Ber nebo nech. Nohavica zpívá o konci jedné epochy

Petr Ferenc
1. 9. 2012 8:15
Jediná česká folková superstar vydala nové album Tak mě tu máš.
Foto: ČTK

Pozice Jaromíra Nohavici je a není záviděníhodná. Je bezesporu jedinou českou folkovou superstar, vypořádal se s pádem komunistického režimu a nebyl nucen, slovy Jiřího Dědečka, volat: „Vraťte mi nepřítele a jděte do háje," na druhou stranu ale má právo na své nové desce hořekovat, že po něm všichni chtějí podpis, fotku na mobil či prachy, ale nikdo s ním nechce „diskutovat o sonetech Karla Hynka Máchy."

V osmdesátých letech byly jeho koncerty, které si leckdo pamatuje z bizarně znějících pásků (mí rodiče měli dva: na jednom měl zpěvák díky rychlosti záznamu hurvínkovskou fistuli, na druhém spejblovský bas - stejně jsme jejich texty uměli nazpaměť) coby baviče sršícího vtipy, který uprostřed vystoupení dokázal zněžnět, zvážnět a zpoetičtět.

Když Nohavicovi vyšlo první album Darmoděj, ukázalo se, že těšínský písničkář hodlá na deskách ukazovat především svou vážnější tvář. V tichu místnosti při soustředěném poslechu vyplavou obrazy, kterým při koncertech hrozilo, že budou pro svou subtilnost přehlušeny očekáváním diváků.

Hrát tak, jak se má

Foto: ČTK

Ideální albovou polohu Nohavica našel na temném Mikymauzoleu - úsporné aranže jen dokreslovaly a zvýrazňovaly jeho kytaru a hlas. Následující Divné století jej zastihlo se smečkou muzikantů v zádech, při poslechu se mi ale vkrádal pocit, že méně by někdy bylo více a že kombinace nerezovského šprtského krasodušství, kdy je třeba „hrát tak, jak se má", s přílišnou ilustrativností (slyš Petěrburg) Nohavicu občas odnáší kamsi za hranici kýče. Jinde, například v Těšínské, mu ale hudebníci skvěle sloužili.

Zvukový potenciál Jarka s Kapelou se ale naplno ukázal až na následujícím živáku Koncert, i když recenzenti svorně psali, že Divné století nepostrádá waitsovský cit pro experiment. Promiňte, nesouhlasím, spíš by mohlo postrádat několik kilo krajek. Nohavicova spolupráce s Čechomorem sice místy nepostrádala jiskru, její životnost ale nepřekročila Zelenkův film Rok Ďábla. Osobně jsem rád, že se Nohavica na dalších albech vrátil ke komornějším aranžím, když se mu podaří text a melodie, není třeba nic dodávat.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

V takto neokázalém duchu se nese i jeho aktuální album nahrané během čtyř dnů v prostějovském hotelovém pokoji. Nohavica je sám sobě vydavatelem a proto si k němu napsal i tiskovou zprávu: „Čtrnáct nových písní, které jsou nejen návratem k folkové poetice 80. let, ale i nekompromisním pojmenováním světa kolem nás, je záměrně aranžováno střídmě v duchu současných koncertů, kde Jaromíra Nohavicu doprovází vynikající polský akordeonista Robert Kuśmierski. Jakoby obloukem se album vrací k Divnému století nejen tematicky, ale i hostujícím Jaromírem Nohavicou starším na housle. Folkové šansony podpořil klavírním doprovodem Dalibor Cidlinský jr. Tak mě tu máš - ber nebo nech."

Spekulace, je-li v prostějovském Grandhotelu k dispozici klavír nebo byl dotáčen později, mi zodpovědělo následující video, na němž je vidět, že se interiér proměnil v solidně vybavené nahrávací studio, a teď už mohu být jen rád, že návrat k Divnému století neproběhl co do aranžmá. Tak mě tu máš je prostě lepší, protože méně teatrální.

Stará říše chátrá

Mají Nohavicova alba vůbec jednotící téma? Domnívám se, že kromě Tří čuníků snad ani ne, na každé desce lze najít několik písní tvořících celek, na každé desce se ale zároveň nacházejí jiné položky: žánrové, humorné, osobně deníkové.

Určitým celkem na Tak mě tu máš je trojice písní Řeka zapomnění, Minulost a Z minula do budoucna. První z trojice celé album zahajuje, další jmenované uzavírají (vklínila se mezi ně jedna minitaura). Úvodní Řeka zapomnění je chiliastickým přemítáním nad koncem jedné epochy a Nohavica v ní hledá paralely mezi současností a pádem starověkých říší. „Dav tančí na zádi, nikomu nevadí, dav tančí na přídi a nikdo neřídí," zatímco loď po řece zapomnění pluje ke kaskádám konce.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Před dvaceti lety Nohavicovi vyšla jiná „lodní píseň", Na jedné lodi plujem („na jedné palubě, a i když neveslujem, voda nás sama nese, vstříc stejné záhubě"), v níž pasažéři nakonec sdělí Bohu, že přebírají kormidlo. V roce 2012 se pasažér Nohavica tváří v tvář konci zmůže jen na pokyn: „neokouněj a foť, to stará říše chátrá." Oč údernější, stručnější, přesnější než všechny plky novopečených nespokojenců, kteří by udělali nejlépe, kdyby opustili rýmy a utekli se k mlácení pěstí do hospodského stolu či chrlení statusů a tweetů.

„Předposledními" věcmi člověka před koncem zdánlivých jistot se Nohavica věnuje v druhé ze zmíněného pomyslného triptychu. Píseň nazvaná Minulost je na celém albu nejzpěvnější a její autor v ní apeluje na nutnost smířit se se svými minulými činy. Minulost v refrénu promlouvá podobně, jako Stáří ztělesněné Josefem Kemrem v písni Michala Horáčka a Petra Hapky, není ale nepříjemným starcem nýbrž dámou, která přes pokročilé mládí nepostrádá šarm a může coby nová láska vlít svěží krev do žil.

Foto: ČTK

V závěrečné a zároveň nejlepší písni alba, Z minula do budoucna, Nohavica mluví o tom, že jednou vyřčená slova nelze vzít zpět a že je to na jednu stranu sice krutý trest, na druhou stranu naděje: „Vše co kdy kdo řekl, je vryto do žuly, vosk by se roztekl, papíry vzplanuly, všechna ta slova, ať rovná či ohnutá, budou nezapomenuta," ozývá se do sugestivního, na kost očesaného akordeonového doprovodu a na samý závěr alba i jakoby z praskající, přeskakující desky. Jediný, neobyčejně silný zvukový efekt celého CD; jako by k němu pracovalo všech čtrnáct písní.

Chabě zrýmované historky

Moje posluchačská zkušenost s Tak mě tu máš se nese ve znamení zmíněné trojice. Mezi těmito třemi písněmi se nachází jedenáct písniček, tu výraznějších, tu nenápadnějších, tu zdařilejších, tu méně. Moskevská virtuálka oddělující Minulost od finále CD je veselým privatissimem a vyšla již na free download albu Virtuálky 2, podobně skočná je i povinná dávka furiantského chacharství U nás na severu a asi neznámější položka celé kolekce, Dežo, jedna z písní, které Nohavica občas vypustí prostřednictvím svých internetových stránek a jimiž „reaguje na aktuální dění." Vzpomeňme na Ladovskou zimu nebo Už zase mlátí děti…

Dežo je dosti chabě zrýmovanou historkou (k hladkému průběhu aktu básnictví zde slouží citoslovce tuptydu a bububu), která vyvolala přehnané reakce pro svůj údajný rasistický obsah. Lyrický subjekt písně, jemuž čas svál vlasy z hlavy, v ní patrně dostane na budku od Roma, lkterý si jej plete se skinheadem, což u mnoha publicistů a nejrůznějších komentátorů vyvolalo reakci ne nepodobnou smutně směšné scéně z filmu Nejistá sezóna, v níž se cenzorské komisi nezdá věta meškajícího pana Smrtky. „V hospodě je rvačka a ten cikán mi tam už půl hodiny běhá s nožem v zádech," říká Smrtka a komise navrhuje, že by místo cikána mohl ve větě účinkovat koňský handlíř, protože ti u nás přece už nejsou, tak to nikoho neurazí.

Nejeden publicista se po zveřejnění Deža zmohl k mentálnímu výkonu hodnému oné komise. Jako lakmusový papírek důsledné korektnosti zavánějící blbstvím Dežo posloužil skvěle, to ale nic nemění na skutečnosti, že na Tak mě tu máš je tou nejslabší položkou a měl zůstat, kde patří, na webu.

Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Kromě Deža to skřípe ještě ve www.idnes, kde písničkář rýmuje titulky ze zpravodajského serveru se svými starostmi. Nevím, jestli se snažil o rytí autenticitu nalezených slov, celek ve srovnání s jeho jinak vybroušenou básnickou formou působí, jako by ta písnička měla knedlík v krku a nemohla ze sebe dostat kloudné slovo. Podobně Kupte si hřebeny (s vynikajícím úvodním dvouverším „Kupte si hřebeny, blíží se všivé časy") se jaksi zalyká přílišnou doslovností a neví, jak skončit.

Skočné poděkování osudu „za ty dary" Jiné to nebude je docela hezké, ve srovnání s Minulostí ale působí vybledle, podobný osud čeká i Zbloudilý koráb. Asi nebylo dramaturgicky úplně taktické vydávat jej na stejném albu jako Řeku zapomnění; z pomyslné námořní bitvy vychází jako poražený a není to vlastně jeho vina.

Subtilní miniatury Andělé moji a Telegram příjemně doplňují celek, jedním z neobvyklých vrcholů alba je ale Zlo sedí v rohu pokoje s atmosférou hmatatelného napětí před nedořečenou „cliffhangerovou" pointou… „a pak to přijde." Nevím, jedná-li se o bolestivě přesnou studii okamžiků před ničivým výbuchem partnerského sporu nebo text skrývá obecnější podobenství o tom, jak do svého života vpouštíme zlo, ta nejistota mě ale nutí vracet se k němu.

Tak mě tu máš, říká v písni Minulost postava Minulosti, tak mě tu máš, říká i devětapadesátiletý Jaromír Nohavica, muž, který přerostl hranice folku a vytvořil svým dílem jedinečný písničkářský styl bez potřeby srovnávání a příkras. Album vydané vlastním nákladem seženete na zpěvákových stránkách a v Bontonlandu.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Seriál běžců v Ruce vyhráli Klaebo a Johaugová, Razýmová byla 22.

Třídílné zahájení Světového poháru v běhu na lyžích ve finské Ruce vyhráli norští favorité Therese Johaugová a Johannes Hösflot Klaebo. Nejlepší z českých reprezentantek Kateřina Razýmová se v dnešní závěrečné stíhačce na 10 km volně posunula na celkové 22. místo, Michal Novák v patnáctikilometrovém závodu klesl na 38. pozici.

Celková vítězka seriálu z minulé sezony Johaugová startovala po sobotním triumfu na klasické desítce jako první a podle očekávání svůj náskok ještě zvýšila. Druhá dojela s odstupem 47 sekund ve skupině pronásledovatelek Ruska Taťjana Sorinová, jež dosáhla na stupně vítězů poprvé v kariéře. Třetí místo obsadila Švédka Ebba Anderssonová.

Razýmová vyjela na trať s číslem 30 a v průběhu závodu se propracovala až na konečnou 22. pozici ve spurtu v chumlu závodnic. Deset kilometrů zvládla ve čtrnáctém nejlepším čase. Třicátý čas zaběhla ve stíhačce Kateřina Janatová, jež díky tomu získala první bod v sezoně. Celkově byla klasifikována v páté a Petra Nováková s Petrou Hynčicovou v šesté desítce.

"Spravila jsem si náladu po sobotě," připomněla Razýmová svou 27. pozici z klasické desítky. "I když je bruslení moje slabší disciplína a startovala jsem až ze 30. místa, tak se mi dařilo postupně sjíždět soupeřky. Celý závod jsem si sice odtáhla sama, ale když člověk sjíždí, tak je to pro něho povzbuzení a dodává mu to síly. Takže 14. nejrychlejší čas považuji s ohledem na to, že jsem nejela ve skupině, za dobrý výkon. Cítila jsem, že mám hodně sil," uvedla Razýmová v tiskové zprávě svazu.

