Rozhovor - Termín „dream pop" se poslední roky nadužíváním už trochu zprofanoval, pro popis tvorby americké dvojice Beach House ale stejně nic lepšího nenajdete. Na svých čtyřech dlouhohrajících deskách dovedli k dokonalosti svůj křehce intimní styl, který jako kdyby ani nepatřil do naší hektické doby. V pondělí 12. listopadu přijíždí poprvé do České republiky, aby zahráli ve smíchovské Meet Factory. Předskokanem bude projekt Holy Other.
Kytarista Alex Scally a ve Francii narozená zpěvačka Victorie Legrand se dali dohromady v roce 2004 v Baltimore. O dva roky na místní značce Carpark debutovali eponymním albem, kterého si všimli internetoví blogeři a novináři a z Beach House udělali novou senzaci tehdy bující baltimorské scény. Od té doby dodržují dvouletý cyklus vydání desek, po nadšeně přijaté nahrávce Devotion podepsali nahrávací smlouvu se Sub Pop, kde vyšel Teen Dream bodující i v seznamech nejlepších desek roku několika prestižních hudebních médií.
S letošním albem Bloom styl Beach House rozkvetl do plné krásy a slušné prodejní výsledky svědčí o tom, že dvojice patří momentálně mezi největší hvězdy indierockové scény. Znovu ale stojí za připomenutí obtížnost škatulkování jejich hudby. Mezi patrné inspirace Alexovy hry na kytaru patří snivý shoegaze styl kapel Slowdive či Mazzy Star, ovšem stejně dobře lze dojít k Stereolab nebo Cocteau Twins, či pomalejším kompozicím Velvet Underground. Ostatně hlas Victorie hodně připomíná legendární Nico.
Beach House jako kdyby si žili ve vlastním zvukovém světě, kde platí jejich vlastní pravidla. A jedním z těch nejdůležitějších je, že není potřeba nikam spěchat. Když jsem se Victorie Legrand po telefonu zeptal, co by vzkázala kritikům, kteří o jejich hudbě tvrdí, že se nikam nevyvíjí, odpověděla jenom: „Absurdní". Po chvíli ticha pak ještě dodala: „Bereme to tak, že jsme si vytvořili svůj vlastní styl a teď se snažíme zdokonalovat především jako autoři písniček. Nepotřebujeme šokovat stylovými přemety."
Aktuálně.cz: S vaší poslední deskou jste už bodovali i v americké albové Top 10. Dal vám tento komerční úspěch svobodu?
Victoria Legrand: V určitém smyslu ano, pro nás je ale mnohem důležitější, že jsme si svoji slávu - a je to samozřejmě hodně relativní pojem - postupně vybudovali sami. Vznikala organicky, postupně a naštěstí jsme pořád ti stejní lidé, kteří před nějakými osmi lety hrávali před prázdnými kluby. Pořád si děláme většinu věcí spojených s Beach House úplně sami - stavíme si pódium, vymýšlíme obaly desek, rozhodujeme o licencování skladeb. Label ani manažer nám do ničeho nemluví, netlačí nás do natáčení desek nebo nějakých pochybných propagačních projektů. Takhle jsme si to udělali a takový to máme. To je pro mě největší úspěch.
A.cz: To zní jako splněný sen muzikanta z nezávislé scény.
Řekla bych, že fanoušci tohle oceňují. Cítí, že nejsme kapela, kterou někdo někam protlačil nebo která naplňuje nějakou poptávku. Všechno co děláme, jde z nás. Víš, úspěch znamená pro různé lidi různé věci. Někdo říká, že úspěch se rovná peníze, pro nás je to ale mnohem duchovnější věc. Třeba fakt, že jsme natočili čtyři desky, pořád nás napadají nové věci, máme nabitý koncertní kalendář a lidi na nás chodí. Měli jsme štěstí a jsme za to vděční.
A.cz: Hudba Beach House má zvláštní náladu, která je jako dělaná k podkreslení reklam nebo filmů. Vy ale moc často nepovolujete licencování svých skladeb. Nebo se mýlím?
