Elton John se přiznává k narcismu, drogám i snobismu. V knize si ze všeho utahuje

Ladislav Nagy Ladislav Nagy
23. 11. 2020 12:10
Elton John se stal svého druhu institucí. Když teď na pulty českých knihkupectví dorazila jeho autobiografie, bylo by snadné ji odmítnout mávnutím, že jde o další z nekonečného proudu životopisů hvězd, které se pokoušejí knižně prodat to, co se nepodařilo prodat bulváru. Byl by to omyl. Kniha nazvaná Já, Elton John osloví i ty, které nechává chladnými zpěvákova hudba nebo extravagantní garderoba.
Eltona Johna v uplynulých desetiletích nebylo možné přehlédnout.
Eltona Johna v uplynulých desetiletích nebylo možné přehlédnout. | Foto: ČTK/AP

Životopisy významných postav popkultury většinou naplní účel, když uspokojí zvědavost fanoušků. Pokud jsou i literárně zdařilé, jedná se spíš o bonus.

Elton John.
Elton John. | Foto: ČTK/APInvision

Třiasedmdesátiletý anglický zpěvák a klavírista Elton John spadá do druhé kategorie - a nespekulujme, zda text psal sám, anebo měl po ruce několik stylisticky zdatných autorů, mezi nimiž byl podle všeho hlavně hudební novinář Alexis Petridis z deníku Guardian.

Během dlouhé kariéry jej v uplynulých desetiletích nebylo možné přehlédnout. O početné publikum tak kniha nebude mít nouzi. Jistě po ní sáhnou i ti, kdo se zajímají o dějiny popkultury, v níž toho Elton John prožil jako málokdo a byl v užším či vzdálenějším kontaktu prakticky se všemi významnějšími postavami anglofonní hudby.

Kniha má však ještě jeden rys: je skvěle napsaná, takže literárně zaujme i ty, kteří by se o ni normálně nezajímali.

Základní nastavení vychází z toho, že Elton John se přiznává ke všemu, co se o něm říká: k narcismu, silné drogové závislosti, posedlostem, strachům či snobismu… a ze všeho si dělá legraci.

Je to zábavné a zároveň chytré. V souvislosti s touto knihou nikdo nebude psát o tom, že zpěvák nechává nahlédnout do svého "nitra", svěřuje se s intimními pocity a tak dále. Sám název knihy Já, Elton John je trochu paradoxní: na jedné straně vyjadřuje autorův přiznaný narcismus, na straně druhé terč jeho ironických výpadů.

Možná je ale paradox jen zdánlivý. Právě díky narcismu zná Elton John sám sebe lépe než většina z nás a díky tvůrčímu talentu s touto znalostí dokáže pracovat. Čtenář cítí, že mu všestranný umělec nastavuje stylizovanou masku, ale to nevadí, protože nic jiného ani nechce.

Titulní skladbu z alba Goodbye Yellow Brick Road zpíval Elton John roku 2012 v Kyjevě. | Video: MCA Records

Základní kontury v podobě životopisných faktů či životní chronologie nechybí, chtít nějaká niterná dramata by bylo voyeurské.

Vypravěč pečlivě dávkuje ingredience: trochu osobní historie, hodně vtipných historek, drbů, zábavných útoků na konkurenty, ale také zajímavých postřehů z dějin popkultury.

Elton John s nadhledem podává i svou zastydlou sexualitu: "Skoro jsem nepil a sex mě pořád ještě nezajímal, hlavně proto, že se mi podařilo dostat se do věku devatenácti let bez toho, abych pořádně zjistil, co sex je," píše.

"Kromě otcova zpochybnitelného ujištění, že po masturbaci oslepnu, mě nikdo nevybavil žádnými informacemi o tom, co se při něm dělá či by se dělat mělo. Vniknutí mi nic neříkalo, neměl jsem ponětí, co je to vykouřit. V důsledku musím být snad jediným muzikantem, který odjel pracovat na Reeperbahn a vrátil se pořád jako panic."

Stejně tak o několik desítek stran a let později: "Na moskevském letišti se s námi setkala skupina hodnostářů, dvě dívky, které nám měly překládat, a bývalý voják jménem Saša. Že prý bude můj bodyguard. Všichni členové naší výpravy automaticky předpokládali, že nás má špehovat pro KGB. Já usoudil, že mě může špehovat dle libosti - byl to hrozný fešák, ačkoli mě zklamal nadšením, se kterým mi vyprávěl o své manželce a dětech," popisuje Elton John.

Pak nastoupili do lůžkového vlaku mířícího do tehdejšího Leningradu. "Bylo horko - oblékl jsem se na sibiřskou stepní zimu a zastihl Moskvu svíranou vedry - a cítil jsem se tam nepohodlně, ale za to nemohli Rusové. Mohla za to skutečnost, že jsem přes tenkou stěnu zřetelně slyšel Johna Reida z jeho lůžkového kupé, jak se vytrvale snaží svést reportéra Daily Mailu."

Obal knihy Já, Elton John.
Obal knihy Já, Elton John. | Foto: Barecz & Conrad Books

Z ukázek je snad patrné i základní naladění textu. Zpěvák má smysl pro humor, vypráví dobře, ale zároveň taktně, až staromódně. Jakoukoli komickou historku vždy stáčí k sobě a také si ze sebe utahuje. Pokud se chce o někoho otřít, učiní tak vtipem nebo narážkou, často trefnou. Zároveň je prostý moralizování.

Atmosféra vyprávění působivě kopíruje peripetie zpěvákova života: od mladistvé nesmělosti přes dobu těžké závislosti, kdy byl jeho život jeden veliký mejdan, pobyt na odvykací klinice až po následné zklidnění a zdravotní problémy.

Samozřejmě jsou nejzajímavější epizody z divokých let, v nichž se míhají Beatles či Andy Warhol. Ale nebýt toho uklidnění, patrně bychom si o nich nikdy nepřečetli. Elton John je zkrátka skvělý vypravěč - a jeho autobiografie osvěžující čtení.

Elton John: Já, Elton John

(Přeložil Ondřej Rolník)
Nakladatelství Barecz & Conrad Books 2020, 344 stran, 499 korun

Rocketman je životopisný snímek o hudebníkovi Eltonu Johnovi. Film je uctivý a konformní podobně jako snímek Bohemian Rhapsody o Freddiem Mercurym. | Video: Kamil Fila, Blahoslav Baťa, Jakub Zuzánek
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 10 minutami

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
před 40 minutami

Vyhlaste klimatickou nouzi, žádá německý aktivista. Už 27 dní drží hladovku, nyní přestal pít

Klimatický aktivista Henning Jeschke, který od 30. srpna drží v Berlíně hladovku, dnes přestal přijímat tekutiny. Pít dnes přestala také Lea Bonaseraová, která začala držet hladovku tento týden. Dvojice protestní akci vystupňovala poté, co sociálnědemokratický kandidát na kancléře Olaf Scholz nevyslyšel jejich ultimátum a veřejně neprohlásil, že v Německu panuje stav klimatické nouze. Scholz oběma přislíbil, že se s nimi sejde až po volbách.

Hladovkáři původně žádali, aby se s nimi do čtvrtka sešla trojice kancléřských kandidátů. Těmi jsou vedle Scholze konzervativec Armin Laschet a Annalena Baerbocková ze strany Zelených. Trojice původně oznámila, že s aktivisty bude jednat po volbách. Později organizátoři protestu uvedli, že Baerbocková ve čtvrtek tábor hladovkářů na louce u Sprévy nedaleko sídla parlamentu a kancléřství navštívila a s mladými lidmi hovořila.

Ve čtvrtek aktivisté vyhlásili nové ultimátum, které se týkalo jen Scholze, protože Laschet podle nich zcela zklamal. Sociálnědemokratický kancléřský kandidát výzvu k veřejnému prohlášení o klimatické nouzi nesplnil, Jeschkeho a Bonaseraovou nicméně vyzval, aby hladovku ukončili. Opětovně slíbil, že společné setkání se může uskutečnit po volbách.

"Scholzovi přes rty ani jednou nepřešel výraz ´klimatická nouze´," řekl na videu zveřejněném na Twitteru 21letý Jeschke, když oznamoval, že přestává přijímat tekutiny.

Hladovku původně zahájilo 30. srpna sedm aktivistů, šest z nich ale začalo postupně opět jíst. Tento týden se k Jeschkeovi, který odmítá potravu jako poslední z původní skupiny, přidala 24letá Bonaseraová. Dnes oba přestali také pít.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Stovky ruských komunistů protestují v Moskvě proti výsledkům voleb

Stovky přívrženců ruských komunistů se v sobotu zapojily v centru Moskvy do protestu proti výsledkům parlamentních voleb z konce minulého týdne. Moskevská radnice akci nepovolila s odkazem na omezení kvůli pandemii covidu-19, policisté nicméně zatím nezakročili.

Agentura TASS uvedla, že na Puškinově náměstí se podle policie sešlo asi 400 lidí. Zpravodaj německé agentury DPA odhadl účast na zhruba tisícovku osob, podle něho je na místě množství příslušníků bezpečnostních složek a policejních kamionů. Policisté z reproduktorů pouštějí hlasitou hudbu, aby účastníci protestů neslyšeli projevy organizátorů, jinak ale proti demonstraci zatím nezasáhli.

Vládnoucí strana Jednotné Rusko ve Státní dumě, dolní komoře ruského parlamentu, obsadí 324 z celkových 450 křesel, což znamená dvoutřetinovou většinu, která je potřebná ke změně ústavy. Komunisté (KPRF) získali 57 mandátů, třetí Spravedlivé Rusko 27, Liberálnědemokratická strana Ruska (LDPR) Vladimira Žirinovského 21 a loni založená strana Noví lidé 13. Po jednom zástupci budou mít Vlast, Strana růstu a Občanská platforma. Do parlamentních křesel usedne i pět nezávislých poslanců.

Opozice a volební pozorovatelé mají podezření, že vládnoucí strana blízká prezidentu Vladimiru Putinovi dosáhla vítězství i za pomoci podvodů. Žádají mimo jiné přepočítání elektronicky podaných hlasů, které byly podle ní systematicky falšovány.

Další zprávy