reklama
 
 

Brněnská alternativa byla stejně dobrá jako Aerosmith

19. 7. 2011 9:00
Kompilace propojuje Brno 80. let se současností

Znojmo - V druhé polovině 80. let byla brněnská alternativní scéna pojem, na který slyšeli hudební fanoušci po celé tehdejší republice. Osobnosti jako Iva Bittová, Pavel Fajt, Petr Váša nebo Jiří Kolšovský mohlo Brnu závidět i hlavní město a jejich vliv přetrval hluboko do svobodných devadesátých let.

Unikátní éru v historii české populární hudby připomíná projekt 20 let poté/20 Years After (http://20after.eu/) , pod jehož křídly vyšla kompilace Brzo na mě přijde řada. Třinácti originální interpretacemi si „Brno osmdesátých let" připomínají současné hvězdy domácí alternativy - Květy, DVA, MIDI LIDI, Bonus nebo OTK.

„V té době se v Praze zase tak moc zajímavého nedělo. Plastici a DG307 měli zákaz,  brzy na to došlo i na MCH Band," vzpomíná na osmdesátá léta Lenka Zogatová z Občanského sdružení Fléda. „Tady v Brně ale začal Petr Werner organizovat Valné hromady a dění na podzemní scéně dost rozvířil. Najednou se tu objevila spousta lidí ochotných něco dělat."

Projekt 20 let poté je hlavně její „dítě" a obsahuje i její vlastní vzpomínky. V osmdesátých letech byla Zogatová jednou z hlavních organizátorek akcí na místní alternativní scéně. Díky její aktivitě si zde ještě před revolucí zahrála například Nico z Velvet Underground nebo kapela Swans.

Z agilní scény v kulturním podzemí vzešly tak kultovní projekty jako Ještě jsme se nedohodli, Odvážní bobříci, E či Dunaj, které společně definovaly unikátní brněnský „sound" posouvající excentričnost nové vlny do zcela nových dimenzí.

„Každý si dělal věci po svém - a tak ty kapely byly hodně odlišné a zároveň jiné od toho, co se dělo ve zbytku republiky. Tudíž každý poznal, že jsou z Brna," říká Zogatová. Pro kompilaci oslovila muzikanty nejen z Česka, ale také Slovenska či Polska. Na výběru najdete i velšského popového experimentátora Alexe Mountaineera, který „zpracoval" skladbu Francouzská od dvojice Bittová & Fajt.

„Byla jsem dost překvapená, že si spousta dnešních muzikantů pamatuje Éčka, Bobříky, Z kopce, přestože se třeba narodili až v době, kdy původní kapely byly na vrcholu. Petr Marek z MIDI LIDI mi jednou v autě přezpíval skoro celou diskografii Dunaje, Ondřej Ježek z OTK je velký obdivovatel Ještě jsme se nedohodli a Bonus mi řekl, že písnička KOLOS má problémy je pro něj zásadní," popisuje Zogatová vznik alba, kterému dala jméno píseň skupiny E z roku 1988. 

Je samozřejmé, že se na něm objevují i kapely, které na estetiku brněnské vlny částečně navazují. DVA rozstříhali a slepili Jako motorek od Vášova Ošklidu, MIDI LIDI vpletli existenciální tíseň skladby Na jih od Dunaje do svého elektronického písničkářství a Martin E. Kyšperský s Květy přehrál Právě tady od E jako špinavý youngovský rock odřený na kost.
Zastoupeny jsou i aktuální objevy jako slovenský laptopař Pjoni či rapové duo Čokovoko. Stejně jako u polských hiphoperů Napszyklat nebo tvůrce mash-upů Fuzzy Osbourna je už lepší mluvit o remixech než coververzích.

Aktivity 20 let poté budou pokračovat projektem REWIND FORWARD, který archivuje hmotné vzpomínky na osmdesátá léta. „Mám strach, že se všechny materiály poztrácejí a hodně věcí se zkreslí. Petr Werner zemřel a naší současnou snahou je sehnat peníze na digitalizaci jeho archivních nahrávek. Skenujeme i fotky, když nám někdo něco půjčí nebo dá," popisuje Zogatová. Vv plánu má vydat na vinylu slavný brněnský koncert zpěvačky Nico.

 

Anketa. Odkaz brněnské alternativy


1) Máte k brněnské alternativě 80. let osobní vztah nebo vzpomínku? Ovlivnily tyto kapely vaši tvorbu?
2) Myslíte si, že odkaz domácí hudební alternativy 80. let je živý i pro druhou dekádu nového tisíciletí?

