Ferrari: Dovolená v Chorvatsku je nanic, s covidem skončily psychedelické drogy

Ondřej Horák Ondřej Horák
15. 9. 2021 12:00
Generační šansoniér, provokatér a mystifikátor Bruno Ferrari alias Samir Hauser vydal svou nejpestřejší a nejtanečnější nahrávku. Překvapivě uvolněné album nazvané Electrofantasex vzniklo během lockdownu a hraje na něm baskytarista Lou Reeda. Je plné podivných fantazií, ve výsledku jde ale o výpověď stárnoucího muzikanta, který je ke světu stejně upřímný jako k sobě.
Z hudby Bruna Ferrariho je dodnes cítit sentiment 90. let minulého století.
Z hudby Bruna Ferrariho je dodnes cítit sentiment 90. let minulého století. | Foto: Jakub Plíhal

„Mám ruce zapatlaný od barvy. Natírám stojánky na vycpaný zvířata a místo nich jsem si nabarvil prsty,“ omlouvá se Bruno Ferrari ve dveřích svého bytu, že nemůže podat ruku na uvítanou.

Palcem se snaží seškrábat bílou z bříšek prstů a pokračuje k polici, na níž se skví dva zánovní taxidermické exponáty. „Tohle je myš Hamlet a tohle žába lehkých mravů,“ ukazuje myšáka v renesančním oblečku s lebkou v packách a žábu v lechtivém negližé, pokroucenou do vyzývavé pózy.

Díky orientálním dekoracím působí obývací pokoj trochu jako kuřárna vodních dýmek. Jednu zeď zdobí Ferrariho portréty, místnosti vévodí zarámovaný plakát Městečka Twin Peaks. V americkém seriálu, který definoval divnost 90. let minulého století, je vše tak trochu jinak, což částečně platí i pro svět Bruna Ferrariho.

Samir Hauser, jemuž se Ferrari stal nerozlučným alter egem, se ocitl v Československu někdy roku 1977, poté co byl s matkou vyhoštěn z Iráku. Na scénu vstoupil koncem 80. let coby zpěvák temné kytarové kapely Čínská čtvrť, o pár let později stál u zrodu Vanessy, jednoho z prvních zdejších elektronických projektů. Vždy ho následovali především hudební fajnšmekři, do širšího povědomí se zapsal mystifikacemi a provokacemi typu šňupání kokainu z Bible v živém vysílání České televize. Nedávno na labelu Great Vizier vydal nové album Electrofantasex.

Zdrhat lesem v disco botách

Bruno Ferrari se zrodil jako principál kabaretu Zlatá kozačka, který Hauser založil roku 1999 z potřeby tvořit. Snažil se udržet pohromadě kamarády, a protože většina jich nepatřila mezi muzikanty, další kapelu založit nemohl. S kolegou Pablem de Saxem tak každému napsali role přímo na tělo, přičemž Hauser sám sebe proměnil v kníratého elegána, sarkastického milovníka a antihrdinu moderní doby. 

Generační šansoniér, jak sám sebe tituluje, začal brzy vydávat hudbu, naposledy před čtyřmi lety album Ayahuascero. Jeho vznik iniciovala ženská entita, jež se mu údajně zjevovala při rituálu pití halucinogenního vývaru z peruánské liány ayahuasca.

Aktuální album vzniklo během lockdownu. „Přišlo mi to jako nejsmysluplnější věc, která se v tu chvíli dala dělat. Studio je pro mě jediný místo, kde se člověk může dobře bavit a zároveň pracovat,“ vysvětluje pragmaticky.

Skladba I Spend The Last Money For Your Coke z nového alba Bruna Ferrariho. | Video: Koza Film

Electrofantasex je přitom možná nejtanečnější a nejuvolněnější deska, jakou kdy nahrál. Jako by si doma vyfantazíroval pulzující parket klubu, v němž se tančí tělo na tělo.

„To je asi pravda. Já jsem v tu dobu koukal na večírek, který si doma udělal Jarvis Cocker. To mě docela bavilo,“ vzpomíná Bruno Ferrari. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že by něco podobného také provedl, nakonec si usmyslel, že koupí stodolu a promění ji v Disco stodolu Bruna Ferrariho, odkud bude vysílat.

„Bohužel jsem ale narazil na dobu, kdy stodola za Prahou stojí stejně jako byt na Malý Straně. Měl jsem vizi, že to tam budou vybírat policajti a lidi pak budou utíkat ve flitrovaných oblecích a vysokých disco botách přes les jako máničky za komančů,“ zasní se na okamžik a začne předvádět telefonát, jímž by ty „ohavné nechutnosti ve stodole zvrhlíka Ferrariho“ hlásil na policii, aby se mohl kochat úprkem hostů.

Šíření kníraté kultury

Tyto představy se propsaly i na album Electrofantasex, na jeho poměry překvapivě barvité, uvolněné a melodické. Když přijde řeč na hudbu, která ho poslední dobou baví, pustí klip devětačtyřicetiletého Angličana Baxtera Duryho. Tohle splynutí je příznačnější, než Samir Hauser tuší. Duryho otec Ian vymyslel heslo „sex, drogy a rokenrol“, když v roce 1977 vydal stejnojmenný singl. „Občas tam slyším taky Air nebo Toma Waitse. Ale jak se to tam dostalo, to fakt nevim,“ krčí rameny nad možnými inspiracemi ve vlastní tvorbě.

Náladový posun od minulého alba lze přičítat i duševnímu rozpoložení. „S covidem skončily psychedelický drogy, protože šamani se sem nedostanou,“ povzdechne. Ayahuascové rituály se podle něj dějí dál, bez šamanů z Amazonie ale ztratily kouzlo. „Mně se líbí, jak u toho ty amazonský důchodci tancujou,“ říká a zkušenost popisuje jako „příjemnej folklorní večer s drogama“.

Sedíme v obývacím pokoji na baru, na jehož konci jsou vyskládané lahve alkoholu a mezi nimi dvě plastové lahvičky s růžovými tabletkami. „To jsou bonbony z Thajska. Vždycky když sem někdo přijde, tak je nabízím jako extáze. Jedna holka si to vzala, doma si napustila s manželem vanu, sežrali to a čekali, co se stane,“ rozezní se místností smích zadostiučinění.

Bruno Ferrari otvírá lahev likéru pelinkovac, který si nedávno přivezl z dovolené v Chorvatsku. „Všude jinde to bylo červený,“ líčí turistickou mapu dle covidu a situaci přirovnává k době před rokem 1989. „Tenkrát se taky jinam než do Chorvatska a Bulharska nesmělo. Tehdy jsem tam nejezdil, tak jsem si řekl, že si to konečně vyzkouším.“

Na jeho vkus v Chorvatsku ale bylo moc lidí a kuchyně poplatná masovému turismu ho také moc nezaujala. „Musim přiznat, že mě to docela s*alo,“ hodnotí dovolenou.

„Zajímavý ale bylo, že tam neměl nikdo kníra. Pořád mě zastavovali lidi na ulici a říkali mi, že jim připomínám jejich dědu. Vlastně to bylo smutný. Takhle skončila kdysi hrdá země kníračů. Kníratou kulturu jim tam musí dovážet poloviční Arab z Prahy,“ posteskne si.

Samir Hauser alias Bruno Ferrari.
Samir Hauser alias Bruno Ferrari. | Foto: Jakub Plíhal

Sám sobě gumákem

Postřehy z dovolených Bruno Ferrari často baví přátele a fanoušky na sociálních sítích, ať už fotkami, nebo komentáři pohybujícími se někde mezi panikou a znechucením.

Při strašení turistů mu často asistoval pan Břicho, což je kromě něj jediný přeživší z někdejšího ansámblu Zlaté kozačky. Společně zpívali duety, Břicho ale většinou už chtělo odejít na raut do hotelu Alcron, a proto představení záměrně kazilo.

„Já už teď žádný břicho nemám, začal jsem chodit do posilovny,“ vysvětluje Ferrari, proč už si na dovolených nekreslí obličej na pupek. Hned ale upřímně dodá, že permanentka do fitcentra mu spíš leží doma, a plynule přechází k tématu, které ho v poslední době hodně zaměstnává - konečně se odhodlal splnit si dětský sen a objednal se na plastickou operaci.

„Odmalička mě baví voskový a gumácký ksichty. Mám z nich pocit prestiže,“ zasní se a s úsměvem se rozpovídá o botoxových obličejích Toma Jonese, Mickeyho Rourka a Davida Hasselhoffa. „Já mám prostě pocit, že na sobě musíš mít zlato a tenhle plastickej ksicht. Jinak to nefunguje. Odmala jsem chtěl bejt svůj vlastní gumák,“ říká a poznamená, že „neobtěžovat svým ksichtem lidi“ by v jeho věku mělo být bráno za slušnost.

Samir Hauser alias Bruno Ferrari.
Samir Hauser alias Bruno Ferrari. | Foto: Jakub Plíhal

Elegantní bizarnosti

Hranice mezi Samirem Hauserem a Brunem Ferrarim byla vždy rozostřená a Electrofantasex lze brát také jako sólovou desku devadesátkového bonvivána či stárnoucího muzikanta, který je ke světu stejně upřímný jako k sobě.

„Vždycky budu stát na tvé straně, nikdy tě nebudu soudit / Nezáleží na tom, co je pravda, miluji všechno, čím jsi,“ zpívá do zastřeného tanečního beatu v netradičním love songu Simple Man, který album otevírá. Sám Bruno Ferrari píseň líčí jako zhudebnění úsilí staršího muže, jenž se snaží zaujmout mladší děvče.

„S mladejma holkama to není moc zábavný. Vlastně je to docela strašný. Většinou to dopadne tak, že se strašně sjedeš koksem, vyprávíš svoje hrdinský historky a ty holky jenom čuměj,“ zarezonuje obývákem znovu ďábelský smích.

