Glastonbury (od našeho spolupracovníka) - Byť to může znít nactiutrhačsky, Stormzy je dnes pro britskou hudbu a popkulturu stejně důležitý, jako bývali The Beatles nebo The Clash.
Zatímco rockové kapely na velkých scénách Glastonbury v průběhu pátečního dne odehrály leckdy příjemné, ale vesměs bezzubé koncerty, Stormzy své vystoupení dotáhl do detailu.
"F*ck Boris," křičelo skoro 100 tisíc lidí pod pódiem ve tvaru pyramidy při Stormzyho singlu Vossi Bop. Jasný vzkaz politikovi Borisu Johnsonovi, který v těchto dnech usiluje o post lídra britské Konzervativní strany, dobře vystihl náladu a ducha Glastonbury.
Stormzy really got 100,000 people to scream Fuck Boris on The BBC then got a wheel up😭😭😭 #glastonburyfestival2019 pic.twitter.com/UB3vZ58jvv
— 🦅 (@UsmanA__) June 28, 2019
Festival letos místo obvyklého bahna griluje slunce a mezi stovkami vlajek, kterými fanoušci mávají, nechybějí ty evropské. O tom, jak očekávané bylo Stormzyho vystoupení, svědčí manévry, jež mu předcházely. Pořadatelé museli složitě řídit pěší dopravu, aby se všichni zájemci o koncert vůbec dostali pod pódium.
O čem se bude dlouho mluvit
Přes ohňostroje a sebevědomý nástup na pódium přitom nejprve nic nenaznačovalo, že se Stormzyho koncert stane událostí. Na pódium vyběhl sám, ve vestě s motivem britské vlajky a jen s dýdžejem za zády začal rapovat. "Tohle bude nejlepší noc mého života," sliboval.
Těžko říct, jak a kdy přesně, ale stejný pocit se mu záhy podařilo přenést na publikum. Jeho koncert měl strhující, perfektní tempo a promyšlenou dramaturgii. Aniž by zaváněl estrádou, každá skladba působila jako samostatně vymyšlené číslo.
Když se při singlu Cigarettes & Cush na pódiu zjevil gospelový sbor a při následující Sweet Like Chocolate se přidala celá kapela včetně perfektní dechové sekce, která hymnu žánru grime přehrála kompletně naživo, bylo už zřejmé, že se Stormzy rozhodl využít všechny momenty překvapení.
Z vystoupení, které bylo od začátku důležité hlavně symbolicky, udělal vystoupení památné, o kterém se bude ještě dlouho mluvit.
V dnešní záplavě rapové hudby z obou stran oceánu to snadno zapadne, ale Stormzy je prvním ostrovním černým raperem, jehož skladby se dostaly na první příčku britské hitparády. Stejné prvenství měl i jeho koncert v pozici hvězdy festivalu Glastonbury.
Z absolutně soustředěného Stormzyho celou dobu lil pot a bylo vidět, že si uvědomuje, o co jde - a že příběh rapera, který se vypracoval k bourání hranic, předsudků a stereotypů, musí odvyprávět bez chyby.
Kapelu, tanečníky a všechny další prvky využil účelně a tak akorát, aby přinesli kýžený efekt. Jako když se dění na pódiu zklidnilo, světla pohasla a bez varování i velkých úvodů přišel zpěvák Chris Martin z Coldplay, jehož kapela ostatně také patří k odchovancům Glastobury. Společně se Stormzym sedli za piano a odzpívali skladbu Blinded By Your Grace.
Stormzy ukázal svoji všestrannost: v jeho režii rapová hudba není jen "honění" ega, ale má sílu propojovat. Stejně jako na své předloňské debutové desce Gang Signs & Prayer skladbu ještě ve velkém finále zopakoval, v gospelové verzi s plnou kapelou a desítkami zpěváků. To už lidem opravdu vyrážel dech.
"Byl to snad nejlepší rapový koncert v historii?" znělo davem, který se následně začal přelévat do nočních zón.
Vzhledem k reakcím, které vyvolalo, je zřejmé, že pro Stormzyho kariéru bylo účinkování na Glastonbury zásadní. Stejnou měrou ale platí, že Stormzy byl důležitý pro první den festivalu.
Indie kapely už to mají za sebou
Koncerty na hlavních pódiích se v průběhu pátečního dne často utápěly v bezradnosti. Celý festival na scéně Other Stage otvírali britští rockeři The Vaccines, ale ani pár jejich hitů jako Post Break-Up Sex nevyvolalo takové chorály, jak je na tomto festivalu s jeho publikem zvykem. Zpěvák Justin Hayward-Young působil jako levnější náhražka za Jarvise Cockera. Prolomit ledy nedokázal.
Bezkrevnost se týkala i norsko-anglické sestavy The Wombats či britských rockerů The Charlatans, kteří na Other Stage svorně ukázali, že éra indie rocku už má největší slávu za sebou.
Když se mezi přehlídkou hochů s kytarou a syntezátory zjevila dánská zpěvačka MØ s repertoárem plným hitům i silným hlasem, absolutně zazářila.
Mnohem větší zábava, i když trochu pochybného druhu, panovala přímo na scéně Pyramida. Tam program zahájila parodická skupina Björn Again, která se dala dohromady v Austrálii a její kouzlo tkví v tom, že si utahuje z hitů, vizáže a stylu švédské skupiny ABBA. Přitom je dokáže poměrně věrně zahrát.
Jejich koncert byla naprostá pitomost, pro kterou platí, že to bylo tak blbé, až to bylo zábavné. Rozhodně víc než očekávané účinkování Lauryn Hillové, která do Glastonbury přijela oslavit 20 let od vydání své zásadní desky The Miseducation of Lauryn Hill a měla všechny předpoklady odehrát pamětihodný koncert. Bohužel ho strávila věčným gestikulováním na zvukaře, který jí měl střídavě přidávat a ubírat hlas do monitoru.
Přestože Hillová má jeden z nejkrásnějších hlasů soulové hudby, přijela s výbornou kapelou a skvěle jí to zpívalo, výstupy na hranici hysterie přiměla lidi sborově odcházet ještě předtím, než uvedla svůj největší hit, převzaté Killing Me Softly původně ze 70. let minulého století.
Co čeká Rock for People
Od té rozčilené paní, v jejímž chování nebyla ani stopa míru typického pro Avalon těchto dní, naštěstí bylo kam odejít. Na Glastonbury při nepředstavitelné rozlehlosti skutečně nejde jen o dění na hlavních scénách.
Namísto Lauryn Hillové a jejích problémů tak šlo třeba sledovat anglickovou punkrockovou sestavu Idles, která tu odehrála hned dva koncerty. V závěru toho druhého, v temné noční zóně nazvané Shangri-La, předala nástroje lidem z publika a nechala je hrát místo sebe. Jestlipak tenhle fenomální chaos za týden zopakují na královéhradeckém festivalu Rock for People?
Na scéně pojmenované podle britského dýdžeje a propagátora nové hudby Johna Peela zase bylo možné obdivovat energii temných Fontaines D.C., kteří naživo připomínají zběsilejší Joy Division. Nebo se člověk mohl nechat unášet klidným a plným soulovým hlasem Jorjy Smithové na scéně West Holts.
Přestože se tak dnes v zákulisí festivalu nejvíc mluví o Stormzym, v Piltonském údolí, kde se festival s plánovanými přestávkami koná už 48 let, se dobrá hudba najde všude. Stačí si jen vybrat, na kterou světovou stranu vyrazit. A pak jít klidně úplně jinam.
Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.
