Rozhovor - Pokud ignorujete předkapely na koncertech hudebních mastodontů, často tím ochuzujete sami sebe. Úterní vystoupení Depeche Mode v pražském Edenu bylo ukázkovým příkladem. Před osmdesátkovými legendami synthpopu se představila skotská trojice Chvrches, která moderní variací žánru uhranula britský hudební tisk a ten ji začal opěvovat jako jednu z největších nadějí pro rok 2013.
Poté, co je letos v lednu vytáhla do širšího povědomí prorocká anketa BBC Sound of 2013 začali Chvrches natěšené publikum zásobovat elektropopovými skladbami, v nichž se krásně snoubí snové atmosféry, nevinné iluze o tanečním parketu a smysl pro silné melodie.
Kapelu předloni na podzim založila dvojice zkušených muzikantů. Kytarista a producent Iain Cook byl mimo jiné členem poměrně úspěšné, alternativně rockové skupiny Aereogramme. Martin Doherty patřil do živé sestavy indie rockových The Twilight Sad. Když jejich aktivity na chvíli ustaly, rozhodli se založit vlastní hudební projekt a oslovili pro něj mladou zpěvačku a novinářku na volné noze Lauryn Mayberry.
Psaní nového materiálu dopadlo nad očekávání dobře a tak trojice založila regulérní kapelu. Pojmenovala ji Chvrches, přičemž písmenko „v" v názvu zvolili, aby šel výraz snadno dohledat na internetu.
Bylo to prozřetelné rozhodnutí. Chystaná deska The Bones of What You Believe se řadí k nejočekávanějším letošním debutům. Oficiálně vyjde v druhé polovině září a právě o ní, o hudebních inspiracích a o vyrovnání se s tlakem hudebního tisku jsme si povídali s celou kapelou.
Aktuálně.cz: Vaše hudba bývá nejčastěji označovaná jako synthpop. Jaký máte vztah k tomuto termínu?
Martin Doherty: Synthpop pro mě odkazuje k velmi specifickým hudebním hranicím, ke konkrétním zvukům a ke konkrétní éře. Nejsem si proto jistý, že naše hudba tomu termínu odpovídá. Samozřejmě, používáme syntetizéry, máme velký respekt k melodiím. V těchto ohledech by to sedělo, ale v naší hudbě se děje spoustu dalších věcí. Hodně nás ovlivňují moderní rytmy, jako rap, hip hop nebo r&b, což rozhodně není spjato s osmdesátkovým synthpopem.
Lauren Mayberry: Nikdo v kapele nechce být spojován s konkrétním žánrem, ale vždycky k tomu. Lidé potřebují jednoduše popsat, co děláte, a myslím, že je to dobré vodítko. Lidé si pak můžou zjistit, jak to doopravdy vypadá.
Iain Cook: Je složité zaškatulkovat vlastní hudbu. U nás se toho je mnohem víc, než synthpop, jsme o něco tvrdší. Máme mnohem víc společného s rockovou a indie rockovou hudbou než s Pet Shop Boys a Erasure zlatou érou synthpopu v osmdesátých letech.
A.cz: Média o vás píší jako o jedné z nejnadějnějších mladých kapel ve Velké Británii. Vnímáte to? Cítíte na sebe určitý tlak?
LM: Snažíme se od toho odstřihnout. Máme štěstí, že lidé se za naši kapelu postavili, ale když se to stává často, není to dobře pro váš mozek. Jsme teď hype, dostává se nám pozornosti publika, ale kdyby v jádru nebyla dobrá hudba, lidem to rychle dojde. Nahrávku jsme začali psát ještě předtím, než kdokoliv o kapele slyšel, proto pro nás bylo jednodušší nic neměnit tak, aby se to lidem líbilo. Nahráli jsme desku tak, jak jsme ji původně zamýšleli.
A.cz: V prorocké anketě BBC Sound of 2013 jste skončili pátí. Pomohla vám prorazit?
LM: Tohle pomáhá především ve smyslu, že víc lidí slyší jméno skupiny. Jestli nás to ovlivnilo, nevím, snažíme se nevšímat si těchto věcí. Myslím si, že by nikdo neměl měřit cenu své skupiny podle těchto kritérií. Raději se soustředíme na psaní nového materiálu, živá vystoupení a další věci, do nichž se můžeme zapojit jako kapela.
A.cz: Takže jste se nesnažili cíleně zužitkovat Laurenin magisterský titul ze žurnalistiky a zahájit mediální invazi?
LM: Jako novinář musíte koncem roku a se začátkem toho nového musíte udělat seznam nejlepšího za uplynulý rok a tipy ten následující. Pomáhá to zhruba měsíc, dokud lidé tohle čtou, ale pokud nemáte nic hmotného, ať už skladby nebo další věci, o kterých jde psát, rychle se na vás zapomene.
MD: Chvíli poté byli lidé hodně pozitivní a došlo obrovskému nárůstu pozornosti, ale jen v krátkodobém horizontu. Lidé používají hlavně krátkodobou paměť. Pokud jim nedodáváte žádný hudební materiál, zmizíte tak rychle, jako jste se vynořili.
A.cz: Teď děláte předkapelu na turné Depeche Mode. Berete to jako poctu nebo jako příležitost?
MD: V každém ohledu je to pro nás pocta. Není mnoho kapel s podobně úspěšnou kariérou. V začátcích Depeche Mode provázel velký hype, ale vysoká úroveň hudby je drží nahoře už zhruba třicet let.
LM: Oni měli hrozný vliv na každého z nás i na naši kapelu jako takovou. Snažíme se od nich pochytit zkušenosti, jak jen to jde. Přijde mi úžasné, že i po tolika letech kariéry jde o masivní záležitost a že pořád píší kvalitní skladby. Spoustu kapel dospěje do stádia, kdy už hrají pouze výběr největších hitů. U nich je úžasné sledovat, kolik úsilí dávají do toho, aby byli stále dobrou kapelou.
IC: Samozřejmě je to pro nás ale i velká příležitost. Na koncertech je spoustu lidí, kteří od nás nikdy nic neslyšeli. Jsou jako nepopsaný papír, je to skvělá možnost oslovit je.
A.cz: Oddaní fanoušci Depeche Mode jsou dnes už lidé pokročilejšího věku, zatímco o mladé kapely se zajímají mladí lidé, řekněme kolem dvaceti let. Už máte za sebou několik společných koncertů, jak vás publikum na aktuálním turné přijímá?
LM: Je to zajímavé sledovat i na našich vlastních koncertech. Když jsme hráli ve státech, bylo tam hodně studentů a mladších lidí. Ale stejně tak tam bylo hodně lidí, řekněme, od čtyřiceti nahoru, možná je to právě kvůli tomu, že u nás zaslechli vliv Depeche Mode nebo něčeho podobného. Myslím, že naše publikum je široká škála lidí, což je vždycky dobré. Také je mnohem zajímavější reálně sledovat, koho oslovujete, než se cynicky zaměřovat na určitou skupinu lidí. Napíšete skladby a až poté to zjistíte, je to svým způsobem sociální experiment.
Depeche Mode jsou velká kapela na celém světě, ale například v Itálii jsou šíleně populární. Minulý týden jsme s nimi hráli v Miláně a kromě starších tam bylo i spoustu mladých lidí, dejme tomu kolem dvaceti let. Říkala jsem si ou, zásah, protože jsme uvažovala podobně - že nové skladby Depeche Mode už tolik nenavazují spojení s mladými lidmi. Ale očividně ano.
A.cz: Když jste před rokem zakládali Chvrches, napadlo vás, že budete brzy hrát na takhle velkých stadionech?
IC: Ne, to opravdu nebylo součástí plánu. (smích)
MD: Známe spoustu skvělých mladých kapel, které takovou šanci nedostali. Nebereme to jako samozřejmou věc, vážíme si toho. Je to privilegium.
A.cz: Podstatná část skladeb z chystaného debutu už je dostupná na internetu. Nebojíte se, že pak deska nepřinese nic nového?
LM: Demo k The Mother We Share z května minulého roku jsme přepracovali. Vydané jsou asi jen čtyři skladby, pak je tam šest dalších, které lidé ještě neslyšeli. Navíc budou trochu jiné, než v mizerných Youtube videích. Je to debutové album kapely, myslím, že kdybychom dodneška nevydali žádnou z těch skladeb, bylo by to dost hloupé. (smích)
A.cz: Na singlu Gun a krátké nahrávce Recover je několik remixů, vyšlo jich snad víc než regulérních skladeb. Jak k nim přistupujete a berete si z nich zpět nějakou inspiraci?
MD: Remixy jsou velkou součástí naší kapely. Dáváme si hodně záležet na tom, jak vybíráme lidi pro remixy. Musí se nám jejich tvorba líbit, nechceme, aby to byl remixový byznys pro peníze. Ale nejsem si jistý, jestli si z nich bereme inspiraci zpátky. Přijde mi spíš zajímavé sledovat, jak jiní na náš materiál reagují. Mají třeba nápad založený na jediném zvuku bicích, který se ve skladbě objeví, a dostanou se s ním někam úplně jinam.
A.cz: Dokázali byste vyzdvihnout jeden konkrétní, který vás hodně zaujal?
MD: Asi bych musel vybrat všechny. Ale první, který se nám vrátil zpátky, byl od rakouského producenta, který si říká Cid Rim. Dostal jsem se k němu přes vydavatelství LuckyMe a když jsme se mu nabídli s remixem, řekl ano, že je to skvělé. Když se nám nahrávka vrátila zpátky, byli jsme z ní opravdu unešení. Skladba (Recover, pozn. red.) se neztratila, několik základních prvků zůstalo, ale vydal se s ní úplně jiným směrem.
IC: Je skvělé, co s ní udělal. Myslím, že je bubeník, a miluju komplikovanou rytmickou produkci, kterou tomu dodal.
A.cz: Vaše debutová deska se bude jmenovat The Bones of What You Believe (v češtině Kosti toho, čemu věříte). Jak jste na název přišli?
LM: Je to část textu ze skladby Strong Hand, která bude na prodloužené verzi desky. Její text se nám líbí, a když tu část vytrhneme z kontextu, přijde mi to jako dobrý název pro první desku. Je v ní všechno, na čem jsme pracovali a do čeho jsme poslední rok vkládali naši vášeň.
MD: Může to být o tom, že necháváte věci za sebou a tím pádem reprezentovat změnu. Ale stejně tak to reprezentuje cestu do hloubky, k tomu podstatnému.
