Poslední velký bluesman Buddy Guy vyprodal Lucernu, na kytaru hrál ručníkem i zuby

Daniel Konrád Daniel Konrád
9. 11. 2018 18:30
Čím vším se dá hrát na elektrickou kytaru? Viděno včera ve vyprodaném velkém sále pražské Lucerny: rukávem, ručníkem, košilí, paličkami na bicí, zuby, dokonce zadkem.
Držitel sedmi Grammy je mimo jiné zdatný byznysmen, v americkém Chicagu provozuje hudební klub nazvaný Buddy Guy's Legends.
Držitel sedmi Grammy je mimo jiné zdatný byznysmen, v americkém Chicagu provozuje hudební klub nazvaný Buddy Guy's Legends. | Foto: ČTK, Ivan Prokop

Za tyto a další triky si při své první návštěvě Česka vysloužil potlesk americký bluesový kytarista Buddy Guy. Žertoval s publikem, načež mezi něj - při písni o nevěře Someone Else Is Steppin' In - sestoupil a se zapnutou kytarou hrál zprostřed sálu. Nechával dav, aby s ním zpíval refrény. Bavil historkami, byl pohotový, když mu praskla struna na kytaře, hned na to téma zaimprovizoval dvojverší.

Foto: ČTK, Ivan Prokop

Příležitost slyšet patrně posledního černého bluesmana, jenž vyrůstal ještě na plantáži v segregovaných USA a postupně přežil své starší kolegy Howlin' Wolfa, Muddyho Waterse či předminulý měsíc Otise Rushe, se Pražanům naskytla za pět minut dvanáct. Guyovi je dvaaosmdesát roků, pomaleji chodí, občas potřebuje pomoc při nasazení kytary. Naštěstí mu to ale pořád dobře zpívá i hraje. A na rozdíl od B. B. Kinga, který už při poslední návštěvě české metropole roku 2009 musel sedět, Guy s kytarou vydrží stát celý večer.

"Já si nevybírám, kam přijedu. Proč vám trvalo tak dlouho, než jste mě zavolali?" ptal se včera provokativně, snad opravdu netuše, že zdejší pořadatelé bluesových koncertů od Prahy po Šumperk ho zvali minimálně deset let, jen na hvězdu jeho formátu dosud neměli dost peněz.

A že si Buddy Guy zaslouží každý dolar: vždyť zosobňuje elektrické chicagské blues, které s harmonikářem Juniorem Wellsem či jako doprovázeč v památném studiu Chess Records hrával už v 50. letech, ještě před nástupem rockové hudby. Do Evropy jezdívá Guy takřka celý život, v 70. a 80. letech zde dokonce býval žádanější než ve Spojených státech, kde toho času vládly rock a později disco. Jenže to bylo Československo ještě za železnou oponou. A sotva se v Praze změnil režim, Guy se naopak dočkal uznání v USA: jeho komerčně nejúspěšnější období se datuje od roku 1991, kdy vydal album Damn Right, I've Got the Blues.

Právě titulní skladbou z této desky kytarista začal včerejší pražský koncert, jenž mírou bavičství zřejmě některé posluchače zaskočil. Nešlo ani tak o herecké etudy s nástrojem, spíš bluesmanův podivný zvyk posledních let hrát desítky útržků známých písní.

Publiku se tak dostalo zhruba půlminutových ukázek z klasických bluesových skladeb Hoochie Coochie Man, She's Nineteen Years Old, Cheaper To Keep Her, případně What'd I Say od Raye Charlese nebo Boom Boom s charakteristickou nápodobou Johna Lee Hookera. Což ale někdo v sále potřeboval dokazovat, že je Guy "také umí"? Kdyby si byl raději vybral jednu dvě a zahrál je celé, koncert mohl působit dotaženěji.

Na Guyovu obranu: tradice bluesmanů jako showmanů, bavičů, "cirkusáků" je letitá a sahá minimálně k Charliemu Pattonovi, který si ještě před smrtí ve 30. letech minulého století na plantážích dával kytaru za hlavu nebo hrál vkleče. A Buddy Guy si rovnici "chceš hrát, musíš bavit" zafixoval už v 50. letech, kdy v chicagských špeluňkách potřeboval překřičet a zaujmout hlasitý dav, nejčastěji černochy vracející se z fabrik po noční šichtě.

Proto kdysi začal s kytarou skákat na stůl, nebo na ni hrát zubama, jak to včera dělal také v Praze. Však právě od Guye tento trik patrně odkoukal jeho raný obdivovatel Jimi Hendrix, jenž roku 1967 svou kytaru na festivalu v Monterey pro změnu slavně zapálil a rozflákal.

Pražský koncert Guy začal skladbou Damn Right, I've Got the Blues. | Video: Guitar Center

Ale zpět k věci. To nejlepší při včerejším koncertu Buddyho Guye přišlo ve skladbách, které zazněly celé: Cognacu z letošní desky nebo Skin Deep, působivé a dnes opět aktuální písni o tom, že nesejde na barvě pleti, neboť pod ní jsou všichni stejní. Na tuto kompozici si Guy v Lucerně nechal přinést okouzlující, rezonujícím zvukem až "synťákově" znějící elektrický sitár.

Většinu vystoupení jinak odehrál na své slavné kytary typu Stratocaster, s nimiž dosahuje pozoruhodných výsledků i bez efektů - na pódiu měl kytarista všudyvšeho jeden takzvaný wah-wah pedál, lidově řečené "kvákadlo" a to užil jen při kratičké imitaci právě Jimiho Hendrixe.

Jinak Guy tvaroval tóny stále hbitými, mocnými prsty, především struny vytahoval medvědí silou, a při sólech tolikrát používal techniku odtrhů a příklepů, až se v ostře kresleném zvuku nástroje detaily slévaly a ztrácely. Ale takový byl Guy vždy: divoce hrající, emoce upřednostňující, struny přímo bičující, zvukem bližší rockerům než technicky založeným kytaristům. Ne náhodou byl za svůj styl hry Guy už před lety uveden do Rockové síně slávy.

V Praze ovšem zaujal také poněkud totálními změnami dynamiky - náhlých přechodů z hlučných míst do naprostého ticha, kdy tón tvaroval jen pohyby levého zápěstí, se jeden nedopočítal.

K vyznění celku zásadně přispěli Guyovi doprovázeči. Současnou kapelu má zhruba třináct let a váže se k ní veselá historka: hrávali prý v jednom klubu ve státě Illinois večer co večer, když v obecenstvu jednou spatřili Guye. Celí poctění, chystali se slavného kytaristu pozdravit, jenže jim zmizel. Týden nato přijel podruhé, opět bedlivě poslouchal, a zase předčasně utekl. Už si mysleli, že ho zklamali - když se zjevil potřetí a vzal to bez okolků: "Já jsem Buddy, nechcete mi hrát v kapele?"

Foto: ČTK, Ivan Prokop

Plácli si a od té doby jsou vzájemně nepostradatelní - jak Pražané včera docenili třeba při skladbě She's Nineteen Years Old, kde si Guy pohotově vyměňoval figury s klavíristou Martym Sammonem. Spolehlivě hrál bubeník Tom Hambridge, od baskytary vše ukotvoval Orlando Wright a prázdná místa v Guyově hře celý večer obratně zaplňoval výtečný druhý kytarista Ric Jaz.

Buddy Guy

Lucerna, Praha, 8. listopadu

V typické puntíkaté košili, s puntíkovaným kytarovým efektem na podlaze byl Guy nepřehlédnutelný, s puntíkatou kytarou nepřeslechnutelný, a když se na začátku některé sloky charakteristicky rozeřval do mikrofonu, hřměl až imperativně.

Vzhledem k jeho vysokému věku se na ten koncert nešlo v očekávaní nevídaných výkonů. Spíš zažít, vidět, slyšet, chvíli dýchat tentýž vzduch, vnímat sílu jdoucí z muže, jenž představuje poslední spojnici mezi raným blues, rockovými 60. lety a dneškem. V tomto ohledu musel mít z Buddyho Guye radost každý. A že mu to chvílemi ještě tak dobře hrálo a zpívalo - to byla radost poslouchat.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 9 minutami

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
před 56 minutami

Kajakářka Galušková postoupila do finále MS ve vodním slalomu

Kajakářka Antonie Galušková postoupila do finále mistrovství světa ve vodním slalomu. Předloňská juniorská mistryně světa obsadila v dnešním semifinále v Bratislavě páté místo. Vypadly naopak olympionička Kateřina Minařík Kudějová a Lucie Nesnídalová. Semifinálovým sítem neprošly ani obhájkyně titulu Eva Tercejlová ze Slovinska a trojnásobná mistryně světa Jessica Foxová z Austrálie.

Dvacetiletá Galušková postupovala ze druhé kvalifikační jízdy, takže jela v semifinále už jako pátá. Všechny branky projela čistě a neudělala výraznější chybu a dostala se do čela. Nakonec ji předjely jen čtyři ze zbývajících 25 závodnic. Při premiéře na seniorském MS si tak vyjela finále. "Je to úplně neuvěřitelné. Před jízdou jsem na tom nebyla psychicky nejlíp. Půl hodiny před semifinále jsem brečela, protože to pro mě bylo strašně psychicky náročné, ale pak jsem si povídala s tátou a trenérem a natolik mě uklidnili, že jsem mohla jet s klidnou hlavou. A když jsem dojela do cíle, měla jsem z toho dobrý pocit," svěřila se.

Řada kajakářek v semifinále chybovala. Jízda se nevyvedla ani Minařík Kudějové, která po doteku osmé branky ztratila hodně času v protivodné dvacítce a stejně jako na mistrovství Evropy a olympijských hrách skončila před branami finále. "Začátek jsem jela dobře, ale pak mi odešly ruce. Nemohla jsem pořádně zabrat a ztrácela jsem všude," řekla po konečné 15. příčce. Podepsalo se na ní nachlazení, od středy ji trápila rýma. "Ale za ty dva dny jsem se vykurýrovala, dneska jsem už byla fakt dobrá. Ale možná to tam zůstalo," uvažovala.

Nadějně se vyvíjela jízda Nesnídalové, která ale ztratila v závěru a obsadila 18. pozici. Světová šampionka z roku 2019 Tercejlová pádlem odhodila tyčku na deváté brance a dostala padesátisekundovou penalizaci. Australská superhvězda Foxová, která jela jako poslední, po dojezdu figurovala na vedoucí pozici, ale pak dostala padesátisekundovou penalizaci za špatný průjezd dvanácté branky. Nedostala do branky celou hlavu, což rozhodčí potvrdili z videozáznamu.

O finálovou účast nyní bojují kajakáři včetně českého tria Jiří Prskavec, Vít Přindiš, Vavřinec Hradilek.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Po střetu s nákladním vozem zemřel na Semilsku v pátek odpoledne zhruba pětadvacetiletý řidič osobního vozu

Tragická nehoda se stala u obce Horka u Staré Paky. ČTK to v sobotu řekl regionální mluvčí policie Vojtěch Robovský. Okolnosti nehody policie dál šetří. V září je to druhá smrtelná nehoda v Libereckém kraji. 

Další zprávy