Působivý umělecký zážitek v sobotu návštěvníkům pražského Rudolfina i přilehlé venkovní scény připravila Česká filharmonie, která společně s Pražským filharmonickým sborem nastudovala kompletní verzi oratoria Svatá Ludmila.

Monumentální dílo skladatele Antonína Dvořáka bývá vzhledem k vysokým nárokům na provedení uváděno zřídka, Pražané jej mohli naposledy slyšet v roce 2004. Sobotní koncert se konal coby jeden z vrcholů festivalu Dvořákova Praha.

Nasazení a souhru hudebníků ocenili posluchači dlouhými ovacemi vestoje. Koncert vysílala také stanice ČT art, nyní jej lze zpětně zhlédnout na jejích stránkách.

Svatá Ludmila, do níž Dvořák zapracoval i nejstarší známou českou duchovní píseň Hospodine, pomiluj ny, patří k nejrozsáhlejším autorovým dílům jak z hlediska počtu pěvců a hudebníků, tak i ohledně délky. Původní partitura má přes 700 stran, sobotní koncert s přestávkami mezi větami trval tři a půl hodiny.

K filharmonikům pod taktovkou Jakuba Hrůši a Pražskému filharmonickému sboru vedenému Lukášem Vasilkem, kteří se nacházeli v Rudolfinu, se na venkovní scéně připojilo dalších 250 sboristů "z amatérských, poloprofesionálních i profesionálních sborů od Moravy k Tatrám", jak uvedl umělecký ředitel festivalu Marek Vrabec. Podle něj tedy Svatou Ludmilu v sobotu dohromady zpívalo přes 300 sboristů.

Spojené sbory, jejichž součástí byly kupříkladu Pražský smíšený sbor, Brněnský akademický sbor, plzeňská Nová česká píseň nebo Karlovarský smíšený sbor, dirigoval Jiří Petrdlík.

Zapojení dalších zpěváků bylo odkazem na velkolepé provedení Svaté Ludmily z roku 1904, na němž se v pražské Stromovce podílelo údajně až 1600 pěvců.

Umělecký ředitel festivalu Vrabec uvedl, že provedení Svaté Ludmily začal konzultovat ještě s někdejším šéfdirigentem České filharmonie Jiřím Bělohlávkem. "Byli jsme v plánování poměrně daleko. Myslím, že z toho, jak to dopadlo, by měl radost," uvedl Vrabec, který po Bělohlávkově úmrtí nakonec oslovil jeho žáka a dnes designovaného hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie Jakuba Hrůšu.

Koncert konaný v předvečer svátku Ludmily a v den pravděpodobného výročí její vraždy na hradišti Tetín připomněl sto let od založení Československé republiky, také proto v úvodu zazněly česká i slovenská hymna.

Rovněž obsazení bylo česko-slovenské. Pod taktovkou Jakuba Hrůši se sólových partů zhostila sopranistka Kateřina Kněžíková, která ztvárnila Ludmilu, slovenská mezzosopranistka Alena Kropáčková v roli Ludmiliny družky, tenorista Richard Samek jako kněžnin manžel Bořivoj, slovenský basista Jozef Benci coby poustevník Ivan a další tenor Ondřej Koplík v roli rolníka.

Libreto o životě babičky svatého Václava vytvořil na Dvořákovu žádost básník Jaroslav Vrchlický, který v textu spojil náboženskou a vlasteneckou tématiku. Popsal klíčovou událost z úsvitu českých dějin: ovládnutí slovanského pohanství křesťanstvím.

Děj je rozčleněn do tří částí. V té první na mělnický hrad přichází poustevník Ivan, který pohanskému lidu oslavujícímu modly zjevuje pravdu o jediném Bohu. Ve druhé části Ivana v lesích vyhledá kněžna Ludmila, rozhodnuta přijmout křest. Setkává se tam rovněž s Bořivojem, jenž je ochoten přistoupit na Kristovu víru, dostane-li Ludmilu za ženu.

Třetí část oratoria představuje velkolepý obřad na Velehradě, kde Ludmila s Bořivojem a s nimi i celý český národ přijímají z rukou biskupa Metoděje křest.

Antonín Dvořák vytvořil Svatou Ludmilu v roce 1886 pro hudební festival v Leedsu, odkud po úspěchu oratoria Stabat Mater dostal objednávku na skladbu s biblickým námětem. Zakázku přijal, ale dokázal si prosadit, že duchovní námět bude spojen s českou historií.

Práce na oratoriu Dvořákovi zabrala přes osm měsíců. V té době odmítal většinu pozvání k dirigování, přepracoval se a podle vzpomínek pamětníků se u něj doživotně rozvinul strach z otevřených prostor.