Recenze: Mezi břehy času. Kapela Dunaj i po 20 letech duní temným neklidem

Recenze: Mezi břehy času. Kapela Dunaj i po 20 letech duní temným neklidem
Foto: Jan Rasch
Pavel Klusák Pavel Klusák
20. 1. 2019 10:17
Návrat kapely Dunaj patří mezi nejnapínavější “revivaly” české scény a znamená několik věcí najednou. Po 20 letech se naplno setkali členové sestavy, která patřila k centrálním radostem hudebního provozu, jenž z Brna rychle expandoval do Čech a zčásti i zahraničí.

Kytarista Vladimír Václavek, kytarista a zpěvák Josef Ostřanský a bubeník Pavel Koudelka vloni podnikli společnou plavbu lodí po Dunaji při natáčení dokumentu pro Českou televizi. Když našli novou společnou energii a obnovili skupinu, museli překousnout absenci "Kolšáka": charismatického zpěváka a autora Jiřího Kolšovského, který roku 1998 zemřel ve 43 letech.

Ducha písní dnes dokresluje vokál Vladimíra Václavka: je to nejlepší možnost v momentu těžké volby. Dunaj se tedy rozhodl dunět dál: živým sugestivním výkonem, jaký předvedl tento pátek v pražském Paláci Akropolis, tak připomíná časy, kdy provázanou brněnskou scénu křižovalo množství vazeb, s "dunajskými" spolupracovali zpěvačka Iva Bittová či výtvarník Vladimír Kokolia a komunitní chapadla sahala od klubové hudby až k HaDivadlu nebo Provázku.

Texty s drápem

Vibrující ornament! To je jádro stylu Dunaje, který vždy stál na krátkých opakovaných figurách, s nimiž pracuje mistrně a docela pestře.

Mladší generace by tomu řekly math-rock: vše tu lze vyjádřit algoritmem, celou strukturu mohutně drží číselné kombinace, i kytarové sólo by se dalo popsat funkcí. Někdy se do sebe kytary Josefa Ostřanského a Vladimíra Václavka zakusují v složitějších polyrytmech; stupnice tvrdosti sahá od ambientních balad (Cassiniho dělení) až k rubání rockových riffů (Na jih, In the Flesh).

Kurážně i absurdně působí minimální souprava bubeníka Pavla Koudelky, stažená na pouhé dva bubny a dva činely. S touto výzvou ovšem kapela pracuje krásně, jako by ukazovala samotnou ideu rytmu: v některých částech písní se jen autoritativně klepe o ráfek, jinde mají bicí dlouhé pauzy. Přesto Koudelka potvrzuje, že je zkušený, prvoligový hráč na bicí.

Čím jsou v Dunaji mikromelodie, hypnotické opakování, vlastní verze minimalismu, mantrické rozechvívání téhož zas a zas? Dnešní Dunaj zní často temně: jednou otvírá bránu k zlověstnosti a potměšilosti, jindy se - řekněme, že světleji - dělí o fascinovaný pohled na svět.

Texty Karla Davida, Vladimíra Václavka a dalších bývají nedlouhé, ale s drápem (kdo chce, ať si připomene apokalyptickou promluvu songu Kobylky, s nímž se také koncert v Paláci Akropolis vřítil do finále).

Také skupina Dunaj vloni hrála v pořadu Kultura+ České televize. | Video: Česká televize

Čistá bio mašinerie

Ať už si to publikum uvědomuje, nebo to jen cítí podvědomě, silný podíl na zážitku z Dunaje má odedřený živý výkon. Ve věku strojů, schopných do paměti přijmout a opakovat veškerý materiál, dělají Ostřanský, Václavek a Koudelka 100 procent svých zvuků naživo.

Jejich mašinerie je čisté bio: stovky opakovaných figur pulsují v perfektním timingu, fascinuje tu neselhávající živý organismus, úsilí i mírná pružnost, která odlišuje člověka od stroje. Nepochybně i díky tomu publikum řve a na koncertech tak vřele aplauduje.

V určitém smyslu byl večer v pražské Akropoli silný, ještě než zazněl první tón. Návraty Dunaje jsou vlastně generačními srazy: ve velkém se potkávají lidé, kteří "tehdy" žili jednou nohou v klubech a na místech alternativy. Čas se náhle zdá jako had, co se kouše do ocasu: staré písně elektrizují přítomný okamžik, poprvé znějí kdysi napsané songy (objevené v nahrávacím studiu) a před diváky zas žhnou oči a ústa Jiřího Kolšovského, ve velkých detailech promítané přes celou stěnu.

Dnes se leckterá kapela po letech vrací v naději na poslední byznys a na to, že jí dávné publikum zase propůjčí pocit typu "někdo se o nás zajímá". Leckdy přehlédnou, že jejich styl smutně zestárl a že se hráči stali jen médiem, přes nějž si posluchači připomínají vlastní mládí.

Dunaj se oproti tomu znovuzjevil se vztyčenou hlavou: jeho styl svítí jako krystal, který neztratil na pevnosti a hlavně ani originalitě. Roli jistě hraje to, že protagonisté nikdy nepřestali s tvorbou a hraním (Vladimír Václavek je mimo jiné jedním z pilířů Čikori, skupiny Ivy Bittové). Takže se na scénu nevraceli: jen se po dvaceti letech sešli u stylu a repertoáru, o který, jak ukázalo současné turné, publikum jeví evidentní zájem.

Foto: Jan Rasch

Živý kulturní statek

Se skvělou zralostí hudebníků, jako jsou Vladimír Václavek a jeho dunajští souputníci, se vrací otázka kulturní reprezentace u nás. Tato hudba se během uplynulých čtyřiceti let osvědčila coby něco, co můžeme nabízet jako hodnotu, originální dílo s rozměrem hudebním, poetickým, existenciálním i komunitním.

Přitom se u nás pořád neodfiltroval pocit, že co je zapojené do elektřiny, automaticky stojí na kulturně nižší úrovni: ten blud občas přiživí někdo typu Vítězslava Jandáka, který ve funkci ministra kultury pamětihodně prohlásil, že bigbít není uměním ani dobrou kulturou. Veřejnost se tomu sice zasmála, ale stopy takového zbytečného odmítání novější kultury jsou pořád patrné - a zamlžují vědomí o silném sektoru, kterým bychom už měli plně začít reprezentovat.

Dunaj

Palác Akropolis, Praha, 18. ledna

Dunaj je jedním z živých kulturních statků, jaké by Češi mohli v mezinárodním kontextu docela na jistotu představit coby výtrysk svébytné kreativity. Ale jsou u nás vůbec dramaturgové a kurátoři, kteří takovou reprezentaci vnímají jako svůj úkol?

Domácí publikum si s Dunajem mezitím může připomenout, že devadesátá léta, dnes často jednotvárně líčená jako "divoký večírek" s kulisou privatizace, měla ve skutečnosti řadu vrstev. Mimo jiné tehdy svobodně nechali dozrát svou poetiku nezávislí rockeři, jejichž existenčnímu pocitu bylo jedno, jaký režim kolem vládne: Psí vojáci, Zuby nehty nebo právě Dunaj.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 16 minutami

Epidemie covidu dál ustupuje, v pátek přibylo zhruba 2200 nových případů

Letní vlna epidemie covidu-19, která začala v Česku zpomalovat na konci července, dál slábne. Za pátek přibylo v zemi 2194 nových případů koronaviru, to je o 212 méně než před týdnem. Laboratoře odhalily uplynulý den 880 podezření na opakovanou nákazu, minulý pátek jich bylo o 89 víc. O dvě stovky se v mezitýdenním srovnání snížil počet hospitalizovaných s covidem, kterých je nyní 1025. Počet pacientů ve vážném stavu se výrazně nemění, před tímto víkendem jich bylo v nemocnicích 33.

Zdroj: ČTK
před 41 minutami

V Českém Švýcarsku byl v noci klid, drony objevily tři místa s vyšší teplotou

V národním parku České Švýcarsko byl v noci klid, drony objevily tři místa se zvýšenou teplotou v okolí Pravčické brány a Kozího hřbetu, uvedli v sobotu ráno hasiči.

V pátek hasiči požár po 20 dnech dohasili, nyní pokračuje fáze takzvané technologické pomoci, kterou koordinuje štáb Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje. V sobotu se začnou vracet domů obyvatelé evakuovaných částí Hřenska a osad Mezná a Mezní Louky. Pro turisty zůstává tato část národního parku zavřená.

Podle generálního ředitele hasičského záchranného sboru Vladimíra Vlčka budou dál požářiště monitorovat také drony s termokamerami. Vrtulníky, které se na boji s ohněm podílely, v pátek odletěly, ještě odpoledne ale nabíraly vodu z Labe a prolévaly půdu nad Hřenskem. Ohniska je podle Vlčka důležité hlídat a případně včas zasáhnout. Helikoptéry se tak mohou v případě potřeby do oblasti vrátit do 30 minut.

před 1 hodinou

Sněmovna reprezentantů schválila Bidenův sociální a klimatický balík

Americká Sněmovna reprezentantů schválila balík sociálních a klimatických opatření. Balík počítá s výdaji ve výši zhruba 430 miliard dolarů, které chce vláda použít například na snižování uhlíkových emisí. Na ekologická opatření je vyčleněno 374 miliard dolarů (devět bilionů Kč) a vláda plánuje zavést či zvýšit podporu pro nákup elektromobilů či instalaci solárních panelů a větrných elektráren.

Plánují se také daňové úlevy pro jadernou energetiku či technologie zachycování oxidu uhličitého. Dalších 64 miliard dolarů chce administrativa utratit ve zdravotnictví. Nový zákon umožňuje vládnímu programu zdravotního pojištění Medicare vyjednávat s farmaceutickými společnostmi o cenách léků, což by podle navrhovatelů mohlo vést k výrazným úsporám.

Plán počítá s dodatečnými příjmy či úsporami ve výši až 740 miliard dolarů v příštích deseti letech. Balík zavádí novou daň se sazbou 15 procent pro firmy s ročním ziskem nad jednu miliard dolarů. Odhadovaný výnos za deset let je 258 miliard dolarů. Dalších 70 miliard dolarů by do státní kasy měla přinést během deseti let nová daň ze zpětného odkupu akcií. Úspory realizované v programu Medicare pak Rozpočtový úřad Kongresu (CBO) odhaduje na 288 miliard dolarů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy