Bony a klid? Dva Belgičané v pražském klubu rozdávali desítky let staré klenoty

Soulwax (či jejich alter ego 2manydjs) nikdy nepatřili k takovým jménům taneční muziky, jakými jsou Underworld, Leftfield, Chemical Brothers či Coldcut. Ovšem s tím, jak bratři Dewaeleovi z Gentu stárnou, jejich progresivní pohled na elektroniku se stává zábavnějším a nadčasovějším. A tak zatímco se devadesátkoví „dinosauři" zadýchávají, 2manydjs přichází do nejlepších let. Což dokázali i Praze.

Pro odpálení svých setů na velkých festivalech či světových klubech využívají pokaždé některou z řady nestárnoucích tanečních hymen. Pro pražský klub Roxy si hodinu po páteční půlnoci David a Stephen Dewaeleovi zvolili vokály ze stále dechberoucí stadiónové ódy What Time Is Love od projektu The KLF.

Hned první minuty setu bratrského dua 2manydjs tak daly desítkám lidí na parketu pražského klubu jasný signál. Brzké sobotní ráno bude v klubu Roxy masivní až po střechu.

Přitom začátek večírku nijak světový nebyl. Předprodeje se asi příliš nevydařily a kdovíjak velká návštěva se neočekávala – zamknutá byla chill-outová zóna Roxy i balkon s barem. Do toho DJ Maceo aka Vladislav Duba známý z česko-rozhlasového pořadu Grundfunk sice nabízel selekci příjemných skladeb, ovšem bez jejich smíchání nešlo o warm-up odpovídající tomu, kdo se měl za přehrávači objevit za chvíli.

Bony a klid? No jasně!

S příchodem 2manydjs na pódium se začala psát úplně jiná realita. Nečekali na nic, hned poté, co oba DJs odložili svrchníky, odstartovali party velkolepých rozměrů.

Na hutné techhousové a breakbeatové taneční rytmy lepili slavné vokály a motivy tak, aby nebyl prostor vydechnout. Tam, kde si o to čistý beat říkal, se vůbec neostýchali a přicvakli třeba Relax od Frankie Goes to Hollywood. Jako by dobře věděli, jak živě je tahle skladba od dob filmu Bony a klid srostlá s Prahou.

Jindy zase odcizující se stadiónové hřmění na pár vteřin uzemnili „zpívánkou“ Gypsy Woman od Crystal Waters, aby do už tak hořícího davu na parketu chrstli další dávku energie. Čím víc do svého setu David & Stephen bušili, tím častěji přicházelo na mysl, jak dobře by chutnal pod širým nebem.

Našlapané představení se nezastavilo. 2manydjs vršili další a další vrcholy, jako by chtěli za dvě hodiny postavit pyramidu, na niž nemají a ani nemůžou fanoušci zapomenout. Okamžiky s více než čtvrtstoletí starou skladbou Intro od dua Alan Braxe & Fred Falke, která člověka stále dokáže postupně omráčit, nebo songem Caesar od Getdown Services s emblematickým samplem, se zaryly zatraceně hluboko.

A když pak zahrozili extatickým breakbeatovým opusem Higher State of Consicousness, který Josh Wink vydal už v roce 1995 a stále dokáže člověka vystřelit jako katapult do jiné galaxie, nastal čas blížícího se návratu do reality. Ještě několik úsměvů na závěr s Girls & Boys od Blur, Blue Monday od New Order či Feels Like I Am Dreaming od Chemical Brothers, aby ty strašlivě silné beaty zchladila trocha hudby z diskotéky.

Příště snad dřív než zase za jedenáct let

Na konci vystoupení zahráli i vlastní remix vypalovačky Work It od producentky Marie Davidsonové, která předloni rozcupovala strohou garážovou scénu brněnského festivalu Pop Messe. V té situaci bylo vábení na blížící se sezonu open-air festivalů zase o dost silnější.

Přesně ve tři hodiny přichází střídání. Na stagi se objevuje DJ Lumiere, Dewaeleovi si balí svoje věci, oblékají kabáty, šály kolem krku a se zamáváním odcházejí. Nevím, jestli si takový podivný konec přáli oni, ovšem na několikavteřinové zastavení muziky a potlesk prostor byl a situace v Roxy si to i žádala.

Bohužel. Takové uzavření večírku chybělo. Parket pod Lumierem se pak velmi rychle vyprázdnil a po předchozích nadpozemských dvou hodinách s 2manydjs zůstalo hučení v uších a radost. Tak příště snad dřív než za jedenáct roků!