Jeho dosavadní vrchol, skladba This Is America, byl ve spojení s dechberoucím klipem jednou z opravdových hudebních událostí roku 2018.
Rapový singl o násilí, xenofobii a předsudcích v USA vykazoval chytlavost a zapamatovatelnost. A k tomu měl přesah i silné poselství. Gloverovi se povedlo vyvolat v posluchačích ten vzácný pocit, na který dávno rezignovala nejen většina amerického hip hopu: že hudba dokáže něco změnit, i když to bude třeba jen vnímání, co je a není normální.
O to větší překvapení, že s takovým potenciálem se šestatřicetiletý Donald Glover na svém právě vydaném čtvrtém albu stahuje do umělecké ulity. Ta mu sice umožňuje tvořit svobodně a mimo konvence současné tvorby, zároveň ale jeho písním ubírá na srozumitelnosti. Před posluchače staví ambiciózní val jinakosti, na jehož překonání každý nebude mít náladu a trpělivost.
Sebevědomý přístup žádající, aby posluchači aktivně pronikali do hudebních vrstev a zajímali se o ně, není v populární hudbě ojedinělý. Na scestí neporozumění svého času své fanoušky odvedl třeba kytarista a zpěvák Prince, který i na sklonku života zůstal hudebním géniem zamčeným v osidlech vlastního talentu. Donald Glover ho na aktuální desce připomíná už tím, jak to posluchačům od začátku komplikuje.
Album vydal nejprve 15. března na webu Donaldgloverpresents.com, odkud ho ale po 12 hodinách smazal. Později se pod názvem 3.15.20 s pozměněným pořadím a jmény písní objevilo v běžných digitálních servisech.
Tak jako název desky odkazuje k původnímu datu vydání, stejně lehce lze rozklíčovat jména většiny skladeb, která označují odběhlý čas celého alba - jinými slovy track nazvaný 32.22 začíná ve 32. minutě a 22. vteřině. Poměrně výstižně to charakterizuje nahrávku, která se dělení na jednotlivé písně beztak vzpírá.
Porovnávat, jestli a v čem se víc povedla "dvanáct-třicet-osmička" nebo "dvacet-čtyři-devatenáctka", je nesmyslné. Stejně tak není podstatné, kde zpívá Američanka Ariana Grande nebo raper 21 Savage - hosté na nahrávce zůstali neoznačeni. To, co Glover posluchači předkládá, je nepopsaný list, který ostatně symbolicky použil i pro přebal.
Výraznou část desky tvoří různorodé kompozice, v nichž producent střídá nálady a přístupy, remixuje zvuk chvíli na hranici snesitelnosti, aby ho pak vystřídal chytlavou, jemně podanou melodií. Je tu současné R&B, rap, umělohmotné syntezátory, funková rytmika, zajímavě poskládané harmonie, silné melodie i texty, které nepodlézají ani nevtipkují. A je opravdu škoda, že ty skvělé hudební nápady Glover místo dotahování často jen skicuje, přepíná mezi nimi, jako by to byly televizní programy.
Vzniklý chaos si posluchač musí přebrat, sám se "prostříhat" ke kráse, kterou nahrávka v nitru skrývá. Dá se to stejnou měrou považovat za ambiciózní a v ledasčem novátorské, stejně jako za nezvládnutí nástrah velkého talentu. Protože i ten potřebuje sdělnost.
Výsledek tak působí spíš jako povedená hudební kulisa, byť se až na ty největší zvukové úlety jako track 32.22 většinu času příjemně a inspirativně poslouchá. Jenže album s velkými ambicemi a vážným apelem nakonec i na několik poslechů spíš prošumí.
Jsou na něm opravdu krásné momenty, jako je na závěr líný funky groove skladby 47.48, která má navíc silný klenutý refrén a závěrem osobní přesah - v němž za zvuku syntezátorů promlouvá Gloverův čtyřletý syn. Pod kódovým označením 42.26 je tu i prodloužená verze veleúspěšného a na Grammy nominovaného singlu Feels Like Summer z roku 2018, která nevšedně kombinuje vřelost a klid s beznadějnou bezútěšností. Ale chybí cokoliv podobně výbušného a všeobecně srozumitelného, jako byl hit This Is America.
To, že Donald Glover alias Childish Gambino nedělá desky na první dobrou, není výtka. Vrstvy, pod nimiž skrývá svoje nadání, ale na novince často vyznívají samoúčelně. Možná se na tom podepsala i čím dál větší odtažitost současné americké produkce a jejích témat. Možná to, že podle náznaků může jít o jeho poslední album.
Nahrávka 3.15.20 každopádně zůstává výjimečná hlavně pro fajnšmekry a skutečné fanoušky, kteří Gloverovu závažnost a hudební přitažlivost objevili už dávno.
Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.
Childish Gambino: 3.15.20
RCA Records 2020
