Back to Backstage - Další díl seriálu o aktuálních hudebních událostech bude mít tentokrát trochu jiný formát – místo tradiční události na tuzemské scéně a tipu z Bandzone se zaměříme na blížící se festival United Islands of Prague, konkrétně tři kapely, jejichž koncert se vyplatí navštívit. Zahraniční deskou týdne je Christmas Island od amerických Andrew Jackson Jihad.
Surreálná exhibice Andrew Jackson Jihad
Kapela Andrew Jackson Jihad natočila jednu z dosavadních desek roku. U nás prakticky neznámá arizonská folk-punková kapela má v zámoří oddanou a početnou fanouškovskou základnu, a jakmile se zaposloucháte do textů frontmana Seana Bonnetteho, pochopíte proč.
Album Christmas Island přichází po nezvykle dlouhé tříleté odmlce, což Bonnette, obrýlený chlapík s vizáží středoškolského učitele dějepisu, vysvětluje vleklou tvůrčí krizí. Čekání se každopádně vyplatilo, protože novinka je jednoznačně nejvyspělejší nahrávkou v desetileté historii kapely.
Tedy minimálně po hudební stránce. Folk-punk nepatří mezi žánry, které by zrovna vynikaly nějakou stylovou tvárností (takoví Flogging Molly de facto hrají dvě písničky pořád dokola), Andrew Jackson Jihad se však nebojí zkoušet nové formy a postupy. Na albu se tak potkávají rock'n'rollové vypalovačky s akustickými, téměř bluesovými baladami (pokud to slovo vůbec můžeme použít).
Stěžejní jsou ale opět Bonnetteho surreálné, bizarní a cynické texty, díky nimž se člověk při poslechu Christmas Island ani na vteřinu nenudí. „Našli telefonní kartu v kaluži kusů lidských těl, v misce andělských srdcí, jež pojídaly děti,“ zpívá ve skladbě Children of God, v jejíž poslední sloce nám také sděluje, že „mé oko sestoupilo z oblohy plné zubů“ a „viděl jsem Boží děti s očima rudýma jako psí zadek, když zrovna se*e“.
A vůbec nejlepší je, že to dohromady zní naprosto spontánně a přirozeně. Zdá se, že Bonnetteho múzy jsou zpět na svých místech.
Co má smysl vidět na bohatém United Islands?
Už dříve jsme psali o výborné facebookové kampani Budějovického majálesu, tradiční pražský festival United Islands of Prague však v komunikaci se svými příznivci zašel ještě dále – aby mohl umístit hlavní stage do areálu Kinského zahrady na Smíchově, rozhodl se rozjet masivní crowdfundingovou kampaň na portálu HitHit.
Neskromný cíl nashromáždit 1,6 milionu korun se podařilo vybrat s denním předstihem. Zdá se, že lidé jsou opravdu ochotni přispět na kulturu, pokud je někdo dokáže oslovit a zaujmout.
O tomto rekordním počinu už toho bylo napsáno dost (a stoprocentně ještě bude); my se však zaměříme na tři zajímavé české (a slovenské) kapely, které se na festivalu rozhodně vyplatí vidět.
Manon Meurt: renesance shoegaze po česku
Světová renesance žánru shoegaze, v jejímž čele stály kapely jako Asobi Seksu nebo Pains of Being Pure at Heart, už má nějaký ten pátek odzvoněno, v Čechách ale přichází ke slovu až nyní. Největší zásluhu na tom mají rakovničtí Manon Meurt, kteří si udělali jméno coby předskokani na pražském koncertu legendárních My Bloody Valentine.
Právě tuto shoegazovou ikonu tvorba Manon Meurt připomíná takřka do detailu. Jejich skladbám tak dominují sonické hradby rozvazbených kytar, nad nimiž se vznáší éterický vokál zpěvačky Kateřiny Elznicové. Pamětníci, kteří zažili první tuzemskou shoegaze vlnu (čili starou Ecstasy of Saint Theresa), se tak mohou na pódiu v Kinského zahradě vrátit o dvacet let zpátky.
Čas vystoupení: Pátek 20. 6., 19:30, Main stage (Kinského zahrada)
Fallgrapp: britská elektronika a smyšce
Slovenská formace Fallgrapp si už stihla vybudovat poměrně početnou fanouškovskou základnu, za což může vděčit své odvaze – smíchat dohromady britskou elektroniku, táhlé smyčcové plochy a obrazotvorné texty ve slovenštině mohlo dopadnout buď trefou do černého, nebo obrovským průšvihem. Tohle je naštěstí ten první případ.
Hudba Fallgrapp by se asi dala označit jako nu-jazz, ale tak jednoduché to určitě není. Je v tom severská melancholie, odvážné beaty i vyloženě experimentální motivy; občas na povrch probleskne trip-hopový rytmus (jako v singlu I.N.A), jindy zase záblesk folkové něhy. Koncerty s Floexem v brněnském Kabinetu múz budiž dostatečným důkazem o kvalitě.
Čas vystoupení: Pátek 20. 6., 15:00, Check the Czech stage (Petřín)
Palermo: přepálená melancholie darkwave
Poslední kapelou, na níž chceme upozornit, jsou Palermo, projekt Dominika Gajerského a Romana Štětiny z pražské Akademie výtvarných umění. Jejich hudba přesně zapadá do sice nevelkého, ale o to výraznějšího žánrového rybníčku zámořského depešáckého darkwave.
Tito umělci tvoří v podstatě velice jednoduché skladby, zpívají charismatickým hlubokým hlasem, a celé to buď doprovází kytara (Daughn Gibson), nebo elektronická produkce (Diamond Rings).
Palermo patří do té druhé skupiny. Není to nic originálního nebo objevného, ale ten synthpopový minimalismus a přepálená melancholie zkrátka fungují, a to i naživo. Doporučujeme zejména těm, kteří každé ráno před cestou do školy / práce pečlivě nahazují patku.
Čas vystoupení: Čtvrtek 19. 6., 20:00, Roxy (v rámci Klubové noci)
