V 90. letech minulého století pak následovalo hemžení podobné tomu z klipu PSH. Jak a kam se žánr vyvinul v následujících třech dekádách, mapuje nedávno vydaná kniha Českej rap. Napsal ji moderátor a DJ Ladislav Poeta Zeman z hiphopového rádia Spin.
Především formou rozhovorů s rapery, kteří "byli při tom", se pokouší převyprávět příběh české odnože hudby stojící na rytmizované řeči, beatech původně ze soulu nebo funku, ale také étosu vypracování se z nižších společenských příček na vrchol hitparád. Tam se v současnosti rap nachází nejen celosvětově, ale také v Česku.
Zdejší situace je ovšem specifická. Zatímco v mainstreamových rádiích převažuje hudba, jakou poslouchají starší ročníky, streamovacím platformám dominuje muzika o generaci dvě mladší. Nejčerstvěji český žebříček ovládlo jihlavské trio 58G s deskou City Park, jinak ho vedou interpreti jako Calin nebo Viktor Sheen, kteří sice pracují více se zvukem ovlivněným popem nebo R&B, nicméně v pozadí pořád stojí rap.
Klipy z produkce pardubického labelu Milion+ na českém YouTube dosahují závratných počtů zhlédnutí - nejvíc, přes 22 milionů, má šestiminutový opus Melanž od hlavy této party Yzomandiase. V místní hitparádě služby Spotify kromě zahraničních hvězd opět figurují zdejší hudebníci s rapovým zázemím. Do této pozice přitom žánr dorostl bez pomoci velkých vydavatelství. Interpreti si tu většinou i sami spravují byznys na půdorysu vlastních značek sdružujících více umělců.
V posledních měsících český rap pronikl i do kin díky snímku Banger. V příběhu o tom, jak udělat hit a dostat se "zo stoky hore", kromě Adama Mišíka hraje ostravský raper Sergei Barracuda. Do distribuce se dostal také dokument PSH Nekonečný příběh, ohlédnutí za dráhou zakladatelského uskupení místní scény. A už koncem loňského roku Česká televize na webu uvedla rekapitulační sérii RapStory.
Právě jí se do jisté míry podobá kniha Českej rap. Také stojí primárně na rozhovorech. Ladislav Zeman vyzpovídal reprezentativních 25 hudebníků, mezi nimiž jsou Orion, Kato nebo Strejda Filí jako zástupci starší školy, ale také Nik Tendo či Cashanova Bulhar vycházející mimo jiné ze zvuku podžánru trap.
Chronologickým řazením interview a drobných kontextových pasáží autor nepřímo načrtává linku historického vývoje. Díky zmínkám o minoritních nebo kdysi populárních skupinách a jednotlivcích může publikace působit jako průvodce, svého druhu encyklopedie. Tu koneckonců připomíná i formátem a křídovým papírem, na němž je více než 500 stran vytištěno.
Tvůrci na projekt v crowdfundingové kampani vybrali přes půl milionu korun, jde tedy především o výsledek fanouškovské aktivity, kterou jako hlavní motivaci zmiňuje i autor. "Fanouškovství je moje základní esence a doufám, že se mi ji do knihy podařilo přenést," píše v úvodu Ladislav Zeman.
Jeho nadšení ze stránek skutečně sálá - z textů je znát značný přehled, orientace v tématu i určitá angažovanost uvnitř scény díky autorově působení na rádiu Spin. Zároveň to je ale také slabina celého počinu pro toho, kdo není stoprocentní rapový fanoušek. Některé části rozhovorů působí, jako když se spolu baví staří známí a třetího sice přizvali do party, avšak stejně si povídají jen o společných kamarádech a zážitcích.
Je v naprostém pořádku, že Ladislav Zeman pro svou oblíbenou hudbu plane nadšením. Už hůř však svůj zápal potenciálně přenese na někoho, kdo se v rapu neorientuje nebo mu dosud nepřišel na chuť. Nadšení nevzbuzují ani texty o těch, které autor nevyzpovídal - jde spíše o výčet jejich aktivit či desek než obhájení, proč jsou zajímaví nebo čím si v publikaci zasloužili místo. Případně Zeman obecně konstatuje, že někdo píše zajímavé nebo humorné texty.
Nadšení a známost s většinou zpovídaných jako by bránily v elementárním odstupu. To není problém, když se rozhovor točí okolo něčí kariéry, rodinného zázemí nebo desky. Tenký led ale začíná povážlivě křupat u závažnějších témat.
Například v rozhovoru s Řezníkem autor zmíní, že raper z žánru horrorcore se na průlomové desce Vzestup zla vymezil vůči neonacistům. Tentýž hudebník ale v roce 2019 vydal track nazvaný Politicky nekorektní pí*a, který lze interpretovat jako přitakání právě těmto kruhům. Na to už se Zeman ale Řezníka nezeptá, přestože téma odmítání neonacistů v otázce sám nadhodí a řeší ho ve více rozhovorech, třeba s Marpem nebo Yzomandiasem.
V knize také chybí více žen, podobně jako dlouho chyběly na scéně. Tématu věnuje Zeman jednu stranu, kde některé interpretky z posledních tří dekád připomene. Proč ženám nemusí být prostředí přístupné, už ale neřeší, nenapadne ho zeptat se dnešních výrazných umělkyň, jako je Arleta nebo Annet X. Přitom jedna z odpovědí se skrývá v rozhovoru s reprezentantem mladší generace Dorianem, kterého autor nechá nekorigovaně vykládat o "ku*vách".
Koho zajímá, proč byly v českém rapu ženy dlouho vnímány jako objekt sexuální fantazie, terč mužské agrese nebo odměna pro chlapy, musí si dohledat například podcast Území ozvěn.
Fanouškovské nadšení se projevuje i tam, kde Zeman píše o staré škole raperů - nejčastěji používá slovo legendární, čímž jeho význam spíše vyprazdňuje. Ostatně nejviditelnější slabinou knihy je právě pouze nepatrná redakce textu. Rozhovory vypadají, že byly otištěné takřka ve stejné podobě, v jaké byly nahrány. Neslouží to ku prospěchu ani čtenářům, ani zpovídaným. Ty první změť výplňových slov a nedořečených vět otráví, druzí z takové formy nevycházejí nejreprezentativněji.
V rapu je samozřejmě důležitá autenticita, určitě to ale šlo udělat méně kostrbatě. Nejlépe vyznívají interview s Hugem Toxxxem nebo Smackem, kteří sami od sebe mluví zajímavě.
Komicky působí chyby, které s trochou pozornosti mohli buď autor, nebo v tiráži uvedená editorka Martina Overstreet snadno odhalit - například Marpo zmiňuje svého roadieho, to znamená bedňáka, v knize se však objevuje slovo rowdie, jak bývají označováni fotbaloví chuligáni. Cashanova Bulhar zase zmíní akce v klubu Central Station, kde "Smack a nějaký hosti hráli sety a když tam byl Majk, tak do toho rapovali". Majk, také mic, je v rapu značně rozšířené slangové pojmenování pro mikrofon, ne něčí přezdívka.
Na titulní straně nebo v propagačních materiálech stojí Českej rap, na hřbetu je titul označen názvem 30 let českého rapu. Pokud měl za cíl oslavit právě toto výročí, autor zapomněl explicitně zmínit, od jakého okamžiku vývoj datuje.
Ze srovnání s televizním seriálem RapStory, které se látkou i rozhovorovou formou nabízí, vychází kniha spíše nelichotivě. Zčásti odbytou revizí, zčásti tím, že si prostě ukousla příliš velké sousto, a trochu i autorovou nezkušeností s žánrem psaného rozhovoru.
Přesto není na škodu, že Českej rap vyšel. Ukazuje paletu osobností, zmiňuje zajímavé přístupy k tvorbě i příběhy. S Ladislavem Zemanem se dá souhlasit, že si příběh českého rapu samostatnou publikaci zaslouží. Jen by musela být zpracovaná o hodně obratněji.
Kniha
Ladislav Poeta Zeman: Českej rap
Nakladatelství Mej Dej Praha 2022, 512 stran, 1390 korun.