No, občas naši muziku uslyšíš v televizi, ve filmech nebo i v reklamách. Jsme umělci, ale na druhou stranu se taky musíme něčím živit a na něčem vydělávat peníze, takže občas k tomu dojde. Ale zase tolik peněz už v tom taky není. Hlavním zdrojem živobytí jsou pro nás koncerty, což ale znamená být většinu času na cestách.
A.cz: Jak se rozhoduje, komu licenci dáte a komu ne?
Snažíme se postupovat podle našeho vkusu. Ochraňujeme naši značku, protože pro nás je to něco velmi vzácného a poslední věc, kterou chceme, je to, aby si ji přivlastnily nějaké zlé korporace. U každého projektu je to trochu jiné rozhodování a záleží to na konkrétním případě. Jaký je to film a jaké jsou návrhy na reklamu. Naši muziku rozhodně nikdy neuslyšíš v nějaký dementní reklamě na Volkswagen.
A.cz: Narážíš na reklamu, která do puntíku zkopírovala styl jedné písně Beach House?
Moc se snažili získat od nás práva na Take Care, ale nám se nelíbil koncept té reklamy. A tak si najali studiové hudebníky, kteří napsali písničku, která zní stejně jako ta naše. Je to prý v reklamním průmyslu běžný postup a my jako autoři s tím nemůžeme moc dělat, pokud nechceme utratit miliony za právníky. Moc se k tomu už nechci vracet.
A.cz: Poslední dobou se ale hodně objevují i samply z vašich písniček v tvorbě jiných hudebníků. Třeba teď na nové desce rappera Kendricka Lamara ve skladbě Money Trees. Tam postupujete jak?
Je to úplně stejné. Kendricka Lamara jsme nechali použít náš sampl, protože máme rádi, co dělá, a to užití nám přišlo příhodné. Ta písnička je vážně skvělá.
A.cz: Přichází takových nabídek hodně?
Nevím, jestli hodně, ale občas se objeví. Po pravdě většinou kapely odmítáme.
A.cz: Kromě Beach House oba občas hostujete na nahrávkách jiných muzikantů. Ty jsi nazpívala písničku s Air nebo Grizzly Bear.
Musím říct, že pro mě to jsou vyloženě nedůležité věci. Grizzly Bear mám moc ráda, ale ta písnička pro soundtrack New Moon vznikla během hodiny. Oni ji napsali, já jsem přijela taxíkem do studia, nazpívala jsem to a bylo. Pro mě i Alexe jsou Beach House pořád na prvním místě.
A.cz: Když jsme u těch filmů, tak jsem se chtěl zeptat, jak moc velký vliv na vás mají filmové soundtracky? Zdá se mi, že hudba Beach House má podobné náladotvorné kvality jako hudba z filmů.
Ty má podle mě kterákoliv jiná hudba, ale vlastně souhlasím. Na druhou stranu pro nás moc filmy ani hudba z nich inspirativní nejsou. Což ale neznamená, že bychom jednou sami nechtěli udělat soundtrack k nějakému filmu. Těšíme se, až přijde ta správná nabídka.
A.cz: Jak se vám vůbec točí klipy? Nemáte strach, že s obrázky dostane abstraktní nálada vašich písní konkrétnější obrysy?
Dělat klipy je věc opravdu trochu ošemetná. Nejdůležitější je nápad a je hodně těžký, aby hudba i film spolu nějak souzněli a aby jedna složka nebyla důležitější než ta druhá. Nás moc nebavilo točit klipy, na DVD k Teen Dream jsme měli videa, která pro nás udělali různí filmaři, aniž bychom se na nich nějak podíleli. K nové desce už ale vznikají věci, které máme víc pod kontrolou. Třeba Lazuli s reinterpretací Krotitelů duchů, to byl částečně náš nápad. Teď připravujeme další klipy a začíná nás to docela bavit.
A.cz: Mluvili jsme o tom, jak různě se dá hudba Beach House použít. Pokud jde o fanoušky, tam s kreativním užitím nic nenaděláte. Na jakém nejzvláštnějším místě jsi slyšela svoje písničky?
Jednou jsem slyšela, jak někdo hrál naši hudbu z obřích reproduktorů v údolí, to bylo skvělé. Občas slyším, jak někdo poslouchá naši desku v autě na parkovišti. Myslím si, že lidi si můžou poslouchat hudbu, kde chtějí a rozhodně jim nechci diktovat jak.
