Balanescu: Internet dává svobodu, ale hudbu devalvuje

Karel Veselý
25. 3. 2013 17:49
Rozhovor s lídrem Balanescu Quartet, který zahraje v Praze
Foto: Aktuálně.cz

Rozhovor - Čtvrtstoletí svých dobrodružných výprav za hranice vážné hudby shrne ve středu 27. března v Paláci Akropolis smyčcový kvartet Alexandra Balanescu. Díky coververzím Kraftwerk, společným nahrávkám s rockery Spiritualized či Davidem Byrnem či propojování balkánského folklóru a klasiky si vybudoval Balanescu Quartet za posledních dvacet pět let unikátní pozici mezi vážnohudebními tělesy.

„Housle existují už více než dvě století a my se je snažíme přivést do harmonie s moderními kompozičními postupy," říká Alexander Balanescu, v Rumunsku narozený houslista a skladatel, který poprvé koncertoval jako dětský virtuóz už v devíti letech.

Na konci šedesátých let jeho rodina zemi opustila a on mohl absolvovat prvotřídní hudební vzdělání v Londýně a New Yorku. V osmdesátých letech se stal žákem významných minimalistických skladatelů, jako byli Michael Nymana a Gavin Bryars, a po dlouholetých zkušenostech v jejich kvartetech založil v roce 1987 svůj vlastní.

Foto: Aktuálně.cz

V počátcích své kariéry natáčel Balanescu Quartet kompozice Davida Byrna či Johna Lurieho a v roce 1992 přišel i výrazný komerční úspěch se smyčcovými interpretacemi skladeb elektronické skupiny Kraftwerk na albu Possessed. Následné album Luminitza (1994) už představilo Balanescovy vlastní kompozice, v nichž objevoval své rumunské hudební kořeny, ale třeba také inovativně používal elektrické rytmy a samply.

Balanescu Quartet se nikdy nebál vstoupit do neprobádaných krajin - předskakovali Pet Shop Boys, natočili desky s tak odlišnými hudebníky, jako jsou psychedeličtí rockeři Spiritualized a libanonský hráč na úd Rabih Abou Khalila. Alexander Balanescu je také podepsaný pod soundtracky k filmům Andělé a hmyz či Jak jsem strávil konec světa a jeho housle zní například z většiny snímků režiséra Petera Greenawaye. Zatím posledním velkým projektem je divadelní cyklus The Island & God's Playground s herečkou Adou Mileaovou.

Pro kariéru Alexandra Balanescu je typické překračování stereotypů a zavedených postupů. Je pětadvacáté výročí kvartetu důvodem k jistému pocitu uspokojení z vykonané práce? Ne tak úplně! „Naše práce nikdy nekončí. Jako umělec mám za povinnost pořád hledat nové způsoby vyjádření a navíc se mi zdá, že pořád žijeme v době, v níž hudební průmysl zrovna neholduje novým a dobrodružným postupům," říká rumunský hudebník dlouhodobě usazený v Londýně.

Foto: Aktuálně.cz

Aktuálně.cz: Pražský koncert bude věnovaný retrospektivě vaší kariéry. Máte nějaké oblíbené či naopak neoblíbené pasáže z historie Balanescu Quartet?

Alexander Balanescu: Každá fáze naší kariéry byla nějak shrnuta na desce a já si za každou z nich stojím. Na druhou stranu nejsem nikdy úplně spokojený s tím, co udělám, a vždycky vidím, co mohlo být uděláno ještě lépe, a to mě žene dál. Pro mě je podstatné, že každý projekt a každé CD je jiné a že jsme se nikdy neopakovali. Teď se nicméně situace s deskami dramaticky změnila a je mnohem těžší je vydávat. Máme s kvartetem v záloze spoustu materiálu, který buď nebyl pořádně zaznamenán, nebo nahrán byl, ale nikdy nevyšel.

Alexander Balanescu
Alexander Balanescu | Foto: Profimédia

A.cz: Je za tím situace nahrávacího průmyslu?

Ano, všechno se změnilo. Já jsem vždy chtěl pro své nahrávky maximální možnou kvalitu a s tou jsou bohužel spojené nemalé výdaje. Žádná vydavatelská společnost v současnosti není příliš ochotná investovat do nahrávek, které nejsou vyložené komerční trháky. A to se přitom některé naše desky prodaly v celkem obstojných počtech, ale pro hudební průmysl je to pořád málo. Ale snažíme se z tohoto světa nějak vyhrabat. Já jsem si nedávno postavil v garáži svého domu vlastní studio a natočil jsem zde několik soundtracků.

A.cz: Balanescu Quartet získal celosvětovou proslulost albem Possessed, na kterém jste přehráli skladby Kraftwerk. Tehdy to byl svým způsobem revoluční krok, dnes je už ale podobné křížení normální a stal se z něho poměrně laciný trik. Jak vlastně vzpomínáte na desku, která vás proslavila?

Pro nás to byl tehdy velmi neobvyklý projekt a byli jsme samozřejmě hodně překvapení z toho, jaký měla dopad. Měli jsme tenhle bláznivý nápad, že když se pustíme do skladeb Kraftwerk, mohlo by z toho vypadnout něco zajímavého a ono se to opravdu stalo. Pro nás to byla především obrovská zábava, moc nás bavilo hledat v našem světě klasické hudby ekvivalent k tomu báječnému univerzu elektronické hudby, které Kraftwerk stvořili. Bylo potřeba dát opravdu dobrý pozor, protože při podobném křížení často dojde na to, že se oba hudební světy navzájem vymažou a vznikne hudební blábol. V hudbě Kraftwerk jsme našli něco velmi barokního a od toho jsme se odpíchli.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

A.cz: Jaká byla reakce členů Kraftwerk na tyto předělávky?

Měli jsme štěstí, že jsme v roce 1996 mohli s Kraftwerk hrát na festivalu Ars Electronica v Linzu a já jsem se spřátelil s Ralfem (Hütterem - pozn. A.cz) a hlavně s Florianem (Schneiderem - pozn. A.cz). S oběma jsme zůstali přátelé dodnes. Oni normálně nejsou moc nadšení z coververzí svých písní, ale náš přístup se jim líbil a přiznali se mi, že některé nápady z naší desky použili ve vlastních aranžích. Florian nedávno Kraftwerk opustil a pracuje na nové desce a říkal mi, že Possessed je pro něj pořád velká inspirace. My sami máme v plánu se k této desce vrátit. Chceme ten materiál znovu probudit k životu, skladby nově zaranžovat a přidat nové.

A.cz: Důležitá část vaší kariéry je věnována prozkoumávání kulturních spojitostí mezi východem a západem Evropy, k čemuž vás ostatně předurčuje životní osud východoevropského imigranta usazeného ve Velké Británii...

Alexander Balanescu
Alexander Balanescu | Foto: Aktuálně.cz

Hudba z východní a střední Evropy pro mě vždycky byla velkým zdrojem inspirace. Moji hrdinové jsou Bartók, Dimitrescu, Stravinskij a Janáček, což jsou všechno skladatelé, kteří vstřebali lidovou hudební tradici svého regionu a velmi osobitým způsobem ji přetavili ve vážnou hudbu. Sám se snažím dělat něco podobného, aniž bych se s těmito velikány chtěl nějak srovnávat. Vlivy lidové hudby ale navíc spojuji s hudbou přicházející ze západní Evropy nebo Ameriky. Zajímá mě experimentální elektronická hudba i pop.

A.cz: Zdá se mi to, nebo je toto hledání kořenů ve vaší kariéře čím dál důležitější?

Emigroval jsem s rodiči, když mi bylo čtrnáct let, a jako mladý člověk tyto věci moc neřešíte. Jak stárnu, tak nad podobnými věcmi přemýšlím častěji a do hudby se to promítá.

A.cz: Je to víc cesta po hudebních kořenech nebo po vaší osobní historii?

To se asi nedá rozdělit. Hudba je můj celý život. Dýchám, jím i piji hudbu (smích). I moje osobní vztahy jsou skoro vždy nějak spojené s hudbou. Takže mezi mou osobností a hudbou, kterou dělám, je velmi silné pouto. Jsem hodně rád, že v tomto období svého života můžu pracovat mnohem častěji v Rumunsku než kdy předtím. Podílím se na několika divadelních projektech jako skladatel i hudebník i herec. Další projekt připravuji v Polsku. A jsem samozřejmě rád, že se zase po nějaké době podívám do České republiky. Pro mě je toto spojení s východní a střední Evropou důležité nejen umělecky, ale i citově. Nemůžu zapřít, odkud jsem přišel.

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

A.cz: Jak vnímáte roli střední a východní Evropy v kontextu evropské kultury?

Já velmi věřím ve vitalitu východní části Evropy. Západ je podle mě ve velké krizi, a to nejen ekonomické, ale i kulturní. Je to krize identity a sebevědomí, zatímco ve východní Evropě se kumuluje obrovská kreativní energie. Těším se, jak ji mladá generace realizuje. Něco podobného vnímám i v Jižní Americe, kde se také dějí velké věci. Kdykoliv jedeme do Brazílie, Mexika nebo Argentiny, vždycky mě překvapuje, kolik toho lidé vědí o hudbě a jak silně ji vnímají.

A.cz: Podepsala se ekonomická krize i na množství vašich koncertů?

Foto: Aktuálně.cz

Je to bohužel tak. Dřív jsme hodně hrávali v Japonsku nebo v Austrálii, kvůli krizi je ale mnohem těžší se tam dostat. V blízké budoucnosti letíme do Kalifornie, nicméně Spojené státy jako celek jsou pořád hodně konzervativní a je hodně těžké dělat tam něco, co vybočuje z řady. Výjimkou je samozřejmě pár svobodomyslných míst, jako je New York nebo města na východním pobřeží jako Minneapolis či San Francisco. Nakonec není to žádná náhoda, že velcí američtí umělci a skladatelé jako Laurie Anderson, John Adams, Philip Glass nebo Steve Reich prorazili a jsou uznáváni hlavně mimo USA.

A.cz: Vloni jsem dělal rozhovor s Davidem Harringtonem z Kronos Quartet a ten vyjádřil obavy z nebezpečí snadné dostupnosti a všudypřítomnosti hudby. Říkal, že čím víc hudby lidé mají k dispozici, tím méně ji skutečně poslouchají...

S tím naprosto souhlasím. Nové technologie a způsoby, jak přes ně komunikujeme, jsou dvousečná zbraň. Dávají nám velkou svobodu a hudebníkům možnost být nezávislý na velkých nahrávacích společnostech. Byli jsme nedávno v Mexiku a hrozně mě překvapilo, jak dobře tam lidé znají naši hudbu, aniž bychom tam vůbec kdy měli naše desky v běžné distribuci. Za to všechno může internet. Na druhou stranu se hodnota hudby její všudypřítomností strašně devalvuje. Stala se z ní levná komodita.

A.cz: Jsou koncerty částečnou náhradou za tímto ztraceným světem, v němž lidé skutečně hudbu poslouchali?

Samozřejmě. Proto kromě skládání hudby i hrozně rád hraji. Pro mě jsou koncerty jako droga, styk s publikem mi dodává energii. Je to jako v životě - máš tisíce přátel na Facebooku, ale co je to vlastně za přátele a jak moc se na ně můžeš spolehnout?

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

 

Právě se děje

před 6 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 6 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy