Ostrava - Už ve čtvrtek večer mezi vítkovickými vysokými pecemi odstartuje festival Colours of Ostrava, právem označovaný za nejzajímavější masovou hudební přehlídku v Česku. Jeho žánrově neomezená dramaturgie letos snad poprvé má největší taháky v interpretech, kteří byli velkým inspiračním zdrojem pro druhé tisíciletí.
Jako hlavní hvězdy totiž přijedou Sigur Rós, The Knife, The xx, Bonobo, Devendra Banhart nebo Tomahawk - kapela založená mimo jiné neúnavným experimentátorem Mikem Pattonem.
"Oproti loňskému roku se letos program posunul opět dále a je nejkvalitnější v historii festivalu," komentovala program festivalu jeho ředitelka Zlata Holušová. Stejně tak se posunul co do počtu vystoupení. Zahraje celkově 104 kapel, z toho 58 zahraničních. A doplní je ještě několik divadel, workshopů či diskusí.
Emoce roztroušené v hudební bouři
Svůj největší letošní úlovek festival představí hned v první den. Ve čtvrtek kolem půl desáté se industriálním areálem začnou rozléhat introvertní post-rockové kompozice islandských Sigur Rós, a s nimi tedy i Jónsiho skřítčí falzet.
Kapelu vloni opustil jeden z jejích klíčových členů - klávesista a multiinstrumentalista Kjartan Sveinsson. V aktuálním triu tak scházel člověk s klasickým hudebním vzděláním, zmizely vzletné smyčce a na letošní desce Kveikur přišli Sigur Rós s nejvíce kytarovým materiálem od nahrávek Ágaetis byrjun a ( ). Na megalomanském, přes čtyřicet metrů širokém pódiu by tak podle papírových předpokladů nemělo jít o nekonečné rozjímání, jaké nabídlo ambientní Valtari, ale spíš o uvrhnutí publika do zhudebněné bouře.
Dobíhající emoce, pokud vystoupení pravděpodobně nejslavnější islandské kapely silně zarezonuje, se naopak páteční večerní program pokusí zklidnit.
Čtěte také
Znovuzrození Sigur Rós zhudebnili sněhovou bouři
Ve tři čtvrtě na osm svůj naříkavý hlas na hlavním pódiu nasadí izraelský folkrockový písničkář Asaf Avidan, v jehož tvorbě se mísí existenciální přemítání s romantikou. A v devět večer jej vystřídá další láskyplný bard, irský mistr hořkosladkých balad Damien Rice.
Letos čtyřicetiletý hudebník si pěstuje image plachého introverta, a ačkoliv jej úspěšná kariéra vyhoupla až na večírky po bok hollywoodských hvězd, kouzlu velkého světa kulturních celebrit nikdy nepodlehl a dodneška se mezi nimi pohybuje radši ve vytahaném svetru. Ostatně o jeho místě v hudebním byznysu svědčí i historka z jeho loňského podzimního vystoupení v klubu Roxy.
Poté, co po něm dohrála Markéta Irglová, spolu s kytarou a davem fanoušků nastoupil do tramvaje, aby se přesunul na Karlův most a odehrál tam další set složený mimo jiné z cover verzí slavných písní a několika českých lidovek. Na Colours to s největší pravděpodobností bude "jen" obyčejný program s kytarou a klavírem, nicméně zahraje jej písničkář, jehož tvorba je emocionálně dostupná stejně jako on samotný a kolem nějž není aura nedotknutelné celebrity. Možná dokonce zazní nový materiál. Na květnovém koncertu v jižní Koreji oznámil, že připravuje další, v pořadí teprve třetí řadovou desku.
Elektroničtí vizionáři
Čerstvý materiál bude klíčovým slovem i pro vystoupení Simona Greena, známějšího pod svým producentským pseudonymem Bonobo. Koncert z minulého týdne na festivalu Pohoda se nepohyboval pouze ve vodách důmyslné downtempo elektroniky a vrstvení jednotlivých linek do snivé textury. V instrumentálních skladbách, především těch z letošního alba The North Borders, dokázal vytáhnout do popředí taneční beaty.
Elektronika pak Ostravu obsadí i během následujícího dne. Její aktuální mísení s jazzem představí nejprve Submotion Orchestra, s nimiž jsme nedávno publikovali rozsáhlý rozhovor.
Ještě větší pozornost by pak diváci měli upřít na švédské konceptuální duo The Knife. Tajuplné elektronické duo, které neposkytuje rozhovory a okázale se vymezuje vůči komerčnímu průmyslu, je hybatelem současného elektropopu, ačkoliv se od něj na poslední nahrávce Shaking the Habitual distancovali. Jejich prvotina Deep Cuts však v první pětiletce nového tisíciletí zavelela k nástupu vlny angažované elektronické produkce, která stále do uší vchází relativně příjemně.
Čtěte také
Technošamani The Knife znovu objevují mystiku strojů
Dívčí část sourozeneckého dua Karin Dreijer Andersson pak vyvstávající scénu ještě podpořila dávkou mysticismu, když pod hlavičkou projektu Fever Ray odstartovala i úspěšnou sólovou kariéru. Její originální přístup dnes vyšlapal cestičku například pro interpretky jako iamwhoami, Karin Park nebo Niki & the Dove a měl na svědomí, že ze severského popu se stalo vzrušující označení nejen pro hudební publicisty a další zvukem posedlé geeky.
Příznačně do nočních hodin pak byly situovány tiché smuténky oslavovaného britského projektu The xx. Premiérově se Česku představili už v květnu na klubovém vystoupení v pražské Lucerně, pro podrobnější informace vás proto odkazujeme na tehdejší recenzi koncertu.
Konec s hipíkem a showmanem
Ani v posledním dnu Colours of Ostrava nebude zahálet, byť letošní závěr festivalu bude v podstatně klidnějším tempu než loňská roztančená show Janelle Monáe.
Pattonovi experimentátoři Tomahawk sice s letošní nahrávkou zamířili do fádnějších punk-rockových teritorií, ale jejich lídr nedokázal svůj hlas krotit ani při reunionu Faith No More. Pravděpodobně se od něj dočkáme další porce hlasové ekvilibristiky a nečekaných poloh. Mike Patton už má totiž na svědomí kolekci italských romantických klasik stejně jako zvukové efekty zombies ve filmu Já, legenda.
Po hipízáckém závanu Devendry Banharta, jedné z ikon americké freak folkové scény, bude mít poslední takty festivalu na svědomí jazzový showman za klavírem Jamie Cullum.
Colours of Ostrava se už před svým přesunem ze Slezského hradu do vítkovických hutí zbavil nálepky world music akce. Stále však v programu nalezneme její pozůstatky. Malijskou hudební tradici předvede Roika Traoré, andaluskou Amparo Sánchez, portugalskou zase Sara Tavares.
Pokud naopak některá dramaturgická linie v posledních dvou letech vyvstává, je to jazz. Na klidných poslechových vystoupeních v sálu plynojemu vás uvítá například kontrabasista Mich Gerber, klavíristka Anna Maria Jopek či tuniský loutnista Dhafer Youssef.
Pokud si prohlédneme program v celé jeho délce, budeme jen těžko dohledávat jakékoliv další dramaturgické linie (s výjimkou alternativního country, jemuž je zasvěcena Drive Stage). Mnohem víc ostravský festival funguje jako rozsáhlá přehlídka, z níž si můžete libovolně vybírat a nahodile objevovat kapely, na něž byste se za normálních okolností pravděpodobně nešli podívat kvůli tomu, že nejsou dostatečně "profláklé", a tedy osvědčené.
| Co ještě neminout na Colours of Ostrava 2013 |
Určitě se vyplatí ale sledovat i jména, jež na plakátě nejsou vyvedena zrovna tím největším písmem. Připravili jsme pro vás pět takových tipů.
Girls Against Boys
Asi těžko byste ve čtvrtek hledali horší místo v programu, než hrát proti nejpozoruhodnějšímu jménu festivalu Sigur Rós. Koho ale introvertní post-rockové symfonie postavené na práci s atmosférou tolik nebaví, má o pár metrů vedle skvělou alternativu v přímočarých riffech legendární kytarovky Girls Against Boys. Jejich mix post-punku a noise-rocku patří k tomu nejlepšímu, co nabízela americká nezávislá scéna v první polovině devadesátých let. Návrat v roce 2013 už je sice zastihl jako hvězdy hudebního undergroundu, ale o přetrvávající síle kapely přesvědčil například už skromný reunion před čtyřmi lety.
čtvrtek, 22.00 až 23.00 hodin, Agrofert Fresh stage
Gangstagrass
Digitální svět už přinesl nespočet bizarních hudebních kombinací a Ganstagrass svou tvorbou dokazují, že ani natolik rozdílné žánry jako hip hop a country nemusí jít proti sobě. Jenom stačí do smyčky chytit bendžo s houslemi namísto elektronických efektů. „Když se podíváte do hitparád, můžete získat dojem, že existují dvě hudby: černá a bílá. Já znám ale spoustu lidí co mají v MP3 Hanka Williamse i Jay-Z," říká brooklynský producent Rench a velmi rozdílné hudební tradice ve své tvorbě zábavně propojuje. Jejich česká premiéra na Colours bezesporu slibuje zajímavé vystoupení.
sobota, 19.00 až 20.00 hodin, Drive stage
Sam Lee and Friends
Vycházející hvězdička britského folku Sam Lee and Friends si vysloužil už nominaci na prestižní Mercury Prize a ve velmi dobrém světle se předvedl i minulý týden na festivalu Pohoda. Za jeho kouzlo částečně může fakt, že namísto nostalgického vzpomínání a rekonstrukce minulosti se Sam Lee na albu Ground of its Own nebojí experimentovat. Do tradiční nástrojové skladby zapojuje elektroniku i mimozemský zvuk bubínku hang, přičemž se mu stále daří vyprávět staleté příběhy, aniž by doprovod k nim zněl nepatřičně.
neděle, 18.00 až 19.00 hodin, Gong Vítkovice stage
Maria Peszek
V rodném Polsku je zpěvačka Maria Peszek velmi známým jménem. V jejích písničkách se přirozeně prolínají vlivy rocku, popu, kabaretu i elektronické hudby a aktuální přístup v mísení žánrů jí doma vynesl mimo jiné cenu za nejlepší album roku 2012. Pohrávala si v něm s palčivými, pro Polsko tabuizovanými otázkami, a když se začala navážet do zaslepené víry a sociální role žen ve společnosti, začali ji konzervativci označovat za nihilistku, či dokonce satanistku. Schopnost rozproudit diskusi přitom prokázala už dříve, kdy v minulosti otevřeně zpívala o sexu. Vzrušení a zápal v posluchačích nicméně dokáže vzbuzovat už jen svou hudební tvorbou, proto se nemusíte obávat okázalých provokací.
neděle, 18.15 až 19.15 hodin, Agrofert Fresh stage
Jon Hassell
„Jonovi toho hodně dlužím. Ve skutečnosti Jonovi hodně dluží mnoho lidí. Zasel silné a úrodné semeno, jehož plody všichni sklízíme," prohlásil kdysi slavný producent Brian Eno a narážel přitom na průkopnickou Hassellovu činnost v oblasti world music. Hassell v šedesátých letech začínal s jazzem, do hraní na trumpetu ale přinesl zcela nový impulz aplikováním indických vokálních technik a v prorůstání tradice západní vážné hudby s technikami z jiných kulturních oblastí pokračoval i nadále. Odvolává se na něj Ry Cooder, Kronos Quartet nebo Peter Gabriel. Do Ostravy přijede s programem Sketches of the Mediterranean, oslavujícím jazzového pianistu Gila Evanse.
neděle, 20.30 až 21.30 hodin, Gong Vítkovice stage
