Klasický hororový snímek s Maxem Schreckem v titulní roli doprovodila kapela na elektrofonické housle, violoncello a basovou kytaru, ale pro dotváření atmosféry použila i nejrůznější zvuky tvořené na citeru, harmoniku, klávesy či klarinet. Zakladatel skupiny Pavel Zajíček k jednotlivým obrazům předčítal velmi osobitým způsobem české texty.
Projekt Nosferatu vznikl před dvěma lety pro festival Murnauových filmů pořádaný pražským Götheho institutem, na němž slavil mimořádný úspěch. Od té doby ho DG 307 představila ještě několikrát, mimo jiné i na festivalu hudebních filmů a filmové hudby v ukrajinském Sevastopolu. Před dvěma dny své dílo uvedla i na českém velvyslanectví ve Washingtonu. Hudba k Murnauovu filmu "má jisté body kompozice připravené a jisté body kompozice náhodné," popsal ji autor projektu básník, textař a hudebník Pavel Zajíček. Nepokládá to ale za improvizaci.
"Přísně se držíme orámování scénami. Je to hudba proměny. Každé další hraní prochází přirozenou proměnou." Upíra Nosferatu si Zajíček vybral nejen kvůli tomu, že jde o vynikající klasické filmové dílo, ale jak sám řekl i proto, že s Maxem Schreckem mají "jistou podobu".
Pondělní vystoupení v New Yorku bylo pro Zajíčka prvním od roku 1989, kdy jako exulant žil střídavě ve Švédsku a ve Spojených státech. Do emigrace byl nucen odejít poté, kdy ho komunistický režim tehdejšího Československa pronásledoval jako člena undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe a posléze ho odsoudil za účast v hnutí kolem Charty 77.