Pondělí 01:30 - Všechno jednou končí - a přesně tak je to i s festivalem Colours of Ostrava 2008. Před pár desítkami minut dohráli Gogol Bordello a už se balí. Balím to i já, který vás, co jste moje příspěvky četli, třeba bavil, možná i nudil, ale rozhodně se snažil zdejší atmosféru přiblížit co nejvíc.
Konec festivalu byl poznamenán neustálým deštěm, což mu ale vůbec neubralo na kráse či dokonce na kvalitě. Habib Koité nadchnul jako vždy - jeho koncerty pokaždé povznesou. Tak se stalo i v Ostravě. Přestože publikum muselo snášet neustálý déšť, Habib o charisma rozhodně nepřišel
Poslední vystoupení letošního ročníku bylo zároveň i jedním z nejlepších. Vlastně možná zcela nejlepším. Gogol Bordello byli coby závěr přehlídky ideální volbou. Nehledě na počasí.
Vůbec nikomu při jejich vystoupení nevadilo, že leje jako z konve. Jejich koncerty jsou naprosto vtahující, ale když se jako v tomto případě jedná o to, že jimi všechno končí, pak opravdu nemají daleko k naprosté katarzi. Najednou bylo všechno jedno. Kdyby Eugene Hütz řekl "Teď se všichni svlékněte", málokdo by zůstal oblečený. Ani vlastně nevím, kolik jejich koncertů jsem viděl, ale tenhle byl něčím výjimečný. A rozhodně to nebylo jen tím, že končila tato báječná přehlídka.
Už při příjezdu do Ostravy jsem si říkal, že to bude možná naposled, co píšu tento blog. Ale atmosféra tady a hlavně koncert Gogol Bordello mě maličko nahlodaly. Nejde o to, že zahráli tak výjimečný set. Při jejich vystoupení jsem jen tak bez cíle procházel publikem a opravdu všude jsem viděl téměř bezbřehé nadšení a radost. Lidé to tu mají rádi - a když jim ještě nakonec dodá někdo řádnou porci adrenalinu, jako právě dnes Gogol Bordello, tak se prostě vrací. A nejspíš to samé se stane příští rok i mně.
I když si možná mnoho z vás myslí něco jiného, tak i novináři na festivaly jezdí, protože mají rádi hudbu, sounáležitost a vůbec pocit sdílet ten který zážitek.
Neděle 21:00 - Předpovědi se různí, leč naštěstí nevycházejí ty pesimistické. Zatím se stále hraje, slíbená druhá vlna průtrže mračen zatím nepřišla. Při J.A.R. to už vypadalo celkem nahnutě, ale zatím dobrý.
Stejně jako crew okolo Romana Holého. V rámci možností odehráli slušný set, samozřejmě okořeněný největšími hity a - jak jinak - s parádními instrumentálními výkony. Dechová sekce zařezává, rytmiku mají snad nejlepší u nás a Vrtulník je pořád macho jako hrom. Publikum pobavili, a to je přece nejdůležitější. Hlavně v takové "klimatické situaci".
Vypadá to, že se všechno nakonec povede. I když právě teď začalo znova pršet, ale snad už to tu nějak doklepeme. Na Barvách právě řádí senioři z Jamajky a je to mazec. Tosh Meets Marley hrají kupodivu většinou písně těchto dvou velikánů, díky široké sestavě trochu jinak instrumentálně poskládané, ale je to rozhodně ku prospěchu věci. One Love, Stir It Up, Lively Up Yourself a na další se ještě rozhodně dostane. Černá louka je skoro plná a všichni drží rytmus. Strýček Míša by měl radost, ale on tu asi taky někde bude.
Zatímco nad Černou loukou se momentálně vznáší duchové dvou reggae synonym, na ČS Stage se připravuje na koncert afrického kytaristy Habiba Koité. Mělo by jít o jeden z vrcholů festivalu a snad k němu dojde. Sice prší, ale oproti odpolední apokalypse nic strašného. Tedy zatím.
Barvy po skončení reggae meetingu zažijí ještě rai'n'roll Les Boukakes, a pak snad přijdou na řadu Gogol Bordello. Kvůli nim tady zůstává celkem velké množství lidí.
Letošní Colours of Ostrava jsou opravdu dobrodružné, ale o to více zážitků si lidé odvezou. Pořád tu panuje dobrá nálada, jak mezi návštěvníky, tak v produkci.
Nějaký déšť přece nemůže zkazit pečlivě připravenou a hvězdami nabitou přehlídku. Takže hurá přes řeku. Nebudu zastírat, že mi dělá radost, že je to skoro už naposled, ale Habib Koité za zmoknutí určitě stojí.
Neděle 18:15 - Tak to vypadá, že gospely nemá ten nad Ostravou příliš v oblibě. Téměř na tón přesně, kdy začalo vystoupení Craiga Adamse & The Higher Dimension of Praise, se otevřela nebesa a spustila zatím největší bouři.
Hudebníci i publikum zpívali z plna hrdla, ale nahoře byli proti. Déšť se obrátil přímo proti scéně a po pár minutách byli mokří nejen posluchači, ale i hudebníci a technika. Už v průběhu druhé skladby pak následoval hromadný úprk.
Naštěstí byl stan První pomoci (jak příznačné!) hned kousek od stage a tam se dala ta průtrž mračen včetně krupobití celkem slušně přežít. Po necelé hodince bylo po všem a neúnavní diváci se okamžitě postavili před pódium a jali se vyžadovat pokračování koncertu Adamse a jeho společníků.
Nejdříve to vypadalo, že už se nic dít nebude, na pódiu se sušilo, co šlo; ale nakonec se Craig objevil a spolu s třemi sboristkami začali úžasné a capella pokračování svého setu. To trvalo do té doby, než se podařilo aspoň improvizovaně připravit scénu, zapojit malá komba a místo koncertního křídla a hammondů připravit malé elektrické piáno.
Koncert pokračoval, vysvitlo slunce a gospelovalo se do alelujá. Otázkou je, co bude dál. ČS Stage sice ustála bouři i kroupy, improvizovaně se hraje, ale elektrika se úplně uchránit nepodařila. Zatím se řeší pokračování.
Podle mluvčího festivalu Jiřího Sedláka je ve hře stále několik scénářů včetně případného přesunutí největších hvězd na Barvy na Černé louce, tam je pódium v pořádku. Uvidíme, co bude dál, zatím je jisté to, že festival se přívalům vody rozpustit nepovedlo.
Kromě ČS Stage, kde se zatím pilně pracuje na nápravě, jsou všechny ostatní scény v pořádku a hrát se bude. Počasí snad už vydrží. Když jsem procházel cestou do press centra kolem pokladen, pořád se kupovaly vstupenky. Neuvěřitelné.
Neděle 17:18 - Je tu další várka videoreportáží z Ostravy!
Neděle 15:45 - Sice ještě zdaleka není konec, ale jedno je už jisté: letošní ročník Colours of Ostava je nejúspěšnější v dosavadní historii této přehlídky. Z tiskové konference s organizátory po právu sálala spokojenost.
Sponzoři vyjádřili radost, že se mohou na podobné akci podílet. Organizátoři plesají, protože návštěvnost festivalu opět výrazně vzrostla a počítání pochopitelně není konečné. Loňských dvacet tisíc je zapomenuto, letos prošlo branami více než 23 tisíc hudby chtivých návštěvníků. Dnes se číslo ještě určitě zvýší, a to mají senioři vstup zdarma, aby si mohli okouknout, jak se dnes baví jejich potomci.
Spokojené je i město Ostrava, přes příliv festivalových návštěvníků nenastaly žádné problémy. Podle ostravské policie dokonce nedošlo za dobu trvání festivalu k žádnému trestnému činu. Na Colours zřejmě tančí i místní galerka. Otázkou je, jak posuzovat překupníky s falešnými páskami, ale i tohle úskalí se organizátorům podařilo celkem včas zachytit.
Smutní tedy zůstali pouze ti, kteří si na ulici koupili velmi profesionálně vyrobené padělky. Na druhou stranu, kdo kdy byl na jakémkoliv koncertě, kde se používají identifikační pásky, jistě ví, že nejdříve je potřeba lístek.
V neposlední řadě jsou spokojení i umělci. A nejde jen o domácí interprety, kteří mají Colours rádi, ale také o zahraniční hvězdy. Tanya Tagaq odjížděla prý se slzami v očích, dojatý byl i dlouhán z Apalačských hor Tim Eriksen, kterého místní publikum jednoduše řečeno dostalo.
Líbilo se tu i Sinéad O'Connor. Její manažer poslal krátce po vystoupení organizátorům děkovný e-mail, ve kterém vyjádřil naprostou spokojenost své svěřenkyně a o Colours se zmínil jako o nejlepším festivalu v Evropě, který bude prý všude doporučovat - což je pro organizátory určitě velké vyznamenání a přínos do příštích let.
Tento report měl být původně o koncertu Ivy Bittové na Kostelní scéně, ale přestože jsem z tiskové konference až neslušně prchl před koncem, do Evangelického kostela jsem se prostě nedostal. A nejen já, stálo před ním velké množství dalších nadbytečných.
Přišlo mi, že poslouchat možná nejoriginálnější a nejlepší zpěvačku této země, navíc doprovázenou vynikajícími instrumentalisty z povzdálí na rušné ulici je nedůstojné.
Radši si půjdu koupit její CD. No a pak dnes poprvé na velkou scénu. Čeká nás gospelová paráda v podání Craiga Adamse & The Higher Dimension of Praise.
Neděle 12:35 - Hezký den. Je neděle 13. července a pro letošní ročník Colours of Ostrava to znamená poslední den; festival vrcholí. Večerní koncert Gogol Bordello ho uzavře, ale předtím nás ale čeká ještě hodně barev hudby. Naštěstí už přestalo pršet…
Včerejší noc byla pro všechny návštěvníky skutečnou výzvou. Deštivá dvouhodinovka toho spláchla hodně, ale naštěstí se to nepodepsalo nijak výrazně na programu. Zpoždění v řádech desítek minut se dá jistě pochopit. Je pravda, že velké množství lidí útrapy počasí neustálo. Není divu, po rozpálených dnech šlo o razantní obrat.
Déšť bohužel zamezil mé účasti na koncertě švédských Koop, což mě mrzelo ještě víc ve chvíli, když jsem procházel kolem stage, kde hráli, a viděl, co se na pódiu děje. Koop postavili všechny předsudky k nu-jazzu na hlavu a na pódium si nastěhovali dechy a dokonce i marimbu. Všichni ve slušivých dobových kostýmech, usměvavá zpěvačka a tančilo se louže nelouže. V těchhle chvílích je I ta voda padající ze shora o něco méně mokrá.
Hawkwind na ČS Stage na sebe nechali čekat o něco déle, ale šlo jen o technické problémy. Ke konci vystoupení Goldfrapp na pódium napršelo, tak se muselo vysušovat. Ale na psychedelických dědcích se čekání nijak nepodepsalo. Ostatně, když tu nehráli čtyřicet let, těch pár desítek minut proti tomu nic neznamená.
A pak to bylo všechno, co jsme si mohli přát: psychedelické projekce (60's forever!) a tvrdé kytary, kosmický sound, tanečníci i theremin. Masters of the Universe se zmocnili hlavní stage a přenesli jí někam na okraj známého vesmíru. Jistěže to chvílemi bylo k pousmání, ale co na tom…
Poté se ještě chystali Please The Trees a Recycler, ale to už beze mne. Po druhé ranní v areálu zůstal jen zlomek z podvečerních davů, ale atmosféra byla možná o to lepší. Barvy Ostravy se rozhodně deštěm nerozmočily.
A teď znovu do boje. Za chvíli začínají první koncerty dnešního dne, One Night Band, O5 + Radeček a Koa; rozjíždí se také soutěž ve slampoetry. Ale pro mne všechno začne v evangelickém kostele, kde od dvou hodin proběhne velmi očekávaný koncert Ivy Bittové s hvězdným doprovodným triem George Mraz, Emil Viklický a Laco Tropp. A tam je rozhodně nutno být včas, navíc se ještě před tím se koná závěrečná tisková konference organizátorů.
Neděle 10:10 - Přinášíme vám několik exkluzivních hudebních videoklipů i s rozhovory přímo z Ostravy. Vychutnejte si Bum Bum Orchestru, Happy Mondays nebo Indku Kiran.
Neděle 00:00 - Bouřka byla vydatná, naštěstí se počasí umoudřilo a při Sinéad O'Connor vše ustalo. Po dešti zbylo jen pár pořádných louží a vyčištěný vzduch.
Její koncert spoustu návštěvníků zaskočil a některé - jak se zdálo - i rozladil. Sinéad totiž právě teď trpí na jednoduchost a čistotu, tudíž jí doprovázeli pouze dva hudebníci: pianista a kytarista. Mělo to rozhodně něco do sebe, právě díky tomu vynikla krása a melodika jejích písní; a ona sama ve zpěvu úplně opustila svou někdejší občasnou hysterii . Čistá záležitost. Bohužel všude, kam jsem si stoupnul, stál někde okolo nějaký reptal, a když už jsem asi potřicáté slyšel otázku, kdeže má tu kapelu, tak jsem to vzdal.
Při cestě do press centra se bohužel nedal minout koncert Pražského výběru II. Smutná záležitost. Michael Kocáb je určitě výtečný hudebník a na českou hudbu osmdesátých let měl velký vliv, ale začít u jazzu a skončit u úplně obyčejného heavy metalu, to je trochu moc. Alespoň to poslední album nazvali správně: Vymlácený rockový palice.
To Daby Touré byla jiná káva. Mauretánský písničkář rozhýbal publikum před Barvami. Na jeho lehký a chytlavý sound se tančilo samo. Jen se dvěma spoluhráči udělal show jako hrom - a nejenom že to bylo muzikantsky úplně v pořádku, ale ještě to byla radost. Kocába a spol aby se jeden bál. Ale na Barvách je zpoždění, proto rychle na hlavní stage. Goldfrapp nepočká.
Vyšlo to naštěstí akorát, tohohle koncertu by mi bylo líto. Nejlepší věc dne. Allison začínala původně u trip hopu, ale vzhledem k tomu, co předvedla, to vypadá, že uvolněný trůn po Kate Bush má novou panovnici.
Křišťálový psychedelický pop místy přecházel snad do vážné hudby. Na pódiu se hrálo na housle i na harfu, výzdobu tvořily obrovské slaměné došky (to by jeden nevěřil, že se na slámu dá promítat), veliký monument se stužkami a jelení hlavou, který vypadal trochu jako obrovská májka.
Téměř všichni hudebníci a hudebnice byli oblečení v bílém. Sama Allison snad v noční košilce. Nádherné, místy až pohádkové představení dokázalo zaplnit celý prostor před hlavní scénou s dokonce ho ztišit. Snad i ti, co reptali při Sinéad, museli držet pysk.
Zase začalo pořádně pršet. Ale nedá se nic dělat, dali jsme se na vojnu, tak půjdem bojovat. Čekají ještě Koop, Hawkwind - a taky se musím jít podívat na Please The Trees.
Sobota 19:45 - Za hodinu začíná Sinéad a tam je nutno být včas a v pohotovosti. V Ostravě stále panuje výborná nálada, přestože momentálně prší.
Po dvou parných dnech přišel osvobozující déšť, je otázka, jak dlouho bude trvat. Leč prý se jedná pouze o přeháňku. Ale věřte meteorologům. Sergent García si na ČS Stage otevřel karibskou tančírnu, jak se patří. A do ní si přivezl Lenny Kravitze i s kytarou. Vtip, jasně, ale fakt vypadá úplně stejně. Salsa, merenque, ska - celkem veselá záležitost, plná slunce a pohody, leč právě při Garciově vystoupení začalo pršet. To jsou paradoxy.
Zatímco nahoře v podhradí se hýbalo boky, na Barvách stálo věrné publikum připraveno dávno před začátkem premiéry Lucie Bílé na Colours of Ostrava. Lucka přišla a hned při druhé skladbě vyčítavě otočila zrak k nebesům. Marně. Ale téměř nikomu to nevadilo. Dámy v prvních řadách jen ledabyle setřeli make-up a zvesela se zpívalo. Lucie Bílá byla… inu Lucie Bílá. Všichni ji známe a všichni víme, o koho jde. Láska je láska samozřejmě chybět nemohla.
Zpěv na jedničku, kapela na podtrženou, ostatně Jiří Malásek a František Kop nejsou žádná ořezávátka. Lucie působila sympaticky, to ne že ne. Ani přes celkem vytrvalý déšť nikdo moc neodcházel a já se schoval pod pódium. Pak rychlý přesun do press centra, kde dopisuji tento příspěvek a venku všechno teprve začíná. Nebe se sice netváří nijak přívětivě, snad bouře odejde tak rychle, jak přišla. A i kdyby ne, na Sinéad se stejně půjde.
Sobota 17:50 - Očekává se největší nápor návštěvníků, přece jen přijela irská lvice a Allison Goldfrapp už je také celkem velká hvězda. Navíc je sobota, hezky a vůbec se najde mnoho dalších důvodů. Doposud prošlo branou více než patnáct tisíc lidí, což je ale údaj z poledne, tudíž číslo do večera ještě poroste.
Docela nudnou italskou kapelu Aim poslouchala tak polovina Černé louky a hlasový ekvilibrista Daniel Bárta na ČS Stage měl skoro plno.
Illustratosphere to hrálo jako vždycky báječně a Daniel za nimi rozhodně nezaostal. Vždycky pro mne bylo záhadou, jak je možné že takto veskrze složitou hudbu poslouchá tolik lidí. Někteří si dokonce prozpěvovali spolu s Danem. Přece jen mi to přijde tak trochu jako hudba hlavně pro muzikanty samotné.
Před Lou Rhodes mě čekalo ještě milé překvapení. U Tentu jsem potkal včerejší zjevení Ingu Liljeström. Nedal jsem se, slušně poděkoval za skvělý koncert a požádal o dovolení jí vyfotografovat. Souhlasila a ptala se jestli je tady pořád takové vedro a zda máme v ČR víc takto skvělých festivalů. Colours jsou ale jenom jedny, že?
Lou Rhodes byla skutečně roztomilá. Ve strašném vedru, které v Tentu panuje ani nepřilákala tolik lidí, jak se čekalo, ale je pravda, že jsem opět odcházel před koncem. Tak vlastně ani nevím zda se rozpustila, jak podotkla asi po druhé skladbě: "Je tu takové vedro, že taju, jestli dneska dohraju, tak skončím rozpuštěná na podlaze." Z letních šatečků, co měla na sobě by po ní nezůstali ani žádné knoflíky. Nicméně i přes podnebí sauny ji krásný a čistý hlas neopustil.
Na ČS Stage se chystá Sergent Garcia se svou bandou a já už budu zase muset jít. Po něm se ještě skočím podívat na Barvy za naší Bílou Luckou a pak už přijde ta irská rošťanda. Další z vrcholů se blíží.
Sobota 15:30 - Jednostrunné banjo nebylo, ale zato běžné, kytara, housle a umění staré techniky zpěvu. Tim Eriksen opravdu nadchl nejen mne, ale i celý vyprodaný chrám Páně. Mordýřské balady, dojemné písně o lásce a dokonce dal Amazing Grace. Ale ve velmi staré, téměř nepoznatelné verzi.
Charismatický dlouhán z Apalačských hor začal několika písněmi a capella a celkem rychle si získal publikum na svou stranu. Nejen výjimečným zpěvem, který do těchto prostor skutečně pasuje, ale i suchým humorem: „Velmi mnoho Američanů hudbu, co zpívám, opravdu nenávidí." Při jeho zpěvu se člověk velmi snadno v představách octne někde v Massachussets nebo v Maine.
Tato hudba dnes slaví velký úspěch, také díky filmům, na kterých se Eriksen podílel, a třeba i kapely typu The White Stripes se k ní rádi hlásí. Rozumělo jí i ostravské publikum a to jej ještě čeká workshop v klubu Templ pod vedením Tima E. Uvedl ho slovy: „Pokud nehrajete na žádný nástroj a neumíte zpívat, tak určitě přijďte, zazpíváme si." Všechny předpoklady splňuji, ale můj čas vyhrazený pro tohoto pána skončil.
Cestou z Kostelní scény na Výstaviště jsem z náměstí zaslechl nějakou kutálku, ze které se nakonec vyklubal avizovaný pouliční Tanec přes Stodolní. Zábava jako víno, nejen pro přihlížející, ale hlavně pro interprety. Bum Bum Band, taneční soubor, obé tvořené velmi mladými lidmi hrály a tančily jedna radost a hlavně živelně a spontánně.
Pokud se sem někdo z vás chystá a dosud nemá vstupenku, tak hlavně nekupujte nic od překupníků. Pořadatelé zachytili několik falešných identifikačních pásek, které prý majitelé koupili na ulici. Teď začíná opět v Evangelickém kostele korsická kakofonie v podání souboru A Filleta, tak se asi půjdu zase trochu ochladit. Pak rychle něco k obědu a šupem za Lou Rhodes. Je libo zákulisní šeptandu? Tak vězte, že Sinéad už je tady, bude prý hrát mix starých hitů a písní z alba Theology, ovšem v ryze akustickém podání a to celých devadesát minut. Jo, a ta písnička, na kterou se určitě všichni chcete zeptat, tak ta bude!
Sobota 13:00 - Colours se pomalu probouzejí do třetího dne. Tedy ne že by se teprve teď vstávalo, to s jistými výjimkami rozhodně ne, ale pomalu se chystá první vystoupení. Na ČS Stage v podhradí rozcvičují Prohrála v kartách.
Oproti včerejšku se nic nezměnilo. Možná dokonce na stupnici teploměru nějaký ten stupínek přibyl. Co se na dnešek chystá? Stačilo by zkopírovat seznam dnes vystupujících skupin a interpretů a možná už bych nemusel nic psát. Takovou váhu ta jména mají.
Hlavními hvězdami dneška jsou určitě zpěvačky Sinéad O'Connor a Allison Goldfrapp. Přijdou na řadu krátce po sobě od osmi večer na ČS Stage. Pro mnoho návštěvníků bude ovšem hvězdou Lucie Bílá, která na festivalech moc nevystupuje. Pak můžeme zmínit afrického písničkáře Daby Tourého, anglické psychedelické legendy Hawkwind (to bude obzvlášť pikantní), francouzského chameleona Sergenta Garciu i křehké Koop ze Švédska.
Přidám ještě dva osobní tipy. Už za pár desítek minut začíná na Kostelní scéně zpívat Tim Eriksen, punkáč, co zpívá staré americké balady. Pokud jste viděli Cold Mountain, tak si na něj možná vzpomenete. Tady je s ním náš rozhovor.
Další moje favoritka vystoupí v půl páté v Tentu. Obrovské dusno, které tam určitě bude, ale rád absolvuji. Zpívat bude Lou Rhodes, bývalá členka Lamb a dnes písničkářka na volné noze.
Lidí neustále přibývá, mám pocit že loňský rekord to má spočítané. Ale teď už hurá do Evangelického kostela v Českobratrské ulici, Tim Eriksen už ladí své jednostrunné banjo.
Sobota 02:30 - Druhý den festivalu definitivně skončil. Na Barvách decentně vibrují Hypnotix a jako poslední začnou Narcotic Fields v Tentu. Doznívají poslední noty od Dandy Warhols, asi vrcholu dnešního dne a pro mě osobně jedné z největších satisfakcí.
Už asi pět let tvrdím přátelům, že Dandy Warhols jsou prostě skvělá kapela. Nějak mi to nikdo moc nevěřil; vlastně nebylo proč. Koncert v Roxy před pár lety skoro nikdo neviděl a loni před NIN sice bylo lidí dost, ale zase to bylo velmi tristní. O filmu Dig! se asi bavit ani nemusíme, v Karlových Varech ho vidělo pár desítek lidí. Ale teď to konečně přišlo.
Po skvělých Happy Mondays celkem velká řádka návštěvníků areál postupně opouštěla. Ale těch pár tisíc, co na Dandy Warhols zůstali, rozhodně nemohli litovat. Skvělá a vygradovaná show, až překvapivě hodně hitů a nečekaně sympatický projev kapely (to pózérství mi na nich vždy vadilo) zabraly i v tak pozdní hodinu.
Secvaklo to výtečně. Po dravém rave'n'rollu Happy Mondays přišla chvilka na pořádně romantické písně zabalené do košaté psychedelie a podané na stříbrném podnose se špetkou pompy a absolutní grácií. Při Bohemian Like You se skákalo jak o život - a kdyby byla ČR dostatečně hudebně vzdělanou zemí, tak by krásnou You and Me At Last Night muselo zpívat celé publikum. Právě o tohle vzdělání se ale festivaly jako Colours zdatně přičiňují.
Dandy Warhols druhý den festivalu definitivně završili. Na další setrvání už prostě nemám rybíz. Kamarádi z Prohrála v kartách začínají už v poledne - a hlavně o hodinu později hraje na Kostelní scéně můj tajný typ letošního ročníku Tim Eriksen.
Sobota 00:00 - Inga Liljeström je pro mě jedno z nejpříjemnějších překvapení poslední doby. Parafráze s Twin Peaks, kterou jsem použil na konci minulého příspěvku, se mi vrátila i s úroky. Tohle nebylo jen Twin Peaks, to byl přímo pokoj s červenými závěsy.
Měly nás varovat už ty černé šaty, síťované punčochy a červené lakovky při zvukovce. Na koncert se Inga sice převlékla, ale dekadence zůstala v nečekané výši. Její tajemný a mysteriózní vokál podporovala téměř jazzová kapela. Pokud bychom měli zůstat u Twin Peaks, tak vězte, že tohle nebyla Julee Cruise, ale Audrey Horn v plné kráse.
Lehce jazzy tajemná hudba, do toho teplé tóny violoncella a zpěvačka, která by si s Beth Gibbons z Portishead mohla z fleku potřást pravicí. Tenze a kontrolovaná nervozita ovšem - jak to tady na Colours bývá - netrvaly dlouho. Půlhodinka nádhery, a pak sprint nahoru k hradu, kde už v backstage ladil formu Shaun Ryder a jeho company. Čekal na ně obrovský kotel, který dával termínu netrpělivost naprosto jiný rozměr.
Před začátkem předpůlnočního tripu do Madchesteru to v publiku skutečně vřelo. Nevypsanou soutěž o nejvtipnější přivolání kapely vyhrál použitý Slovačisko se svým „Shaun Ryder Hare Hare". K tomu se samozřejmě k…ovalo a f…ovalo jedna radost. Jenže to jsou Happy Mondays, přátelé, takže se pár minut prostě počkat muselo.
Vyplatilo se. Skvělá kapela parádně doplňuje původní trojici Shaun Ryder, Gary Whellan a Bez. Je to jenom náhoda, že nový kytarista vypadá jako oživlá postavička z Gorillaz, kde Shaun Ryder hostoval?
Některé věci se potvrdily. Ano, jediný pořádný muzikant ze Šťastných pondělků je bubeník Gary a Bez ta svoje maracas vlastně jenom drží. Pokud z nich vychází nějaký zvuk, tak jen díky neustálému raveovému tanci. Čtveřice o generaci či dvě mladších spoluhráčů to musí ustát. Shaun se motá celou dobu někde před bicí soupravou a v předklonu řeší svoje deklamace. Ale ten rytmus, ta energie a ta (v dobrém slova smyslu) legenda staví Happy Mondays do možná nejlepší formy, v níž kdy byli.
Madchester stále ještě duní a na Barvách se připravuje nekompromisní vokální experimentátorka Tanya Tagaq. Tu ale s dovolením vynechám. Hrála před několika týdny na Respectu - fotky najdete ZDE - a také potřebuju načerpat síly před Dandy Warhols, kteří nastoupí po Happy Mondays.
Pátek 21:30 - Festival je festival. Na Duškově Vizitě bylo tolik lidí, že už při cestě tam jsem potkával zklamané fanoušky, kteří se naň nedostali. Tudíž rychle na Irfan do Tentu. Ani to nevyšlo. Tak jsem tedy v klidu počkal s Radegastem na Violet Burning, kteří hráli na ČS Stage.
Těžko se mi to říká, ale další zklamání. Těžko říci, jak by jejich koncert vypadal, kdyby jim dorazil bubeník, ale takhle to byla dost nuda. Kdoví kolikátá kopie The Cure s celkem utahanými skladbami. Poslouchalo se to určitě lépe než kapely na totožné stage před nimi, ale zároveň bylo cítit, že z nich vlastně neleze nic. Pravdou ale je, že jen s automatem - bez bicích - byli asi celkem zaskočeni. Na nevýrazných skladbách to ale nic nezmění.
Cestou do press centra Precedens. Nevím, jestli je to tím horkem, ale byli vlastně celkem zábavní. Vůbec nic jsem nečekal, jejich poslední koncert jsem viděl někdy před patnácti lety. Nebylo to špatné, Báře to pořád zpívá. V některých skladbách si zapěla také zpěvačka další skupiny Martina Němce Lily Marlen, a navíc s nimi hraje na basu Adam Stivín.
