reklama
 
 

CSS přestoupili ze Shreka na disko-oslíka

25. 8. 2008 9:30
Brazilský popový kvintet vydává druhé album

Recenze - Jeden z nejhorších pocitů je, když jste svědky zlepšení v oblasti, kde to vůbec není potřeba. Kde "nejlíp" bylo "jak se to dalo" a najednou se tu zjeví super-design. Rozumí tomu například Chantal Poullain, proto se nikdy nenaučí pořádně česky.

Debut brazilských Cansei de Ser Sexy pokřtil rok 2006; roztřísknul se o něj jako flaška sektu o jachtu právě spouštěnou na moře. Působil jako zjevení, protože vervu a agresivitu, kterými si vždycky vypomáhalo neumětelství v jakémkoli žánru, nahradil infantilitou s roztěkanýma vyčuranýma očkama.

Coby estetický manifest zafungovalo i to, že album vyšlo na labelu Sub Pop, který se kromě toho, že je synonymem grungeového boomu, do té doby soustředil spíš na folkrockové písničkáře s plnovousem.

Sub Pop svou seriozní reputací nově zaštítil album arty studentů módy a designu posedlých internetovými blogy, pro něž byla kapela jen jeden z méně podstatných - pouze do finále dotažených - večírkových nápadů.  

Debut CSS se kutálel jako nesouměrná diskokoule poskládaná z rozbitého pudřenkového zrcátka Debbie Harry. K tomu tvaru pasovalo i hyení poštěkávání zpěvačky Lovefoxx, která si utahovala z uměleckých škol i z Paris Hilton.

CSS - Left Behind

Uplynuly dva roky a CSS vyváleli svoji diskokuličku házející prasátka po celém světě - sólo i coby předkapela Gwen Stefani - tak poctivě, až se jim vytvarovala do tvaru oslí hlavy, a ta se ocitla na obalu novinky.

Ale už to není ten neodbytně otravný, vypečený a neskonale vtipný Oslík ze Shreka s hlasem Eddieho Murphyho, jako spíš stará podělaná mula z ostrova Santorini, která právě vynesla po šesti stech schodech z přístavu do hlavního města Whoopi Goldberg.

CSS se na Donkey veleúspěšně vyhnuli svůdným nástrahám sebeopakování, jenomže to dopadlo tak, že jednoduše začali kopírovat jiné. Do osmdesátkového synthi-popového zvuku zapuštěná deska vyplnila všechny terénní i pleťové nerovnosti, díky nimž byli CSS neodolatelní.

Přesně věděli, co chtějí říct, ale nevěděli jak; s Donkey je to opačně. V singlu Left Behind Lovefoxx zpívá, jak by po rozchodu nejradši odletěla do Helsinek a tam úplně na krupici vykalená tancovala po stolech. Je to milé, ale taky je to přesně to, co by udělala každá na debutu před dvěmi lety vysmívaná Art Bitch.

Donkey zní jako ne moc povedené album od Ting Tings -  tedy od kapely, jež se proslavila taky proto, že jí CSS stylově ukázali cestu. Když zazní singl Left Behind, úvodní Jager Yoga, jež dobou vzniku ještě spadá do období první desky, a finální kusy Believe Achieve a Air Painter, nezbude už nic, co by si člověk chtěl, nebo dokonce dokázal zapamatovat.

A ten pocit, že si jejich nové skladby nedokážete zaboha vybavit se s každým dalším poslechem zintenzivňuje - což je možná fajn, když skládáte moderní vážnou hudbu, ale asi to není zrovna charakteristika, kterou by se chtěla prsit popová party kapela.

Album Donkey kolem vás neviditelně prochází jako Muži v černém a když se za ním otočíte, abyste z něj cosi zachytili, tak vám ještě do očí práskne tou propiskou, co vymazává paměť.

O čem to teď byla řeč?

CSS: Donkey. CD, 40 minut. Vydala firma Sub Pop/Warner Bros, 2008.

autor: Pavel Turek | 25. 8. 2008 9:30

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama