Depeche Mode darovali vlastní sektě novou relikvii

Karel Veselý
27. 3. 2013 21:45
Už nikdy nevydají Personal Jesus, na Delta Machine na něj vzpomínají
Foto: Profimédia

Recenze - Letos je to přesně dvacet let, co se synthpopoví věrozvěsti Depeche Mode na albu Songs of Faith and Devotion přerodili v rockové bohy se všemi náležitostmi žánrové mytologie. Vzpomněl jsem si na to při poslechu skladby Welcome To My World, která otevírá jejích třinácté studiové album Delta Machine.

Zpěvák Dave Gahan se zde stylizuje do role rockového mesiáše, který láká ovečky do své kongregace. „Následovala mě zářivá duha a mé povznesené smysly mi dovolily vidět a chutnat zvuk," zvěstuje zázrak v následné Angel, a když album končí s Goodbye, zní to, jako kdyby se tenhle novodobý Jim Morrison připravoval na své nanebevzetí.

Foto: DM

Delta Machine dokončuje trilogii alb Depeche Mode natočených s producentem Benem Hillerem, která začala v roce 2005 velmi nadějně albem Playing The Angel. Pak ale přišel možná nejnižší bod v jejich dosavadní kariéře - Sounds of the Universe -, na kterém Gahan, Gore a Fletcher zkusili navázat na své nejslavnější desky z konce osmdesátých let.

Aktuální nahrávka také hodně pracuje s odkazy na minulost, ale provedení je přece jen o něco důslednější. Možná za to může nová producentská výpomoc - Flood, který s nimi natáčel naposledy zmíněné Songs of Faith...

Zásadní rozdíl mezi Depeche Mode dnes a před čtyřmi lety je ale v náladě - po optimismu předchozí desky se nyní vrací k temným náladám. A co si budeme nalhávat: žádná jiná barva „Depešákům" nesluší tak jako černá.

Foto: DM

Obavy z toho, že by čerství padesátníci vyměkli, zažene hned agresivní úvod - v Angel to industriálně hlomozí a basové linky připomínají jedovaté hady. Že by se Depeche Mode i v pokročilém věku učili od svých mladších následovníků, jako jsou třeba Cold Cave?

Pilotní singl Heaven nicméně spíše naplňuje potřeby nové stadiónové hymny, než aby reprezentoval zvuk celé desky. Mimochodem, skladba v britském žebříčku propadla - bodovala jen na šedesátém místě. Jako reklama na Delta Machine tak bude podstatně lépe sloužit druhý singl - gotické blues Soothe My Soul, které výtečně koncentruje esenci kapely.

Depeche Mode se v průběhu své kariéry měnili, ať už ale dělali synth-pop nebo stadionový rock, vždycky zůstali v jádru stejní - rozervaní, drásaví a posedlí temnými stránkami duše. A je dobře, že skladby jako Secret To The End nebo Alone z nové desky tyto stavební elementy jejich stylu znovu oživují.

Foto: DM

Delta Machine je deskou hlavně pro fanoušky, kteří s Depeche Mode prošli víc než tři dekády a na další radikální stylové přemety už je moc neužije.

Gahan a spol. zde kážou už jednou přesvědčeným, nicméně na síle skladeb to nijak neubírá - všechno, co jste na Depeche Mode kdy milovali, tady máte znova: melodramatická gesta (Should Be Higher), bluesový minimalismus (Slow) i chladné electro (My Little Universe).

Snad jen ty přímé odkazy na album Violator by mohly být méně okaté - Depeche Mode už nikdy nenatočí další hit typu Personal Jesus, a tak je zbytečné se o to snažit ve skladbách jako Sooth My Soul či Broken.

„Vnitřní dítě uvnitř tebe už umřelo," konstatuje Martin Gore v The Chill Inside a dává částečnou odpověď na to, co se změnilo za těch třicet dva let od debutu.

Jinak ale čerství padesátníci, kterým po poslední desce kdekdo předpovídal definitivní pád do propasti, udělali to nejlepší, co při startu dalšího světového turné, které je 23. července zavede i do Prahy, udělat mohli - připomenout fanouškům, co na nich kdysi tak milovali.

Depeche Mode: Delta Machine. Sony Music, 25. března 2013. 57:55 minut.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Další zprávy