reklama
 
 

Blázni umírají natřikrát: zakládající sestava kapely Ag flek křtí třetí album za 40 let existence

12. 4. 2018
Blanka Táborská patří k zakladatelům Ag fleku.
Zlínská skupina Ag flek od 70. let minulého století přináší mimořádně vyprofilovaný folk-rockový, ale spíš nadžánrový repertoár. Právě vydala novou desku, teprve třetí v původní sestavě. Pokřtí ji tento pátek v pražském Švandově divadle.

Skladatel a hudebník Ivo Viktorin to v rozhovorech zopakoval často: kdyby měl malířský talent, asi by místo hudby maloval.

Introvertně působící autor, který se zlínskou skupinou Ag flek tento pátek v pražském Švandově divadle pokřtí nové album Podnohama Zem, by však asi spíš než hutným olejem či transparentním akrylem tvořil jemné rozmyté akvarely podobné zvuku "jeho" kapely, o niž se dělí s kytaristou Karlem Markytánem, obdivovanou zpěvačkou průzračného hlasu Blankou Táborskou a baskytaristou Josefem Šobáněm. Onou zakladatelskou sestavou z roku 1977, která se na dlouhé roky rozcházela a pak zase spojovala, aby přinášela mimořádně vyprofilovaný folk-rockový, ale spíš nadžánrový repertoár. Takový zní rovněž z nového alba Podnohama Zem, i když písně se nepoddají na první poslech.

Zřejmě právě to na Ag fleku oceňují desetitisíce posluchačů. Například záznam olomouckého koncertu uspořádaného před čtyřmi lety Českým rozhlasem vidělo na YouTube přes sto tisíc lidí. A když se ještě "před Googlem" v roce 1996 poprvé po třinácti letech - po období, v němž Ag flek ovládl muzikální živel Vlastimil Redl - kapela na čas vrátila v původní sestavě, šest stovek lidí v publiku před prvním z koncertů nejprve vstalo a dlouho tleskalo, aniž by zazněla jediná píseň.

Natolik intenzivně stále rezonovalo debutové a v době prvního návratu původní sestavy jediné její album Blázni umírají nadvakrát - vydané roku 1983 -, na němž se sborové zpěvy slévaly do andělských harmonií a kde byl autorem hudby všech písní Viktorin a většinu textů napsal Markytán. Později ale toto autorské dělení přestávalo platit: Markytán začal psát také hudbu a Viktorin texty. 

Na druhém albu původní sestavy - i když bez baskytaristy Šobáně, který jako poslední zůstal s Redlem - nazvaném Waltz a vydaném roku 1999 mají sotva polovinu společných písní. A na nynější desce Podnohama Zem, teprve třetí v původní sestavě, už došlo k takřka absolutní rozluce. Je tu pouze jediná skladba spolupodepsaná oběma autory.

Přesto ta rozluka patrná není. Někdejší vzájemné propojení Markytána s Viktorinem bylo zřejmě natolik siamské, že jejich aktuální hudba a texty působí, jako by vycházely z jednoho těla, v němž bije jediné srdce.

Dobře to ukazují koncerty, na nichž se prolínají letité písně s novějšími, aniž by posluchač měl potřebu rozlišovat, které jsou čí. Všechny se drží pevného autorského názoru, jenž vychází z vlivů světové rockové scény šedesátých a sedmdesátých let.

Viktorin s Markytánem v hudbě stárnou důstojně. Podobně jako Robert Plant a Jimmy Page. Muzika jejich kapely Led Zeppelin se stala jedním z určujících vlivů, které Ag flek poznamenaly. Na aktuálním albu je to obzvlášť zřetelné v písni Vnitřní archeologie, z níž se vehementně derou důrazné spodní proudy. 

Převážně je ale zvuk Ag fleku jemný, obratně vyšívaný nití napnutou - třeba ve skladbě Vesmírné smetí - někam k Dire Straits kytaristy Marka Knopflera.

Přesto je to ryze moravská výšivka. Ag flek na základě rockové klasiky přináší nezaměnitelnou původní hudbu. Podobně jako třeba jeho generační, z amerického bluegrassu vycházející kolegové z kapely Druhá tráva, jejíž člen Luboš Novotný na albu Podnohama Zem v několika písních hostuje. Jeho steel kytara vytváří nadžánrovou hudební práci s prostorem a časem. Až cizokrajnou intervenci do slovanské folk-rockové epopeje.

Slovanství si ale Ag flek užil nejvíc na přelomu osmdesátých a devadesátých let na albech Dohrála hudba a Tramtárie, kdy zpěvačku Blanku Táborskou, jež roku 1983 dala přednost rodině, nahradil Vlastimil Redl. A ten výrazně inklinoval k tradiční moravské zpěvnosti poháněné elektrickou kytarou. 

Ag flek: Podnohama Zem

Ag flek: Podnohama Zem

Vydalo Indies Scope, 2018

Viktorin byl zpočátku ze spolupráce s Redlem v euforii, avšak po albu Dohrála hudba kapelu opustil. Ta "lidovost" mu už nejspíš stačila. "Mě tahle cesta nebavila a jeden musel uhnout," vzpomínal v jednom rozhovoru skladatel, který Ag fleku kdysi udal výchozí tvar. Dokonce pak prý zahořkl a začal chodil na ryby.

Možná i něco z těch tichých chvil strávených nad vodní hladinou se teď po letech zúročilo na nové, usebrané, akvarelově jemné desce Podnohama Zem. Po albu Waltz jakési další pozdní satisfakci dnešních šedesátníků za kdysi - odchodem Blanky Táborské vlastně zastavenou - kariérou skvěle rozjeté, dokonale sehrané i sezpívané a publikem i kritikou zbožňované kapely. Jedné z nejsugestivnějších, jaké se kdy na české scéně objevily. A ta sugesce s novým albem trvá.

autor: Ivan Hartman | 12. 4. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama