Zvonění v uších jako přídavek. Na festivalu Brutal Assault strhli američtí Daughters

Festival Brutal Assault se koná v pevnosti Josefov v Jaroměři na Náchodsku.
Snímek z letošního ročníku festivalu Brutal Assault.
Foto: ČTK
Miloš Hroch Miloš Hroch
9. 8. 2019 18:27
Pro někoho bude takové tvrzení rouhačské, vždyť tu hrálo a ještě zahraje tolik slavných metalových sestav. Jiní to označí za nespravedlnost, protože těžko předvídat, co přinesou další dva dny.

Přesto: co do hudby i emocí bylo nejintenzivnějším zážitkem z letošního festivalu Brutal Assault čtvrteční vystoupení americké kapely Daughters.

Frontmanem kvarteta Daughters je zpěvák Alexis Marshall.
Frontmanem kvarteta Daughters je zpěvák Alexis Marshall. | Foto: Ipecac Recordings

Kořeny v rychlém žánru grindcore její členové na loňské, kritikou oslavované desce You Won't Get What You Want za použití elektroniky přetavili do hudby, která odmítá nostalgii, bourá žánry a stále si zachovává ostrou hranu.

Strhující vystoupení v kulisách historické pevnosti Josefov a ve stanu Obscure, při němž se zpěvák Alexis Marshall bičoval opaskem a balancoval na hraně sebedestrukce, zanechalo otevřené rány i na jeho svědcích. Ti si jako přídavek odnesli především zvonění v uších.

Na Brutal Assault, pořádaný od roku 1996 a letos vyprodaný, se každoročně sjíždí okolo 20 tisíc fanoušků tvrdé hudby. Přípravy trvají několik měsíců, zapojeny jsou do nich stovky lidí.

Tentokrát návštěvníci v průběhu čtyř dnů, až do sobotního večera, uvidí 130 interpretů. A festival znovu připomíná tankodrom, kde si člověk v davech místy připadá jako na bitevním poli.

Dvě hlavní pódia "jedou" nepřetržitě. Střídají se na nich legendy jako thrashmetaloví Anthrax, deathmetaloví Napalm Death, norští blackmetalisté Emperor nebo britští Electric Wizard, jejichž album Dopethrone z roku 2000 je základním stavebním kamenem doom-metalu. Aby zahrály v takové společnosti, některé kapely jsou ochotné zaplatit si cestu na vlastní náklady.

Organizátoři často sází na jistotu a zatvrzelé fanoušky, kteří si hýčkají zářezy, kolikrát tu koho viděli účinkovat - ani letos se nešlo ubránit pocitu, že místy je Brutal Assault tak trochu časová kapsle. Pod povrchem této retrománie ale vykukuje místy vcelku odvážná dramaturgie hledající rovnováhu. Důkazem za všechny byli včera právě Daughters.

Skladba Less Sex z loňského alba Daughters. | Video: Ipecac Recordings

Sestava z východoamerického státu Rhode Island nepůsobí přehnaně ambiciózně, nesype jednu desku za druhou. Naopak, přestože existují od roku 2002, vydali zatím jen čtyři alba - a cesta k tomu poslednímu trvala osm let. 

O to větší bylo překvapení, když Daughters přímočarost a zběsilost grindcoru naředili vlivy industriální hudby a gotickým nádechem. Některé písně z loňské nahrávky mají až uhrančivost balad Nicka Cavea s jeho ranými Bad Seeds. Použitím syntezátorů se zase Daughters zařadili k současným kapelám jako The Body nebo Uniform, které vycházejí z metalových základů, ale za pomoci elektroniky se hudebně emancipují a předvádějí, jak žánr může znít v roce 2019. 

Zpěvák a textař Daughters Alexis Marshall hudebním kritikům ve zběsilé skladbě The Reason They Hate Me na desce vyčítá: "Neříkejte mi, jak mám dělat svoji práci!" Album You Won't Get What You Want ale sklidilo plošně nadšené recenze, členům Daughters zajistilo turné po světě a kapela během roku vyrostla do velikosti srovnatelné třeba s americkými Swans, přestože koncertuje podstatně kratší dobu.

Nesmiřitelná válka Alexise Marshalla s vnějším světem i sebou samým pokračuje, jen je o něco poetičtější - a přirovnání k Nicku Caveovi ho jistě těší. Nejenom kvůli výrazu nebo vlastním spisovatelským ambicím, vždyť Marshall předloni vydal básnickou sbírku A Sea Above the Pains of Our Youth, ale také kvůli stylu oblékání. 

Snímek z letošního Brutal Assaultu.
Snímek z letošního Brutal Assaultu. | Foto: ČTK

Na pódium Brutal Assault včera nastoupil v polobotkách, oblekových kalhotách, košili a vestičce, nakonec skončil zbičovaný bez trika a se zkrvaveným čelem, jak se k tomu ještě bil mikrofonem a vlastním tělem doplňoval bicí. Bylo jasné, že Daughters by hravě utáhli i větší pódium.

Marshalla museli následovat čtyři pomocníci, aby se mu cestou - jak se dral k lidem, balancoval na zábranách a skákal do davů - nezamotala šňůra od mikrofonu. "Klepal jsem a klepal a klepal a klepal, bušil a klepal a klepal, pusťte mě dovnitř," zpíval v poslední kazatelské skladbě Guest House

Daughters nemají manýry velkých kapel a podle jejich slov je pro ně stále nejpřirozenější klub, kde je od lidí nedělí bariéra. Už během jejich koncertu toto pondělí v malém klubu v Lipsku se člověk cítil jako sevřený v kleštích kytar, valivých bicích a absolutního nihilismu. V rozdílných prostředích Daughters rozdělovali energii stejně "na dřeň".

Podobně fyzický zážitek dnes na Brutal Assault chvíli po půlnoci na experimentální scéně nazvané Kal zajistí americký noiseový hudebník Dominick Fernow, který dokáže hnout vnitřnostmi - jak dosvědčí návštěvníci jeho pražského koncertu před čtyřmi roky v klubu Neone.

Fernow od konce 90. let minulého století působí pod pseudonymem Prurient a do neprostupných hlukových mas elektroniky zapojuje řev. Od alba Frozen Niagara Falls z roku 2016 jsou však u něj slyšet také melodie, což mu otevřelo dveře k posluchačům mimo kruhy zatvrzelých "hlukařů". 

Jako všichni v programu Brutal Assault vychází z extrémní kytarové hudby. "Pokaždé, když jsem slyšel řev, chápal jsem to tak, že někdo potřebuje pomoc, spíš než jako akt agrese nebo moci," vzpomínal Fernow na metalové a hardcoreové koncerty z mládí.

A řevu bude během následujících dvou dnů na Brutal Assault ještě dost - bez ohledu na to, jestli tam člověk jede vzpomínat, nebo objevovat.

 

Právě se děje

Další zprávy