Kolikrát jste si v posledních deseti letech řekla, že se na zpívání vykašlete, že už vám to za to nestojí?
Možná jednou nebo dvakrát, ale doopravdy vážně jsem to nemyslela ani jednou, šlo jen o takové momentální nálady. Na začátku jsem byla naštvaná kvůli novinářům, to mi velmi ovlivňovalo život. Lidé se na mě dívali, věděli o mně všechno, já o nich nic a to mě asi štvalo. Ale bylo mi třináct let, takže jsem nějaké to končení se zpíváním nemyslela vážně. A podruhé, když jsem měla jít na narozeniny své nejlepší kamarádky, ale měla jsem koncert. To jsem jako malá těžce rozdýchávala.
Zajímavé, jak o své kariéře vůbec nepochybujete…
Když najdete něco, co vás baví, naplňuje a ještě jste navíc pánem svého času, tak byste si toho měli vážit a starat se o to. Hodně lidí to hledá a podobné štěstí nemá. Vlastně nevím, co bych jiného dělala. Doufám, že to nezní namyšleně, ale myslím si, že nic mi zatím nejde lépe než tohle.
Ale to jste samozřejmě nevěděla, když vám bylo 10 let a rodiče vám řekli, že z vás bude zpěvačka.
Rodiče ze mě zpěvačku nedělali, byla to zkouška a já sama jsem to chtěla, lákalo mě to. Rodiče tenkrát byli hodně opatrní a měli tendenci mě chránit, pořád se mě ptali, jestli do toho opravdu chci jít. Teď je mi třiadvacet, ale ve dvanácti letech toho moc nevíte a nemůžete dělat zodpovědná rozhodnutí.
No právě. Zajímá mě, jestli jste si teď v dospělosti třeba uvědomila, že to, co celý život děláte, je jen přání rodičů, nebo opravdu vaše svobodné rozhodnutí.
Rodiče se mě hodně ptali, jestli chci zpívat, věnovat se tomu naplno. V 11 letech se vlastně rok připravovala smlouva, říkali mi, že některé věci nebudu moct dělat, třeba jít v pátek ven, když budu mít koncert. Jako dítě nevíte, co je zodpovědnost, co je smlouva… Mě prostě bavilo zpívat.
Zrovna nedávno jsem se o tom s rodiči bavila. Ptali se mě, jestli tenkrát udělali dobře. Řekli, že za mě jako za dítě museli rozhodnout, byla to velká příležitost, ale mohl se z toho stát taky pořádný průšvih. Myslím, že pro rodiče muselo být naprosto zásadní, jestli mě svým rozhodnutím nezničili.
Co jste jim řekla? Že jste šťastná?
Ano. Jsem naprosto šťastná a vděčná, že mě do toho pustili. Většina rodičů by naopak řekla: "Teď půjdeš na vysokou a nikam tě nepustíme, k žádné hudbě plné zlých novinářů a bubáků." Takže naopak, jsem moc šťastná, že mi to dovolili. Hlídali mě, to ano, ale šli do toho se mnou. Do ničeho mě nenutili, podporovali mě, ale i chránili. Jejich život to muselo ovlivnit stejně tak jako ten můj.
Na Facebooku máte přes 800 tisíc fanoušků, na Instagramu 70 tisíc. Sociální sítě si řešíte sama, nebo na to máte tým?
Zařizuju si to sama. Pokud se objeví třeba hlasování na Slavíky, nebo jsou oficiální sdělení o koncertech, tak to píše management.
Ptám se proto, že nedávno jste sdílela příspěvek Tomáše Kluse a fotku s dalajlámou. Bylo to jen gesto, nebo váš komentář k tehdejší politické situaci?
Podobná politická vyjádření dělám málokdy. Facebook má velkou moc, bylo by hrozně jednoduché ji zneužít k manipulaci. Proto jsem v tomhle opatrná. Uvědomuju si, ke kolika lidem se takový post může dostat a jak můžete tuto sílu použít, ale také zneužít. Je to navíc profil hudební, nechci lidem vnucovat svůj politický názor. Jsem však přesvědčená, že když se děje něco, s čím vyloženě nesouhlasíte, není zlé naznačit, jak situaci vnímáte. Do svých 18 let jsme to nedělala nikdy, teď jen velmi zřídka. Důvěryhodných zdrojů je čím dál míň a já se bojím vyjadřovat se k věcem, ke kterým nemám dostatek informací, abych mohla mít neprůstřelný názor. Být radikální je hrozně jednoduché, nemyslím si ale, že rozumné. Ať má každý názor, jaký chce, respektuju to.
A co ten dalajláma?
Ať už zaujímáte jakýkoli postoj, dalajláma je neoddiskutovatelně významná světová osobnost. Dopřát mu prostor, který si zaslouží, je známkou slušného chování, ne-li morální povinností. Jsem křesťanka, přesto a možná právě proto mě oslovil v poslední době jeho výrok o buddhismu: "Jaká víra je nejlepší? No přeci ta, která z vás dělá lepšího člověka."
Zveřejnil(a) Ewa Farna dne NaN. undefined NaN
Za poslední rok dva se tu vyrojila řada protimigrantských písní, na druhé straně vznikly skladby proti xenofobii… Měl by mít popový zpěvák politický názor a takhle ho ventilovat?
Řeším to v sobě… Na jednu stranu to chápu, umělci vždy využívali své popularity k šíření osvěty, názorů, motivovali lidi, upozorňovali na různá aktuální témata, vyjadřovali pocity své nebo společnosti. Na druhou stranu, já tohle dělat neumím a zatím ani nechci. Myslím, že jsou akce, které by měly zůstat čistě hudební, kdy i posluchač utíká k hudbě, aby se dostal do jiného světa, aby utekl od každodenních starostí, aby třeba jen "vypnul". Myslím, že bychom mu měli nechat tu možnost. Ono totiž najednou sledujete hudbení akci, která je vlastně politická, a už vás to spíš štve, než byste si řekl "a jo, oni mají pravdu".
A vás se to tedy netýká?
Zatím to tak necítím, nemám nápad, jak to dělat inteligentně, a myslím, že toto je chození po tenkém ledě. Není to o tom, že chci být líbivá a nechci si to u posluchačů pokazit, ono dle mého hrozně záleží na tom, jak to podáte.
Někdy vlastně ani není nutné zpívat, stačí například tleskat na Slavících skupině Ortel k zisku Slavíka. Vy jste loni byla na předávání?
Měla jsme turné v Polsku, takže jsem tam poprvé nebyla.
Nevyjadřovat se k tomu je vlastně svým způsobem taky vyjádření…
Ano, ale pokud se rozhodnete vyjádřit, musíte to udělat precizně, promyšleně, vážit slova a umět si za tím stát. Nechci dávat záminky k tomu, že se mnou vyřčené věty zkrátí, zjednoduší nebo úplně otočí jinam. Mám s tím špatné zkušenosti, navíc bulvární média ráda zjednodušují, "sloganovatí" a hází vše do chytlavého nadpisu. Snadno pak dochází k dezinterpretaci, což u tak složitých témat bývá problémem. Teď tady je kauza Ortel, před pár lety to byl Řezník, kterého vyloučili kvůli textům.
Přijde vám to jako stejná situace?
Nestudovala jsem podmínky, na základě kterých ho vyloučili. Četla jsem názory, že si může psát, o čem chce, že přeci žijeme v demokracii. Kdo ale určuje, co je už za hranicí? Kde je ta hranice? Každý píše v textech, co cítí, zpívá o něčem, čím provokuje, spojuje je extremismus, ačkoli každého v jiném prostředí. Myslím, že je jednoduché házet soudy, ale troufám si říct, že pro organizátory Slavíků to musí být taky tvrdý oříšek. Za daleko větší téma beru fakt, že lidé takto opravdu hlasují. To, že by skupinu Ortel vyškrtli ze Slavíka, neznamená, že by neměla od lidí velikou podporu. Pro mě je to jen důkaz toho, v jak velkém lidé žijí strachu a utíkají tak k radikalismu.
A tím se dostáváme zase k vašim sociálním sítím a jejich vlivu. I vám se jako zpěvačce rozšiřuje role, najednou jste osobnost, jejíž názor má dopad na fanoušky a mladé lidi a můžete ovlivňovat jejich názor.
To je ta zodpovědnost. Můj facebookový profil s 800 tisíci fanoušky představuje nemalý mediální prostor, který se snažím rozvážně používat. Každý by občas měl vážit slova. Věřím tomu, že by lidé měli mít svůj vlastní názor, ten svůj jim nemám v plánu vnucovat, ale ať ho znají. Nemám v úmyslu jim poskytovat každý den masírku CTRL C + CTRL V ze zpravodajství politiky, veřejného dění za doprovodu deseti vykřičníků a sprostých slov, hesel, jak je to u nás všechno na houby.
Takže když Ortel letos uspěje, tak s tím nebudete mít problém.
Letos tam budu, protože budeme vystupovat. Obecně můžu říct, že se neztotožňuji s žádnými extremistickými názory, které například i Ortel pro mě představuje. Jejich úspěch je ale zrcadlem nálad ve společnosti. To je kámen úrazu.
Tak to můžete něco v přímém přenosu říct jako třeba Lenka Dusilová na cenách Anděl.
To bych právě neudělala.
Připadává vám to neprofesionální?
To bych neřekla. Jen zopakuji, že necítím, že mám sílu i dostatek důvěryhodných informací, abych se takto veřejně vyjadřovala. Dokážu pochopit, že někdo to cítí jinak, tak to udělá. Já jen vím, že to, co se u nás děje, se mi nelíbí, občas mě to až děsí. Tím jsem si jistá. Mě také hodně věcí štve, probírám to s kamarády, půjdu k volbám, rýpnu si, udělám rozhovor, ale jsem hlavně hudebnice. Letos na Slavících zpívám medley svých písní k oslavě 10 let na scéně. Půjdu na pódium, odvedu svou práci nejlépe, jak dokážu, zkusím lidem dát oddych, zábavu a předat jim pozitivní energii, v tom si věřím.
Když budu mít něco na srdci, pořádně si to promyslím, popřípadě napíšu na Facebook, nebo se o tom pobavím s vámi na Aktuálně.cz. Do písniček to zatím plést nechci, ale jsem ráda, že jsme si o tom popovídali. Tady si to totiž přečte jen ten, koho můj názor zajímá, mám k němu dostatek prostoru, díky kterému to nesklouzává k pouhé "titulkovatosti".
