeň. Mráz v zádech a husí kůži přivodil nad ránem spolehlivěji než studené počasí a mlha, bez kterých by snad ani Shotgun nebyl Shotgunem.
Sečteno podtrženo, festival potvrdil, že myšlenka „hudba v první řadě“ je pořadatelům i po dvanácti letech vlastní. Že elektronická hudba v žádném případě nemá a nemusí sloužit jen jako jednotvárný podkres rozjetého drogového večírku. Co se týče zázemí nebo vizuální stránky, má komorní festival jisté rezervy, neotřelou dramaturgií ale drží laťku vysoko. A z tiché krajiny trojmezí na dva dny v roce dělá na hudební mapě nenápadný koutek nezanedbatelného významu.
