Vídeň – "Eurovize je pro mě hudebním ekvivalentem Super Bowlu. Jsem jejím velkým fanouškem už od dětství," nechal se slyšet před dnešním finále švédský zpěvák Måns Zelmerlöw, který je s písní Heroes jedním z hlavních kandidátů na celkového vítěze 60. ročníku Eurovision Song Contest, tzv. Eurovize.
Kurz na jeho výhru je 1:2,5. Pro srovnání, na vítězství českých reprezentantů, tedy Marty Jandové a Václava Noida Bárty, vypsaly sázkové kanceláře kurz 1:970. České duo nakonec vypadlo podle předpovědi odborníků ve čtvrtečním semifinále.
Výše kurzu jako by odrážela míru pozornosti, kterou čeští diváci věnují jednomu z nejúspěšnějších projektů evropské integrace a rozšíření, jak se Eurovizi s oblibou přezdívá. Loňský přenos a vítězství vousatého zpěváka Conchcity Wurst sledovalo po celém světě 180 milionů televizních diváků, letošní semifinále s českou účastí si na artovém kanálu veřejnoprávní televize nenechalo ujít 114 tisíc Čechů.
"Šestnáct let jsem žila v Německu, kde se na Eurosong koukají všichni, včetně nejdrsnějších rockerů, kteří si k televizi koupí basu piv. Je to pro ně velký večer, nejspíš i proto, že tuto soutěž dvakrát vyhráli," vysvětluje Marta Jandová. V Německu sledovalo loňské finále téměř devět milionů televizních diváků, Česká televize ho ani nepřenášela.
Slova frontmanky kapely Die Happy potvrzuje i Václav Noid Bárta, který složil pro letošní Eurovizi skladbu Hope Never Dies. "Eurosong je dobrá soutěž, jen u nás ještě není tak zakořeněná, ale od kamarádů, kteří žijí v zahraničí, vím, že ji tam strašně prožívají, je to pro ně událost a svátek," tvrdí zpěvák.
Slava vitezum, cest porazenym!!! My s Martou jsme stasni, ze jsme tu mohli byt!! Nejsme nestastni, naopak to byl pro nas...
Posted by Barta Noid Vaclav on 21. květen 2015
Hudba jako politická zbraň
Eurovize není jen oslava "evropské integrace" a přehlídka více či méně povedených pěveckých výkonů. Milionová sledovanost a televizní přenosy do celého světa jsou lákadlem pro osobnosti veřejného života, aby sdělily své světonázory a za vděčné mediální pozornosti poukázaly na politické problémy. Rusko, Ázerbájdžán nebo Bělorusko braly v minulosti soutěž velmi vážně a politicky.
Ruský patriarcha Kirill například vyslovil před pár dny přání, aby ruská zpěvačka Polina Gagarinová v soutěži nevyhrála, jinak příští rok přijede Eurovize do Ruska "společně s těmi vousatými zpěvačkami", které "vnucují to, co je v rozporu s naší kulturou".
Patriarcha moskevský a celé Rusi tak narážel na loňské vítězství "vousaté dámy" Conchity Wurst, tedy rakouského travesti zpěváka Thomase Neuwirtha.
Jeho vítězství vyvolalo v Rusku šok, protesty i ostentativní holení plnovousů jako důkazu drsné mužnosti. V ruském parlamentu se podle agentury AFP objevily i návrhy zorganizovat konkurenční soutěž.
Pravoslavná církev ústy svého mluvčího označila vítězství travesti zpěváka za "další krok k zavržení křesťanské identity evropské kultury".
Velmi vážně bralo v minulosti Eurovizi i Bělorusko, které do finále v Baku v roce 2012 nominovalo skupinu Litesound. Její neúspěch měl dohru na nejvyšších místech. Prezident Alexandr Lukašenko později označil běloruskou účast za vyhozené peníze a navrhl vyhledat příště na místní popové scéně "unikátního umělce". Hledání mělo zastřešit ministerstvo kultury.
Ázerbájdžánská opozice pak chtěla finále Eurovize využít k protestům proti režimu. Disidenti plánovali narušit sérii koncertů v případě, že vláda prezidenta Ilhama Alijeva nepropustí všechny politické vězně.
Organizátorům soutěže dokonce chodily výhrůžky od radikálních islamistů. Na několika webech hlásících se k extremistům se objevily články označující soutěž Eurovize za "hrůzný sen pro všechny muslimy" a "dílo satana a homosexuálů".