Foo Fighters povýšili rocková klišé na svou přednost

Adam Pešek
16. 8. 2012 13:40
Rockové hvězdy vynahradily Praze dlouhé čekání
Foo Fighters, Praha, 15. srpna 2012
Foo Fighters, Praha, 15. srpna 2012 | Foto: Live Nation, Jiří Rogl

Recenze - Náběh Dave Grohla na prodloužené pódium, zdvižená paže jedním směrem, druhým a ohromný ohlas zhruba jedenáctitisícového publika. Foo Fighters v Česku hráli naposledy před sedmnácti lety. Tehdy měli na kontě dvanáct vlastních skladeb. Dnes jich je zhruba o sto víc a z tehdy začínající kapely bubeníka Nirvany, na nějž mnozí koukali skrze prsty, se stala pravděpodobně největší hvězda současného rocku.

„V roce 95 jsme tady hráli ve Sky Clubu Brumlovka, pamatuje si to někdo?," ptal se Grohl po odehrání starší hitovky My Hero. „Já ne," dodal a rozhodl se, že takřka dvouapůlhodinovým setem své dlouhodobější ignorování Prahy v koncertních plánech divákům vynahradí.

Foo Fighters, Praha, 15. srpna 2012
Foo Fighters, Praha, 15. srpna 2012 | Foto: Live Nation, Jiří Rogl

Punk rockové uvědomění s Mouldem

Jako support si sebou Foo Fighters přivezli jednoho ze svých vzorů Boba Moulda. „Nebýt jeho, pravděpodobně bych nikdy nezačal hrát na kytaru," dušoval se Grohl k někdejšímu frontmanovi punk rockové ikony Hüsker Dü - a tedy kapely, která pomáhala utvářet žánr v jeho počátcích a v širším povědomí je zapsána hlavně jako jeho artefakt, nikoliv díky komerčnímu úspěchu a většímu ohlasu posluchačů.

Mouldovo místo vždy bylo v klubech, ať už na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, či dnes se sólovou tvorbou. Punk rockové písničkářství člověka, který si už si nemá co dokazovat, před poloprázdným pódiem stadionu působilo trochu nepatřičně. Grohl svým způsobem splatil svůj díl hudební společnosti tím, že představil kus její historie. Mould dokonce odehrál několik skladeb od Hüsker Dü i své další kapely Sugar. Přesto umocnění jejich odkazu proběhlo spíše v rovině jistého zprofanování jména hlavního protagonisty.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Kde se obvykle mladé skupiny snažili přilákat nové posluchače a budovat si vlastní publikum, tam se včera zpětně budovala pověst člověka, jenž ji už dávno má, pouze se nedostala k širším vrstvám. S vcelku lehkou tvorbou stojících na příjemně melodických kytarových písničkách totiž Mould pravděpodobně příliš nových fanoušků nezíská. Dnes jeho hudba funguje především jako nadstavba věcí minulých.

Grohlova oddanost rocku

V současné éře „po smrti rocku" by něco podobného mělo platit i v případě Foo Fighters, kteří čerpají především z devadesátkového kytarového dění, ať už grunge, do mainstreamu putujícího punku či hlasité nezávislé scény.

Foo Fighters, Praha, 15. srpna 2012
Foo Fighters, Praha, 15. srpna 2012 | Foto: Live Nation, Jiří Rogl

Na pódiu ale velmi přesvědčivě prokázali, proč dost možná jako poslední rockové hvězdy přestáli klinickou smrt žánru. K bílému tvrdému rocku patří určitá estetika a způsob prezentace - černé barvy, máchání hlavou, zvednuté pěsti - a právě proto silácký styl působí vcelku pateticky. Foo Fighters se všeho zmíněného drželi, publikum příležitostně hecovali, Grohl si na koncích veršů často rád vcelku bez příčiny zařval. Většinu skladeb zase prodloužily různé kytarové hrátky, případně „stadionová pauza" někde před jejich koncem, aby vynikl řev publika.

Tradiční představování členů nicméně znamená nejen odříkání jmen jednotlivých členů (Shiflett, Smear, Mendel, Hawkins + klávesák), ale také představení svých dětí, které se kapela rozhodla vzít na turné s sebou. Berou to jako dovolenou a práci zároveň. Když Grohl do davu prohlásí: „Asi si myslíte, že jsem nějaká zas… rocková hvězda," dodává, že je vlastně spíš táta.

I poté, co děcka odeženou pryč, se samovolně občas vrací nebo při jedné skladbě sedí přímo před Hawkinsovými bubny. Po celou dobu, co Foo Fighters desku Wasting Light, tak panuje velmi uvolněná atmosféra. Když tedy Grohl označí skladbu These Days za svou oblíbenou, není důvod mu nevěřit. Jako v mnoha dalších (Arlandia, Pretender, Best of You) se s ní pracuje s protipóly tišší a hlasité kytary a právě s takovými hity se kapela stala jednou z nejoblíbenějších.

Grohl však naživo potvrdil (svědčí o tom také záměrně amatérské videoklipy, naposledy k White Limo, nebo různé podvratné akce třeba proti baptistům), že je do vlastní tvorby stále zapálený. Jenom díky tomu „Foos" přebili rocková klišé, nepůsobili trapně a dokáží oslovit široké masy. Operují s nimi totiž tak, že z nich dělají svou největší přednost.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy