Když v roce 2014 vydali desku Rockfield, i díky natáčení v zahraničí a velkorysé produkci Velšana Grega Havera se z nich stala továrna na populární písně s kadencí, kterou rozhlas ani nestíhal vstřebat. Třeba skladba Potkal jsem tě po letech je i dnes, dva roky po vydání, stále mezi padesátkou nejhranějších v Česku.
Chinaski zkrátka pochopili, že v popu se počítá výhradně úspěch u širokého publika a k tomu že patří i vstupování do stejné řeky. Dokázali posunout svůj zvuk a našli rutinu, která vzhledem k vyprodaným halám a pozicím na festivalech dlouhodobě fungovala. Profesně proti ní nikdo nemohl nic namítat.
Naleštěný štít ale skrýval znuděný personál u strojů, které spolu úspěch za úspěchem čím dál častěji odmítaly pracovat. Vnitřní vyprázdněnost před dvěma lety dovedla Chinaski k hojně medializovanému rozpadu dlouholeté sestavy.
Nyní vydané jedenácté album je tak prvním, na kterém zpěváka Michala Malátného a kytaristu Františka Táborského doplňují noví spoluhráči: bubeník Lukáš Pavlík, baskytarista Tomi Okres a klávesista Jan Steinsdörfer, všechno zruční a zkušení muzikanti.
Deska nazvaná číslovkou 11 je střídmá, a to i stopáží. Má jen něco přes půlhodinu a z devíti plnohodnotných písní už jednu loni na svém albu Budeme to stále my zveřejnili slovenští IMT Smile, k jejichž pojetí popu současní Chinaski silně inklinují.
Nejenže baskytarista Okres hrával s IMT Smile, je s nimi spojený i další nový spolupracovník české sestavy, slovenský textař Vlado Krausz. Právě jeho slova v úvodní skladbě Schody o tom, že "každý by chtěl být svatý", posluchače dobře připravují na to, že ho čekají trochu jiní Chinaski, které by zřejmě i sám Michal Malátný rád alespoň chvilku "viděl seshora".
Na albu 11 vědomě chybí spousta rukopisných prvků, kterými kapela dosud držela sound. Bez dechové sekce, košatých vokálních aranží a často přeprodukovaného "rádiového" zvuku stojí před svými posluchači takřka obnažená. Vlezle optimistické řachandy, jakou bylo třeba Víno, nahradily melancholičtější polohy. Nekoná se ani Malátným avizované "hrábnutí do strun".
Vsadili na aktuální pódiový zvuk a klidnější tempa. Přestože pod albem jsou spolupodepsaní Němec Reinhold Mack, producent Davida Bowieho a skupiny Queen, a britský spolupracovník Adele či Jamese Blunta Sacha Skarbek, noví Chinaski fanoušky překvapí. Zvlášť oproti předchozím nahrávkám mají docela civilní výraz, prostý efektů a postprodukčních výmyslů. Jejich hudba se samozřejmě nestala kdovíjak složitou, alternativní nebo experimentální. Prostě jen hrají nové písničky, jak umí.
Jak Malátný s Táborským ukazují v prvním singlu Láska a data, recept na rádiové hity nezapomněli a cit pro zapamatovatelné odrhovačky s jasnými refrény na prahu i za prahem vlezlosti jim také zůstal. Zbytku desky ale nechali volnější průběh, snad aby nepůsobila šablonovitě či vykalkulovaně.
Píseň Napsala mi psaní zaujme jasným groovem i tím, že jde o zdařile zhudebněnou báseň Františka Gellnera. Já a můj kůň sympaticky cválá v rytmu country a Dokonalá chvíle se zpívající herečkou Jitkou Čvančarovou má v refrénu cosi z ozvuků skupiny Oceán z 80. let minulého století.
Téměř čtvrtstoletí po svém prvním koncertu tak Chinaski zkoušejí nové polohy. Nebijí do očí, netrhají uši, nedělají revoluci. Naopak působí docela přirozeně.
U zavedené popové kapely, která se většinu úspěšné kariéry řídila očekáváním fanoušků s pravidelností a neomylností, s jakou je třeba splácet hypotéku, se jedná o sympatický a docela odvážný krok.
Možná teď Chinaski budou mít méně hitů a ztratí pár fanoušků, po hudební stránce jim ale změny jednoznačně prospěly. Jakkoliv deska 11 zní, jako by se na ní muzikanti ještě oťukávali a hledali směr. I to je však lepší a svobodnější než snažit se donekonečna trumfovat vlastní minulost.
Chinaski 11
Brainzone 2019