BB byla zvědavá, zda se v publiku vyskytuje někdo z Šípu a dalších podobných médií, a když se jí nedostalo jednoznačné odpovědi, tak všechna zmíněná média i jejich pracovníky poslala s gustem někam. Na plno. Kapelník se divil, mnozí návštěvníci také, ale pobaveně.
Na stejné scéně o pár desítek minut později Priessnitz. Hoši z hor zrají jako víno. Škoda, že jsem mohl zůstat jen na jednu věc. Ale Bílý květ se v Ostravě opravdu povedl. Rychle na ČS Stage, kde vychází další hvězda. Izraelská zpěvačka Noa okouzlila odpoledne pár desítek lidí na besedě a právě teď dojímá téměř zaplněné prostranství před největší scénou. (Co se bude dít, až přijede Sinéad, si radši nepředstavuji). Eklektická fúze popu, rocku, jazzu a world music s nádherným hlasem v popředí. Krása - možná moc popová - ale krása. Není divu, že si s ní všichni ti staří pardálové rádi zazpívali.
Pro mne to ovšem po necelé půlhodině skončilo. Opět nazpět do press centra a připravit se na velmi očekávanou Ingu Liljeström, australskou odpověď na Julee Cruise. Pamatujete na Twin Peaks? Sovy nejsou, čím se zdají být.
Pátek 18:30 - Přituhuje. Slunce neúprosně žhaví, někteří neodolali a svlažili se koupelí v Ostravici. Nejspíš je budou záhy následovat další, protože vedro je skutečně pekelné, že i jinak populární fotbálky zejí prázdnotou.
Popularitu Ready Kirken jsem nepochopil, ani když měli ve svém středu zpěváka Michala Hrůzu; a nechápu ji tuplem teď. To samé se dá říci o další skupině na hlavní stage. Slniečko ze Slovenska moc nezáří. Hraje to, co dnes už téměř skoro každý, podivný hybrid folkrocku, balkánských dumek a ještě ke všemu se snaží vtipkovat. Nerad bych je urazil, ale tohle je strašná kombinace.
To Gendos v Tentu bylo úplně něco jiného. Sporý chlapík v severském kroji zasedl mezi všemožné nástroje a jal se publikum přesvědčovat, že melodika ve zpěvu není vůbec nutností. Doprovázel se na bubínky, strunné nástroje a také něco jako brumle. Dokonce i v tom neuvěřitelném dusnu, které ve stanu panovalo, stále přibývalo dalších a dalších diváků. Zřejmě utíkali z Ready Kirken.
Šamanské trylky z Tuvy v podání Gendose nejsou sice hudba na hlavní stage, ale zároveň má v sobě osobitost, otevřenost a charisma, byť možná trochu netradiční. Minimálně vzbuzuje alespoň nějaké reakce, což se o většině popíkových derivátů říct nedá.
Angličtí O'Jays na Barvách nebyla žádná sláva, ale oni to o sobě nejspíš moc dobře vědí. Zpěvák v jedné pauze pronesl s báječným přízvukem: "…Happy Mondays? To jsou ale k…a legendy! Těšte se na ně!" Budeme.
Pár čísel pro pobavení: na návštěvníky čeká v areálu 64 výčepních zařízení, 72 kohoutků s pitnou vodou (nejen pro abstinenty a mladistvé, osvěží se jistě rádi všichni) a celý objekt je oplocen 3,5 kilometry mobilního hrazení. To jsem nepočítal ani nekrokoval, psali to v Moravskoslezském deníku.
Právě teď se na Divadelní scéně chystá na Vizitu Jaroslav Dušek, v Tentu hrají bulharští Irfan a na ČS Stage začnou v šest celkem zajímaví Violet Burning z Velké Británie. Zavírám "jablko" a rychle se musím rozmyslet, kde bude nejlepší začít.
Pátek 15:30 - Izraelská zpěvačka Noa působí velmi sympaticky, soustředěně i sebevědomě. Není divu, že je jednou z největších hvězd nejen doma, ale je známá po celém světě. V Ostravě vystupuje poprvé a její koncert je součástí oslav 60. výročí založení samostatného státu Izrael.
Jaká je současná hudební scéna v Izraeli?
Na izraelské scéně se toho děje opravdu hodně. Podle mého názoru je to velmi podobné jako ve všech zemích světa. Všude máte tradiční hudbu - a tohle je v Izraeli přece jen trochu odlišné, protože Izrael je velmi malá země, země imigrantů z celého světa, kteří tvoří v Izraeli. Spojuje je hebrejština. Máme také spoustu hudebníků, kteří hrají současnou hudbu - rock, pop a další obvyklé styly. Ale opět v hebrejštině. Pak jsou tu další, kteří se snaží tradiční hudbu a moderní styly spojovat a mixovat. To je moje nejoblíbenější součást izraelské hudby, tak se snažím pracovat i já. Velmi populární je například Idan Raichel…
… ten hrál na Colours loni.
Přesně tak. Je velmi talentovaný, dělá podobné věci jako já, snaží se tvořit fúze a v různých jazycích. Máme také hodně talentovaných jazzových hudebníků, kteří tvoří po celém světě a nesmíme zapomínat ani na vážnou hudbu. V Izraeli je také velmi populární elektronická hudba. Je úžasná v tom, že vlastně nemá žádnou identitu, nepotřebuje žádnou řeč. Má své vlastní vyjadřování. Takže jak jsem říkala: v Izraeli je to jako v každé moderní zemi.
Váš pseudonym Noa prý v hebrejštině znamená pohyb. Je to pravda, proto jste si ho zvolila?
Ne úplně. Noa neznamená pohyb, ale v hebrejštině se vyslovuje a zní velmi podobně jako slovo které máme pro pohyb. Není to původ toho jména. Galileo Gallilei si před soudem stál si na svém a řekl "she moves" - "a přece se točí". To se v hebrejštině řekne noa thenua. Vlastně chci udělat album s tímhle titulem, zní to přece úžasně. Příběh mého přízviska je zajímavější. Noa je přece biblické jméno - byl to první feminista v Bibli. Navíc je moje pravé jméno Achinoam Nini velmi dlouhé. Takže Noa zní krásně, velmi otevřeně - a ještě ten feminista k tomu.
Prý jste sloužila v izraelské armádě "v umělecké složce". Co pro vás tato zkušenost znamenala?
Vojenská služba v Izraeli je povinná pro všechny, takže jsme neměla na výběr. Moc šťastná jsem nebyla, navíc jsem přišla do Izraele v sedmnácti, tedy rok před nástupem. Byla jsem tehdy zamilovaná, tak jsem se vrátila. To víte, pro lásku uděláte všechno. Ale jinak mi tahle zkušenost hodně pomohla. Mohla jsem vlastně pořád cvičit a zkoušet - ovšem zdaleka nešlo o zkušenost jen po hudební stránce. V armádě se hodně naučíte o sobě samém; dojde vám, že život je velmi krátký a křehký. Je to trochu jiné než v Evropě nebo v Americe. Nemáte na výběr, ale zase si uvědomíte, co přesně chcete dělat.
Na vašich webových stránkách je hodně odkazů na různé charitativní organizace.
Hodně těchto adres vlastně nijak osobně nepodporuji, jen mi přijdou velmi důležité, a proto na ně mám na svých stránkách alespoň odkazy. Ale často používám vliv, který jsem si díky hudbě vydobyla na podporu charitativních projektů a petic. Klíč ke světovému míru je v náboženství - tedy když spolu lidé mluví bez náboženství, tak se vždycky nějak racionálně dohodnou. Ale jakmile se do toho náboženství zamotá, tak máte velký problém. Usmíření náboženství je to nejdůležitější, co je nutno udělat. Jedna z organizací, které podporuji, se právě snaží pořádat různé mírové mítinky pro vůdce muslimů a křesťanů, snaží se najít společnou cestu. Hodně se také angažuji v projektech a jednáních mezi Izraelem a Palestinou. Je potřeba využít pozici nejen pro hudbu; nevím proč to dělám, ale musím. Jde mi to ze srdce.
Noa vystupuje dnes na ČS Stage od osmi. Ale před ní je toho ještě hodně k vidění, proto rychle do areálu. Teď hrají Rady Mirkem a v Centu už se chystá šaman z Tuby, který si říká Gendos. A za chvíli začne hrát i na Barvách. Zvyšujeme obrátky…
Pátek 13:00 - Colours of Ostrava se vybarvují do druhého a velmi slunečného dne. Odhady ze včerejška se pohybují kolem deseti tisíc návštěvníků, dnes se očekává další nápor. Po zahřívacím večeru se festival rozjíždí na plné obrátky.
Těsně před dokončením je druhé největší pódium festivalu OKD Stage neboli Barvy na Černé louce. Objevil jsem také vypálený kruh, kterýžto cejch po sobě zanechali šamani z Teatr Novogo Fronta. Většina stánků zatím zeje prázdnotou, zato se pilně zbrojí u občerstvovacích stanic. S nádherným počasím přijde i veliká žízeň.
Program začíná ve čtvrt na tři koncertem Ready Kirken na hlavní scéně, potom už to poběží ráz na ráz. Po včerejším rozjezdu se bude hrát a zpívat na devíti scénách. Dnešní vrcholy? Pravděpodobně Happy Mondays a Dandy Warhols, ale ti přijdou na řadu až v pozdních hodinách.
Zajímavé rozhodně budou zpěvačky Noa, Inga Liljeström nebo Tanya Tagaq, domácí barvy budou hájit Priessnitz nebo Hypnotix, z nedalekého Slovenska přijeli Longital a Sidi Tobiasz. Diváky si určitě najde Jaroslav Dušek se svým Divadlem Vizita.
V Domě knihy Librex právě promítají dokumentární filmy o Izraeli a od 13.30 zde probíhá diskuse, které se zúčastní také zpěvačka Noa. Ještě předtím snad i slibované interview. Noa není jen tak někdo, zpívala s Bruce Springsteenem, Stingem i Carlosem Santanou; její hlas obdivuje kdekdo Lou Reedem počínaje a zesnulým papežem Janem Pavlem II. konče.
Snad stihnu všechno, co jsem si v Praze naplánoval. I když jak si vzpomínám, právě v tento den vzaly loni všechny plány na papíře za své a začal doquijotský boj s časem. Uvidíme jak to bude letos.
Pátek 00:20 - Teatr Novogo Fronta boduje. Prostor okolo jejich plácku je vyplněn snad do posledního místa divadlachtivými diváky. Není divu, jejich show je skutečně úchvatná. Prostor má tanec, hudba (častušky i Osudová), přišla i KGB a projelo se tu několik mafiánských aut. Občas se dostalo prostoru i chlapíkovi s Polaroidem, který věřte nebo ne, vypadal úplně jako Moimir Papalescu…
Jejich představení Doppelgänger - Hermetishes Theaterkabinet II má českou premiéru. Jezdí se v něm na kolečkových bruslích, nechybí pyrotechnické efekty, oheň a další propriety. Škoda jen, že to nemohlo vidět víc diváků, ale na druhou stranu to je osud festivalových show. Lidí snad pořád přibývá.
Zatímco píšu tyhle řádky na terase Slezskoostravského hradu, pode mnou duní taneční stan Evropy 2, kde právě jedou Technotronic a do toho se mísí vystoupení Shantela a jeho Bucovina Club Orkestar. Je krátce po půlnoci, ale nikoho to moc nezajímá. Není divu, je teprve první den a sil stále dost. Shantel přivezl Disko Partisani a diváci to náležitě oceňují. Trumpeta jede o sto šest, housle se nenechají zahanbit a kapelník střídá elektrickou kytaru s bubnem. Na balkánské ducky tančí snad celá plocha pod Česká spořitelna stage.
Jen by mě zajímalo, proč všichni kapelníci balkánských souborů nosí bílé obleky. Goran Bregovič ho měl loni také. Každopádně jejich hudba „without passports & visas" - jak ji sami pojmenovali - je velká zábava, přestože se přistihuji při kacířské myšlence, že by jí snad slušel lépe zpocený klub než takto velká scéna. Ostatně i Shantel pronesl něco v tom smyslu, že poprvé hrají s takovým zvukem.
Pro mě to dnes pomalu končí. Ještě omrknu zblízka, jak Shantel řádí, a pak se asi půjdu podívat ještě do Stodolní, to už ostatně tady v Ostravě patří k věci. Ale jen na chvíli, Colours už zítra mají plný program. Navíc by na mě měl čekat rozhovor s izraelskou zpěvačkou Noa a pak hurá do areálu.
Začíná se ve čtvrt na tři spolu s Ready Kirken. Takže prozatím odsud z Colours dobré noci a zítra nanovo…
Čtvrtek 22:00 - Colours of Ostrava jsou oficiálně zahájeny, bylo jim i připito. Jak podotkla ředitelka festivalu Zlata Holušová, ne ledajakým šampaňským, prý ho má rád i mistr Garbarek. Za letošní dramaturgii se jí opět dostalo zaslouženého potlesku a čtyřdenní barevná oslava hudby může propuknout.
V prvním vstupu jsem psal o nedočkavých návštěvnících vstupujících do areálu. Chyba. Při příchodu na stage v podhradí jsem se nestačil divit. Lidí je tu jako much, dle mého skromného odhadu ještě daleko víc než loni. Kolem osmé proběhl zmíněný přípitek, poté krátká performance Vladivojny La Chia a pak už se jen krátce čekalo na první hvězdu přehlídky.
Trochu jsem si říkal, zda jsem to s tou familiárností nepřehnal, ale norský Honza se snad neurazil. Ostatně to nenapadlo jen mě: po pár minutách, když se nic nedělo, skandovalo se Honzo Honzo o sto šest.
A Honza skutečně nezklamal. Přišel, zadul a uspěl. Právě teď ještě probíhá poslední část jeho vystoupení, které nutně muselo nadchnout. Rozhodně si nedělejme iluze, jeho produkce určitě nebyla pro každého, šlo opravdu o posluchačsky náročnou hudbu. Nechce se mi hned ve druhém vstupu zvýrazňovat adaptabilitu ostravského publika, ale nemůžu jinak. Bravo Zlatě, Honzovi i návštěvníkům!
Tleská se na správných místech a Jan Garbarek Group se publiku odměňuje virtuozitou a nádhernými melodiemi. Tahle hudba je hodně o osobním vnímání, schopnosti nechat se unášet harmonií a sledovat melodii, o přírodě, o pocitech. Mluvit o tom, jak si tihle výjimeční hudebníci rozumějí, je zbytečné. Berte to jako fakt a zavřete oči. Nejde o show a o rachejtle, ale o hudbu samu. Krásný začátek.
Jinak je v areálu vše v napjatém očekávání. Občerstvovací stánky jsou k prasknutí naplněné dobrotami všeho druhu, na pivo už se stojí fronty, ale někde se stále ještě buduje. Druhá největší scéna festivalu, populární Barvy, tedy ehm OKD Stage, na Černé louce byla před chvílí ve stádiu zkoušky světel, její čas přijde až zítra.
U pavilonu A se právě chystají fyzičtí šoumeni Teatr Novogo Fronta. Pak přijde balkánský masakr v podání Shantela & Bucovina Club Orchestra a poté čas na další příspěvek. Už se adaptuju - tělo i mozek vzpomněly celkem rychle na tempo minulých ročníků i první Radegast je za mnou a pokračuji dál. Další zprávy o půlnoci.
Čtvrtek 18:30 - Destinace Ostrava, den nula, krátce po šesté večerní. Všechny barvy hudby se vrací do Ostravy a s nimi opět i já, tedy Michal Pařízek, se svým festivalovým blogem, který vás - doufám - bude informovat co nejvíc a nudit co nejmíň.
Nedočkaví návštěvníci už vstupují do areálu, já ještě musím vyřídit nezbytné záležitosti v press centru. Z Prahy je přece jen cesta dlouhá a dálnice taky není všude, znáte to. Přesto velké díky Davidovi, že mě sem dovezl v pořádku a více méně včas. DĚKUJI!
První vystupující letošního ročníku, skupina Orkestra del Sol, už stojí na pódiu a další Coloursy tedy budiž zahájeny. Leč na oficiální přípitek si ještě počkejme.
Co nás tedy společně v průběhu čtyř barevných dní čeká? Nevím, jestli se mi to zdá, ale letos bude Ostrava opět o něco barevnější než v minulých letech. Za pár desítek minut vystoupí jedna z největších hvězd letošního ročníku, norský Honza Garbarek, se svou doprovodnou skupinou; zítra se těšme na Happy Mondays a Dandy Warhols.
Přijede také spousta zajímavých zpěvaček se Sinéad O'Connor a Goldfrapp v čele, legendární psychedelici Hawkwind a desítky a desítky dalších. Paletu do všebarevna doladí v neděli uragán zn. Gogol Bordello, ale to bychom trochu předbíhali.
Zatím je vše na začátku, návštěvníci plní areál i kemp. Za pět minut osm (tedy za chvíli) přijde slavnostní zahájení festivalu a krátce nato Garbarek se svou družinou. Tedy hurá na stage České spořitelny do podhradí a hlavně poprvé přes Ostravici. Už se na ten můstek těším, za ta léta se důvěrně známe.
Po Garbarkovi a části vystoupení Teatru Novogo Fronta se opět přihlásím. Takže na shledanou a pište do fóra!
