Čistě vokálních skupin u nás moc není. Čtyřčlenná táborská česko-americká kapela - tedy a capella - vtipně se stylizující do pistolnic z Divokého západu navíc netrpí jejich častou emocí: na debutovém albu Vox, kde se představuje v té nejlepší formě, nenajdeme "klasický" repertoár omezený na obvyklé standardy nebo lidovky.
Nadžánrové písně v češtině i angličtině stavějí na osobních "ženských" textech a kvarteto s přezdívkami Pretty Pink Pussy, Backdoor Bobbi, Saddlesore Sadie a Blackbelt Ruby s nimi zachází jako s kolty, rána rovnou do srdce: "Chci být znovu jedinečná; bez baterky v sobě; s citem pro sníh s větrem v zádech; a bez Tebe v hrobě."
Zní to, jako by byl Bobby McFerrin transsexuál nebo Spirituál kvintet zahodil kytary a místo Tichoty angažoval Diamandu Galás - abychom použili referenční body nezařaditelné kapely z webových stránek. Šestnáct autorských skladeb je na zdejších prériích nečekanou porcí intimity a drsné něhy s energií punku.
Kačkala evokuje ženská emancipační hnutí - a on to svým způsobem je manifest nezávislosti na chlapech. No a co, Kalamity Jane by vás odpráskla stejně rychle jako Buffalo Bill.
Někdo bude tou otevřeností šokován, ale Kačkala je tady a hrdě ukazuje svoje vnady. Tak se s tím smiřte, hoši! Emoce vystavuje na pranýři, kvílí, dupe, hlaholí a divočí jako o život. O svobodný život.
"Má láska spí tu nemytá, a stejně krásně voní/ když promluví tak pes by zdech - hlas jeho čistě zvoní/ vždyť říkal to už starej Blake, tak nedělám si vrásky/ že hovno z těla vychází, vedle místa lásky, místa lásky."
Jako správné pistolnice se ovšem nepodbízejí: "Souboje o přízeň; která je úsečná; koukni se na sebe; jak jsi tu zbytečná." Ale když milují, tak stokrát víc než barbíny: "Ahoj ráno ahoj večer; jeden už by z toho brečel; nikdy tě však nemám dost; proč nezpíváš si pro radost."
Samy kovbojsky jódlují, halekají a provádějí spoustu dalších vokálních kejklí, někdy jen impresionisticky rozjímají (Bare) a jinde se ironicky šklebí (Vroom Vroom) a pak hned zase sviští jako Pony Express (Party of The Fun).
V textech vyhrává angličtina nad češtinou deset ku šesti, ale to není podstatné. Ze všech písní je cítit hlavně sebejistota a odvaha, se kterou se obnažené dívčí hlasy a pocity perou bez jištění v podobě nástrojů.
Ani čistota zpěvu není prioritou a nástroje by ty hlasy jen oslabily; pro příklad stačí zajít k finské skupině Värttinä, která své nejúdernější písně přenáší bez doprovodu.
Doprovod nechybí ani Kačkale, když zpívá blues, gospel, punkové odpovídačky, spirituály a dosypává střípky dalších stylů. Chytře sestavené a nedlouhé album eliminuje přece jen omezený manévrovací prostor, naopak v hutném čase vyniknou všechny přednosti.
Kačkala je soběstačná, ale i jí občas se chlapi hodí, ne že ne: "Vize ryze jednoduchá; dříve nebo později; letem světem parapetem; skončíš v mojí posteli."
Kačkala: Vox. CD, 30 minut. Vydala firma Silver Rocket, 2006.
