Dá se ke konci světa zpívat krásně? Briana Ena k tomu přivedl instinkt

Pavel Klusák Pavel Klusák
13. 11. 2022 18:00
S čím přichází na nové písňové desce Brian Eno, vlivná postava elektronické hudby a popkultury vůbec? Za albem, jehož název se dá přeložit jako Už žádné navěky věků, stojí radikální pocit: lidstvo opravdu může skončit, možná se blížíme apokalypse. Co je to za situaci? Jak se cítíme? A odkud čerpat naději?
Slyšitelně pevný Brian Eno na novém albu kontempluje nad planetární katastrofou.
Slyšitelně pevný Brian Eno na novém albu kontempluje nad planetární katastrofou. | Foto: Cecily Eno

Když Brian Eno vloni v srpnu koncertoval na aténské Akropoli, pódium zahalil dým z právě propuknuvších řeckých lesních požárů. Na místě, které zrodilo evropskou civilizaci, to producent vnímal jako signál o jejím možném konci. Tenhle moment jako by vystihoval Enovo nové album: žal, úžas, ale také vznosnost a slavnostní obřadnost.

Čtyřiasedmdesátiletému Angličanovi dnes naslouchají hlavně ti, kdo od 70. let minulého století sledovali jeho schopnost uvažovat mimo hranice, posouvat status quo. Britský producent, autor, multiinstrumentalista a neformální myslitel začínal v kapele Roxy Music, kde rozezníval elektronické technologie a androgynní vizáží nabourával zavedenou představu o muži na scéně. Líčidla a gepardí vzory ale brzy odložil. Promyslel a pomohl šířit ambientní hudbu, spoluprací se zásadně podílel na albech Davida Bowieho či kapel Talking Heads, U2 a později Coldplay. Po léta se zabýval postavením zvuku v médiích a hudby ve veřejném prostoru. Jeho vlivné změny paradigmat, malé revoluce v popu, podíl na využití nahrávacích technologií, "studio jako nástroj", podoby sound designu - to všechno je nejméně tak významné jako jeho konkrétní nahrávky. Enovu dráhu lze naznačit bonmotem: začínal antimainstreamově po boku členů Velvet Underground, po letech stvořil pro Microsoft startovní džingl systému Windows 95.

Je znát, že jeho nová deska nazvaná Foreverandevernomore byla nejen očekávaná a obratem se dočkala silné reflexe, ale také že Eno, jindy skrytý u práce, má tentokrát vůli ji uvádět a komentovat na obou stranách Atlantiku. "Tohle nejsou propagandistické písně, které by vám řekly, čemu věřit a jak jednat," podotýká k poeticky otevřeným textům. Ve skladbách zachází s environmentálním tématem jako umělec, ovšem ve společnosti předpokládá funkční debatu i činy - a v tom smyslu využívá vydání alba k něčemu většímu.

Eno ho prezentuje jako první písňové, vokální, po dlouhých 17 letech. To je relativní: desku plnou vlastních songů skutečně nazpíval naposledy v roce 2005 pod názvem Another Day On Earth. Jenže od té doby zpívat nepřestal: třeba na albu The Ship, které ovšem místo písní mělo formu suity delších ploch. Právě The Ship proměnil v jednoduchou instalaci Loď. Před pěti lety ji osobně představil v pražské Národní galerii.

Důrazem na to, že teď předkládá písně, chce nejspíš říct jednu věc: naléhavému tématu jsem svěřil snadnou formu čtyřminutových melodických miniatur, protože si přeji, aby je slyšelo hodně lidí. Vytvořil tedy chytlavou desku? Napůl. Nápěvy, hymnický sound i samotný Enův vokál posluchače vtahují dovnitř do zvuku, viz singlový song We Let It In. Zároveň producent provedl velmi zvláštní úhybný manévr, který souvisí s dnešní podobou elektroniky i s jeho vlastní linií ambientní hudby. Úplně vynechal rytmickou sekci, nejsou tu žádné bicí nebo kontrabas, nic, co by korespondovalo s lidským tepem. Takhle se dřív vůbec nehrálo a nenatáčelo. Zvuk pořád tak trochu levituje, visí ve vzduchu. Vede k určitému pocitu podivné slavnosti, oslavného, obřadného zpěvu. V souvislosti s tématem klimatické krize se pak zdá, jako by tenhle styl byl slavnostním žalozpěvem, panychidou. V New York Times to dokonce napsali do úvodu textu: "Když očekáváte vyhynutí, pohřební hudba musí předcházet samotné události."

Písně? Jsou to výjevy z doby čekání: buď na definitivní konec, nebo na zvrat. Eno se rozhlíží po společnosti, která si necení toho, co nemůže funkčně využít. "V dnešní době není čas / na mikroskopické červy / nebo na neprozkoumané bakterie / bez komerční hodnoty," zpívá v úvodní Who Gives A Thought (Kdo pomyslí). A od myšlenky na efemérně krátký život světlušek pokračuje dál: "A kdo pomyslí na dělníky / ty, kteří kopou a okopávají / kdo svařují a sklízí a sejí…" Je v tom něco anglického, to otočení záběru na nižší třídu, o které píší a točí příběhy jen málokteří.

Skladbu There Were Bells zkomponoval Brian Eno pro loňské vystoupení na aténské Akropoli. Foto: Cecily Eno | Video: Deutsche Grammophon

Eno se rozhlíží, co dělat, ale neiniciuje debatu expertů. "Trvalo mi dlouho, než jsem přijal myšlenku, že my umělci jsme ve skutečnosti obchodníci s pocity," říká. Na novém albu stojí na straně instinktu, tušení, iracionálna. "Pocity jsou subjektivní. Věda se jim vyhýbá, protože je těžké kvantifikovat je a porovnávat. Ale ‚pocity‘ jsou počátky myšlenek a také jsou jejich dlouhodobými průvodci. Pocity jsou reakcí celého těla, často ještě předtím, než začne pracovat vědomí, záměrnost a ratio - a často fungují se širokým záběrem, který toho obsáhne více, než si mozek uvědomuje," píše v průvodním krátkém manifestu.

Dikce Enových slov je nakonec věrná chytré lyrice alba. Je to deska zřetelně současná, ale nad planetární katastrofou slyšitelně pevný Eno kontempluje. Ve shodě s osobním tónem dokonce přizval dceru Darlu, která tu zpívá. "Jsem stále více přesvědčen, že naší jedinou nadějí na záchranu planety je, když z ní začneme mít jiné pocity: možná kdyby nás znovu okouzlila úžasná nepravděpodobnost života; možná kdybychom trpěli lítostí a dokonce studem, hanbou za to, co jsme již ztratili; možná kdybychom se cítili nadšení z výzev, kterým čelíme, a z toho, co se ještě může stát možným. Stručně řečeno, musíme se znovu zamilovat, ale tentokrát do přírody, do civilizace a do našich nadějí na budoucnost," píše.

Obal alba Foreverandevernomore.
Obal alba Foreverandevernomore. | Foto: Warp Records

Když se trochu rozhlédneme v čase, zjistíme, že Eno se v novém tisíciletí politicky angažuje. Foreverandevernomore má na co navazovat: a děje se to jemně, oproti jasným veřejným vystoupením. V roce 2021 vytvořil hudbu k dokumentu o internetovém aktivistovi Julianu Assangeovi a jeho otci, který za něj právně bojuje. Vystupoval proti brexitu. V uplynulé dekádě opakovaně podpořil kampaň Jeremyho Corbyna do vedení Labouristické strany, zdůrazňoval u něj odvahu a bezúhonnost. Připojil mimo jiné komentář: "Nemyslím si, že volitelnost je opravdu to nejdůležitější. Důležité je, že někdo změní tón konverzace a osvobodí nás od naší bezvýchodné agendy." A když se pustíme ještě dál do minulosti: od roku 2006 v různých formách vystupuje proti izraelským vojenským operacím na palestinském území, často ve společných prohlášeních s osobnostmi jako dnes již nežijícím jihoafrickým arcibiskupem Desmondem Tutu, lingvistou a politickým filozofem Noamem Chomskym nebo laureátkou Pulitzerovy ceny Alicí Walkerovou.

Ambientní hudba sedmdesátých let podporovala dobový individualismus: uzavři se se svými sluchátky a poslouchej hudbu, která tě uvolní. Od těch dob se hodně změnilo. Z Briana Ena se stal autor mnohem společenštější, nabízející své pocity ke konfrontaci, k "zvědomění" námi prožívaných emocí. Silná letošní deska, která se právě začíná objevovat v seznamech alb roku, je vrcholem Enova otevírání se, propojování se společností. Planetární krizi máme všichni společnou, zní tiše zpoza písní jako důvod.

Album

Brian Eno: Foreverandevernomore
Warp Records, 2022

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 28 minutami

Jihomoravští policisté zadrželi loni na hranicích se Slovenskem 14 tisíc migrantů

Jihomoravští policisté zadrželi za loňský rok na hranicích se Slovenskem zhruba 14 tisíc nelegálních migrantů, od 29. září, kdy byly zavedené intenzivní kontroly, jich bylo téměř šest tisíc. V lednu už počet zadržených migrantů výrazně klesl díky kontrolám i počasí, řekl dnes novinářům jihomoravský policejní ředitel Leoš Tržil.

Od neděle kontroly skončí a budou pouze namátkové. Policie bude také nadále monitorovat pohyb na hraničních přechodech, na zelené hranici i situaci v příhraničních obcích. Na ostrahu hranic bude vyčleněno na denní směně 37 policistů, což je desetina dosavadního stavu. Od neděle bude také možné znovu volně překračovat zelenou hranici. Zjednoduší to situaci turistům, kteří, ač je Česko a Slovensko součástí schengenského prostoru, přes zelenou hranici nemohli.

Drtivá většina, 93 procent, zadržených migrantů byli loni Syřané. "Převážně se jednalo o mladé muže, výjimečně o matky s dětmi. Letos v lednu už to nebyli Syřané, ale například Moldavané," řekl Tržil. 

před 1 hodinou

Sdruženář Pažout obsadil v Oberstdorfu životní 19. místo

Sdruženář Ondřej Pažout obsadil v závodě Světového poháru v Oberstdorfu 19. místo a nejlepší výsledek v kariéře mu vynesl první body v sezoně. Výbornou formu z poslední doby potvrdil dva týdny před začátkem mistrovství světa v Planici vítěz prestižní minisérie Seefeld Triple Johannes Lamparter, který si devátou výhrou v seriálu upevnil vedení v průběžném hodnocení.

Zdroj: ČTK
Další zprávy