Trojdílný komplet Nebe je zatažený, nedávno vydaný na značce Indies Scope, se skládá z Topolových sólových koncertních nahrávek z let 2000 a 2001. Páteří klavíristova repertoáru jsou zde písně, které tehdy hrál s Psími vojáky, převážně z desek Myši v poli a jiné příběhy a U sousedů vyje pes, doplněné o starší skladby a hity typu Žiletky či Sbohem a řetěz. Je tedy nabíledni, že srovnávání verzí písní se posluchač neubrání - a je to srovnávání zajímavé.
Topol frontman se od Topola sólisty příliš neliší, zásadním faktorem je míra svobody v zacházení s formou a jejím tvarováním. Prvním dojmem, který se při poslechu nahrávky dostaví, je pocit nestálosti, překotnosti, zhuštěné energie, například hned v titulní písni Nebe je zatažený - jako by si Topol nechtěl dát načas s načasováním sdělení, vše servíruje rovnou a bez okras, s maximální vervou a expresí.
Místy jde o jakési aforistické verze skladeb, očištěné o nadbytečné ozdoby a kudrlinky. Topol sólista je silným vypravěčem, v podstatě folkařem, který zaujme a už nepustí - jeho příběh posluchač musí následovat do konce.
Důležitým faktorem je absolutní soulad sdělení, hlasu a klavíru ve všech parametrech - ve frázování, dynamice, expresi i tektonice skladeb. Vyprávění je pro Topola klíčové, ať už jde o sdělování příběhu, pocitu, nebo naraci coby stavbu melodie a gradaci hudebního průběhu.
Topol sólista nemusí brát ohled na kapelu, hraje ve svém čase a metrorytmu, libovolně nakládá s melodicko-harmonickým materiálem písně. Často moduluje, skáče do jiných poloh, variuje.
Klavír v jeho podání není doprovodným nástrojem, mnohem více představuje rovnocenného partnera hlasu a textu. Každou pauzu mezi frázemi hlasu vyplňuje instrumentální kontrapunkt, každá fráze má svou obdobu v doprovodném předivu, které jako by se neustále přetahovalo o pozornost s textem a vokálem.
Topolova hra je čímsi jako totálním ponořením do materiálu - fyzicky velmi náročnou performancí, jež nenechává vydechnout. Stylizace je často až neklavírní (častá tremola, perkusivní paradidly), jako by klavírista toužil vydolovat z nástroje úplně jiný zvuk.
Nahrávka je v pozitivním i negativním smyslu slova dechberoucí. Verze písní vyznívají freneticky, plné neustálých modulací a zuřivě opakovaných vzorků. První vydechnutí, spočinutí, přichází až po třičtvrtěhodiny hudby v písni Překvapení - slyšíme radikální změnu faktury, dynamiky, jen prostý modulující jednohlas. Podobné momenty zklidnění či kontemplace nahrávce chybí, autorovi to ale těžko vyčítat.
V souvislosti s pozdní tvorbou Filipa Topola se hodně mluvilo o inspiraci hudbou klasickou a najmě klasicistní - také na nahrávce Nebe je zatažený najdeme momenty, byť nikterak časté, které to dokazují.
Topol není Mariánem Vargou, nevytváří koláže z citací mistrovských děl klasické hudby, místy se však ocitá v jiném světě, který mu evidentně není cizí. Ve druhé části první verze skladby Sedmiboká jaksi "vypadne z role", ponoří se do stylizace klasicistní harmonie, poté poťouchle cituje úvod Beethovenovy skladbičky Pro Elišku, aby se hned střihem vrátil k repríze tématu.
Filip Topol: Nebe je zatažený
Indies Scope 2019
Píseň Chce se mi spát, původně z desky Leitmotiv, pak působí mnohem živěji a tanečněji než originál, chvílemi dokonce připomíná gigue, barokní tanec ve stejném metru. Skladbu O noci pro změnu uvozuje impresionistický modální úvod s rozvolněným rytmizováním.
Nahrávka je autentická co do zvuku i atmosféry, nechybí mírně rozladěné pianino i okolní ruchy, jen snad efekt reverb na hlase je příliš dlouhý a vzbuzuje dojem mnohem většího prostoru.
Není třeba užívat mnoha vzletných slov. Stačí říci, že Filip Topol byl originálem, kterých žádná doba nenabízí příliš a kterých je potřeba si vážit. Vypravěč, básník a krotitel démonů, jehož nezkrotné a nenapodobitelné vyjádřování si můžeme díky této nahrávce znovu a znovu připomínat.
Autor je hudebník a skladatel.
