Film For Semafor není poctou SaŠ, ale nezávislé hudbě

Karel Veselý
4. 11. 2010 19:24
Do kin jde dokument o natáčení alba coververzí
Foto: HBO

Praha - Osobitá pocta písničkám Suchého a Šlitra na loňském albu For Semafor se dočkala i filmové podoby. Neuvidíte v ní stylizované klipy ani koncertní euforii, namísto toho se známý dokumentarista Miroslav Janek vydal s kamerou za osmnácti českými kapelami, aby je zachytil uprostřed práce na coververzích - v jejich studiích, kuchyních i stodolách.

Foto: HBO

Vznikl tak unikátní hudební film, který není svědectvím o natáčení jednoho kompaktu, ale hlavně portrétem, jak se dnes v Čechách dělá nezávislá hudba napříč žánry a generacemi. Před kamerami pobíhají děti a psi, pije se kafe, debatuje o Suchém a Šlitrovi a někde mezi tím vznikají často na koleně originální písňové předělávky šlágrů z 60. let.

„Jestliže album bylo ještě jednou nohou o melodiích Suchého a Šlitra, film je především o různorodé energii kapel a interpretů, jež v roce 2010 u nás dělají hudbu," říká Pavel Klusák coby  iniciátor celého projektu a šéf labelu Klíče.

Jiří Suchý se objeví na začátku snímku v záběrech z tiskové konference k uvedení kompaktu a pak na archivních záběrech z Kdyby tisíc klarinetů. Nato už se ale skladba Míč prolne s verzí, kterou ve studiu nacvičuje Vypsaná fiXa, a S&Š ustupují do pozadí současným kapelám.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Po uvedení na kabelové stanici HBO si delší, filmová verze For Semafor (83 minut) odbyla oficiální premiéru ve čtvrtek v Divadle Archa. Po projekci snímku vystoupili ještě Petr Nikl & spol., Kazety, Jan Štolba, Allstar Refjúdží Band nebo MIDI LIDI. Snímek je k vidění v běžné distribuci, kam ho uvádí AČFK.

Dokument o kreativitě

„Když se vloni v létě domlouvalo devatenáct kapel, bylo mi jasné, že se nikdy nesejdou na jednom koncertě," vzpomíná Klusák. Původní záměr byl zachytit unikátní projekt alespoň pro archívní účely; všechno se ale změnilo v okamžiku, kdy projevil zájem zkušený dokumentarista Janek.

Foto: HBO

Pro tvůrce oceňovaných snímků Občan Havel nebo Chačipe to byl po letech návrat k dokumentům, v nichž hraje výraznou roli hudba. Janek v 90. letech spolupracoval na Reggiově trilogii Koyaanisqatsi, Powaqqatsi, Naqoyqatsi s hudbou Philipha Glasse, ale zajímal se také o osudy vesnických muzikantů (Previanti) nebo nevidomých zpěváků (Hamsa, jsem já). Jeho filmografie je navíc protkána snímky o kreativních lidech - ať to je dokument Nespatřené o nevidomých fotografech nebo snímek o mimu Ctiboru Turbovi.
 
„Režisér si přál, aby nás tam muzikanti pustili dřív, než to budou umět, abychom byli přímo u procesu," vysvětluje Klusák. Některé kapely to ale nenesly s přílišným nadšením, třeba Kateřina Winterová z EOST je z přítomnosti kamer viditelně nervózní, byť je divadelní herečka.

Jiní si naopak přítomnost filmařů užívali. „Jaroslav Dušek se postavil se spoluhráči před mikrofon, z fleku vyšvihli šest různých verzí Modrých punčoch a pak řekli zvukařům i filmařům Tak co si vyberete a odešli za dalšími povinnostmi," vzpomíná Klusák.

Éra levných technologií

Foto: HBO

For Semafor jde zdánlivě proti pravidlům dokumentu - v osmnácti kapitolách věnovaných jednotlivým kapelám je minimum konfliktu a příliš mnoho hlavních hrdinů. Kamery sledují muzikanty pěkně otrocky lokaci po lokaci při jejich snažení - ať už úspěšném (Mňága a Žďorp) či méně úspěšném (Midi Lidi). V několikaminutových portrétech se o nich nebo hudbě, kterou dělají, úplně nejvíc nedozvíme. Na tohle dnes bohatě stačí Google nebo YouTube.

Dokument ale funguje hlavně jako sonda do kreativních procesů. Hudba se tu dělá na koleně po kuchyních (DVA), ve stodolách (Petr Nikl) nebo chalupách (MIDI LIDI) a je přitom uvolněná atmosféra. Mardoša z Tata Bojs zápasí s intonací, Mojmír Papalescu předvádí svoji zvukovou rukavici a čínská zpěvačka z Allstar Refjúdží Band se učí českou výslovnost textu písně Sluníčko.

Čtěte také:
Rozhovor s P. Klusákem: Nechci podporovat zvukovou bulimii

Nespojité epizody dostávají smysl v druhém plánu - For Semafor nechce být ani reprezentativní sondou o současné české hudbě, spíše ukazuje to, jak se v éře levných nahrávacích technologií dá dělat muzika.

Pokud máte z velkých médií konstantní pocit, že u nás se v hudbě nic zajímavého neděje, pak For Semafor je pádný důkaz, jak velký je to omyl. „Po delší době vzniklo svědectví o nezávislé hudbě v Čechách," pochvaluje si Klusák. Nelze než souhlasit.

 

Anketa: Co vám zůstalo v paměti z natáčení dokumentu?

Filmový štáb se choval tak přirozeně nenápadně, že jsem na jejich přítomnost po pár minutách zapomněl. V paměti mi zůstalo hlavně to, když jsem otevřel a viděl celý štáb i pana Holomíčka, který celé natáčení dokumentoval ve fotografiích; nevěřil jsem, že se všichni do našeho malého studia vejdeme.
Jan Muchov - EOST

Foto: Aktuálně.cz

Natáčení bylo jako setkání s přáteli, s kterými jsem se dlouho neviděl, přestože se téměř neznáme. Kamera byla jenom jako a já se cítil kašpárkem na večírku pro kamarády.
Jiří Konvrzek

Z kamery vystresovaná nejsem, ale na natáčení si pamatuji:  že jsme byli vystresovaní, protože hodinu předtím, než přijel štáb, jsme písničku dodělali. Nevěděli jsme, co jim tím pádem budeme ukazovat, měla jsem za to, že chtějí vidět právě ten tvůrčí proces. Když přijeli, tak jsme chvíli seděli u počítače, pouštěli si skladbu a vedli debatu, jestli tam ten kopák nechat a virbl dát pryč, nebo naopak. V zádech jsem cítila, že tohle není pro kameru nijak zajímavý, tak jsem řekla, že to nazpívám ještě jednou. Když štáb odjel, tak jsme si připadali, že jsme úplní looseři; trápilo mě, že jsme fakt neudělali žádnou akci. Po měsíci jsem potkala Míru Janka a hrozně si pochvaloval, že natáčení bylo perfektní. Film jsem ještě neviděla, ale doufám, že má pravdu…
Johana Švarcová - Kazety

Nejvíc mi zůstaly v paměti z natáčení děti Pavla Klusáka a úsměv Bohdana Holomíčka. Kamery jsou fajn. Tedy, člověk se kontroluje, aby vypadal chytřejší, míň trapnej, a strašně nenucenej. Martin E. Kyšperský - Květy

 

Právě se děje

Další zprávy