V mužské stíhačce se na rozdíl od závodu žen rozhodovalo až v závěru. Vítěz sobotní klasické patnáctky Klaebo sice startoval s půlminutovým náskokem před Rusem Alexandrem Bolšunovem a krajanem Emilem Iversenem, ale zvolil rozvážnější tempo a v polovině závodu už jela tříčlenná skupina pohromadě. Sázka na závěr Klaebovi vyšla ideálně - ve stoupání těsně před cílem podle očekávání nastoupil a soupeře setřásl. Druhý dojel vítěz SP z minulé sezony Bolšunov, třetí byl Iversen.

Klaebo díky 39. vítězství v kariéře předstihl v historickém pořadí běžců Pettera Northuga a stíhá další norskou legendu Björna Dählieho, jenž má na kontě 46 výher.

Nejlepší z Čechů Novák startoval stejně jako Razýmová s třicítkou. Na trati spolupracoval se slavným Švýcarem Dariem Colognou a ještě na 10. kilometru bodované místo držel. Pak mu ale došly síly, navíc měl pád způsobený vypnutou lyží, a klesl na 38. pozici. Adam Fellner obsadil 64. místo.

"S Colognou jsme začali docela rychle. Ve stíhačce není na co čekat, takže jsme od začátku riskovali a jeli podlahu. Cologna pak ale odpadl a já zůstal sám. Před sebou jsem přitom měl jednu skupinu, ale nepodařilo se mi ji dostihnout. Ten risk nevyšel a došly mi síly. V pátém okruhu mi navíc někdo ze soupeřů vypnul vázání, spadl jsem a musel se pro lyži vracet, takže jsem ztratil hodně času. V tu chvíli jsem si říkal, jestli má vůbec smysl pokračovat, ale to samozřejmě mělo. I když to nebyl šťastný den, tak jsem to dobojoval," řekl Novák, jenž měl ve stíhačce 43. čas.

Po zrušení závodů v Lillehammeru kvůli pandemii koronaviru plánovaných na příští víkend pokračuje SP běžců na lyžích za dva týdny v Davosu.

SP v běhu na lyžích v Ruce (Finsko):

Muži - stíhací závod 15 km volně: 1. Klaebo (Nor.) 35:09,8, 2. Bolšunov (Rus.) -0,7, 3. Iversen -3,0, 4. Holund (oba Nor.) -19,5, 5. Niskanen (Fin.) -27,3, 6. Musgrave (Brit.) -27,7, 7. Červotkin -32,9, 8. Bělov -33,4, 9. Melničenko (všichni Rus.) -35,9, 10. Hakola (Fin.) -37,1, …38. Novák -2:41,7, 64. Fellner (oba ČR) -5:33,9.

Průběžné pořadí SP (po 4 z 33 závodů): 1. Klaebo 296, 2. Bolšunov 257, 3. Iversen 219, 4. Holund 176, 5. Musgrave 148, 6. Niskanen 147, …42. Šeller (ČR) 9, 49. Novák 2.

Ženy - stíhací závod 10 km volně: 1. Johaugová (Nor.) 25:06,2, 2. Sorinová (Rus.) -47,0, 3. Anderssonová -48,6, 4. Karlssonová (obě Švéd.) -50,8, 5. Brennanová (USA) -52,5, 6. Fossesholmová (Nor.) -54,8, 7. Svahnová -1:06,9, 8. Dahlqvistová (obě Švéd.) -1:08,8, 9. Niskanenová (Fin.) -1:14,5, 10. Něprjajevová (Rus.) -1:15,6, …22. Razýmová -2:27,0, 48. Janatová -4:21,6, 56. Nováková -5:49,6, 59. Hynčicová (všechny ČR) -6:25,4.

Průběžné pořadí SP (po 4 z 33 závodů): 1. Johaugová 301, 2. Sorinová 252, 3. Anderssonová 203, 4. Karlssonová 188, 5. Brennanová 177, 6. Svahnová 166, …25. Razýmová 40, 46. Janatová 1.

Zdroj: ČTK
Další zprávy