„Jsem mytické zvíře, poslední svého druhu / Mnohokrát sis o mně nechala zdát,“ zpívá v Unicorn Songu a ta slova sedí na jednorožce stejně jako na jejich autora. Bruno Ferrari šel vždy svou vlastní cestou, kompromisy ho moc nezajímaly, z jeho hudby je dodnes cítit sentiment 90. let. Ne že by se v nich zasekl, spíš dnešek nazírá z perspektivy velmi svobodného období, v němž bylo společensky přijatelné ledacos.

„Mám rád, když je to divný a bizarní, pořád to ale musí být elegantní a držet fazonu,“ popisuje plány na chystané turné a vlastně i svou tvorbu jako celek. Trendy ho míjí a tvrdí, že se rád věnuje hudbě, která není populární. Vedle zlata a gumového obličeje to lze brát jako další projev exkluzivity, ve výsledku se ale chce především pobavit.

Doufám, že ho znovu zneužiju

Na novou desku mu hudbu složili čtyři autoři. Vždy mu naposílají nástřely písní, Ferrari si z nich vybere sloky i refrény a nechá dopsat chybějící části. „Tahle skládačka je na tom nejzábavnější,“ pochvaluje si s gustem gurmána.

Nejdelší historii má už od 90. let s Miroslavem Papežem, který vystupuje pod pseudonymem Moimir Papalescu. Skladbami Morning Romance a Shot the Moon tentokrát přispěl i Papežův patnáctiletý syn Miky.

„Ono je to velký štěstí, představ si, že máš tátu, kterej jede v hudbě. Já jsem hudební rodiče dětem vždycky záviděl. Papež má obrovskej přehled a ten kluk to dědí po něm. Dělá dobrý věci a má toho strašně moc v šuplíku. Doufám, že ho zneužiju i na dalším albu,“ pochvaluje si Ferrari.

Jednu píseň napsal Gatsby z pražské gothrockové kapely Cathedral in Flames, s nímž Ferrari připravuje další projekt, má jít o fiktivní soundtrack k šermířskému filmu z Francie 17. století. Většinu písní na albu pak napsal Sirgull, který dříve působil v sound systému NSK a s Ferrarim natočil i předchozí Ayahuascero.

Kytary obstaral Adam Krofian z The Atavists, exkluzivním hostem je pak baskytarista Fernando Saunders, který dlouhé roky hrál a skládal se slavným Američanem Lou Reedem. Bruno Ferrari se dozvěděl, že Saunders už léta žije v Ostravě, kvůli covidu ale spolupráce probíhala na dálku. „On je z Detroitu a tvrdí, že průmyslový města jsou všechny stejný, takže si v Ostravě připadá jako doma. Basový linky mi vždycky předváděl pusou do telefonu. ‚Takhle, nebo takhle?‘ ptal se. A já si musel musel rychle vybrat,“ popisuje Ferrari a imituje paniku.

Z několika variant, které mu Saunders nakonec poslal, si vždy vybral tu nejjednodušší. „Sehnal jsem si geniálního basáka a teď to po něm nikdo nezahraje,“ vrací se Ferrari k úvahám nad chystanými koncerty.

Skladba Easy Lover, kterou Bruno Ferrari natočil s Fernandem Saundersem. | Video: Bruno Ferrari

Magie

Grafika na obalu alba připomíná chrámovou vitráž s prvky slevového letáku a zašlého pornočasopisu. „Komukoliv jsem to ukázal, byl naprosto zhrozenej, to se mi na tom líbilo nejvíc,“ chválí dílo kolegy Pabla de Saxe.

Kvůli labelu a elektronické distribuci musel nechat udělat přelepky na intimní místa nahých žen, necenzurovaný zůstal jen vinyl a CD.

Obal alba Electrofantasex.
Obal alba Electrofantasex. | Foto: Great Vizier

Obal představuje Bruna Ferrariho jako téměř náboženskou postavu, lídra kultu, jehož poživačné rituály se konají ve stodole kdesi za městem. S tou představou koresponduje i název desky. Nejde jen o spojení zvučných slov. Ferrari líčí electrofantasex coby mytickou sexuální praktiku, jíž lze údajně dosáhnout stavu jménem magic fuck.

„Je to stará legenda a první, kdo se o ní kdy zmínil, by měl být Rasputin,“ říká a „magický pich“ popisuje jako výbuch energie, který vyřeší všechny problémy lidstva. „Není to jen o osobní realizaci. Když magic fucku dosáhneš, ovlivní celou planetu. A já bych chtěl, aby se lidi při poslechu týhle desky o ten ‚magickej pich‘ pokusili,“ zasní se.

To vše koresponduje s uvolněným, hravým a lehce halucinogenním charakterem nahrávky. Pro něj ale Bruno Ferrari nabízí i mnohem pragmatičtější vysvětlení: „Čím je člověk starší, tím je všechno jednodušší. Řešíš akorát plastický operace, kupuješ si vycpaný veverky převlečený za myslivce a všechno ostatní už máš na háku,“ uzavírá.

Album

Bruno Ferrari: Electrofantasex
Great Vizier 2021

 

Právě se děje

Další zprávy