 

Petr Marek/MIDI LIDI:

1) Jako čtrnáctiletému začínajícímu intelektuálovi mi hudební svět obrátili Z kopce z Brna a Nerez z Prahy a na čas vytlačili slovenský pop a Beatles. V devatenácti letech se o něco podobného postaral Dunaj z Brna a Dybbuk z Prahy, ale Cure a Depeche Mode se také brzy vrátili. Ovšem tvorbu našich tehdejších těles ovlivnilo tehdy až nezdravě mnoho spíš Brno.

2)  Tehdejší texty Petra Vášovi a Vladimíra Kokolii zůstávají stále stejně existenciálně silné a hudba Dunaje ve své rafinovanosti stále inspirativní.

 

Bonus:

1) Ne, že bych ty věci intenzivně poslouchal, ale spoustu toho, co vyšlo na kazetách u Black Pointu, jsem před lety slyšel. Přímo mě asi nic neovlivnilo, ale když jsem to v rámci příprav na tuhle kompilaci oprášil, zjistil jsem, že mě oslovuje Happyend a Třírychlostní Pepíček - i když teda nejsou z Brna, ale nějak mi tam zapadají.

2) Je jasný, že se pracovalo v místním kontextu a vznikaly originální, neotřelý věci bez estetických nebo komerčních kompromisů. To je podle mě odkaz jak blázen; teď ho jen oživit.

 

Dano/Longital:

1) Osobní vztah k hudbě z Brna jsem si vytvořil v druhé polovině osmdesátých let, když jsem jako student matfyzu a náruživý kytarista chodil (ještě jako zarytý jazzman) na undergroundové koncerty do internátu Mladá Garda.  Líbilo se mi - podobně jako u jazzu - že zážitek z této hudby nepřichází jen tak zadarmo, že na sobě musí člověk pracovat, otevřít se a teprve tehdy k němu ta hudba promluví nebývalou silou.

V takzvané alternativní hudbě směrem na východ ubývá ironie a přibývá osobní pohled, upřímnost; a kdo to není schopen zvládnout, ji může považovat za patetickou. I nám Slovákům je to blízké. Každopádně toto hudba nezůstávala na půli cesty. Když jsem si o deset let později v Americe uvědomil, že asi jazzman nejsem, právě brněnská alternativa mi ukázala, že se dá hrát upřímně, osobně, srozumitelně pro lidi a neslevit přitom z uměleckých nároků na sebe. 

2) Odkaz této scény je živý v hudbě projektů, které vydržely. Všichni protagonisti v podstatě dodnes dělají velmi zajímavou a odvážnou muziku. No a pak jsou tu mladé kapely nejen z Brna a z České republiky, ve kterých je dost zřetelně slyšet ozvěna brněnské alternativy. Nebudu jmenovat, ale jsem rád, že duch města Brna straší dál.

 

Zuzana Fuksová/Čokovoko:

1) Já jsem se s tou hudbou tzv. brněnské alternativy začala seznamovat až teď - narodila jsem se v osmdesátkách a ve walkmanovi poslouchala asi do dvaceti Aerosmith a Wanastovky;  jen před intelektuály ve školní jídelně jsem předstírala, že jsem posedlá Ivou Bittovou. Ale strejda od Adélky (druhá členka Čokovoko - pozn. red.) je bývalý frontman Odvážných bobříků; říká se mu Bobr a my jsme předpokládaly, že by nám tu písničku mohl půjčit. Tak jsme si to poslechla a překvapivě zjistila, že je to stejně dobré jako Aerosmith.

2) Ano. Myslím, že některé věci obstojí i bez politického kontextu. Že jsou prostě dobré (stejně jako Arerosmith).

 

David Doubek/Ventolin:

1) K brněnské alternativě té doby mám silný vztah. Mám rád zejména Dunaj a E mě hodně zasáhly svým přístupem k rytmu, textům a nástrojům, minimalismem a odhodláním. Fatální, legrační a umanutá atmosféra, kterou ty kapely a projekty vyzařovaly, tomu se nedalo odolat. Kokolia i Kolšovský byli hodně zvláštní zpěváci, ale to, co zpívali, a ten výraz spolu nějak úplně logicky souvisely, takže jsem jejich přiškrcený křik chápal jako přirozenou věc. Brno pro mě taky bylo daleko, protože pocházím z Rakovníka. Byla to tak trochu exotická podivuhodná země tvořená touto hudbou, trochu jako ze sna.

2) Dunaj i E pro mě byly kapely, u kterých bylo jedno, jestli jsou z Čech nebo nejsou, protože hudba a texty byly výborné a výstižné; a pokud k nim člověk přistupuje otevřeně, může z nich čerpat sílu a potěšení i dnes. Byly to ryzí pokusy, jak vystihnout určité situace a pocity - a to je věc, na kterou má cenu navazovat.

autor: Karel Veselý | 19. 7. 2011 9:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama