Reklama
Reklama

Aznavour musel čekat, až dozpívá, komunisté ji nezlomili. Zagorová by oslavila 80 let

Stala se jednou z nejúspěšnějších zpěvaček české populární hudby, život se s ní však nemazlil. Hana Zagorová kvůli dlouhodobé vážné nemoci podstupovala krevní transfuze a sen o mateřství se jí nesplnil ani prostřednictvím pokusu o adopci, v němž sehrála roli zrada údajné kamarádky. Nebýt sametové revoluce, její kariéra by v roce 1989 kvůli podpisu prohlášení Několik vět nejspíš skončila.

Reklama

Narodila se 6. září 1946 do komplikovaného poválečného česko-německého uspořádání v Petřkovicích na Hlučínsku. Její matka Edeltruda Boczianowska jako jediná ze čtyř sourozenců neodešla do Německa, otec Josef Zagora musel dokonce za války narukovat do Wehrmachtu. Navzdory tomu na své dětství, prožité po boku starší sestry Evelyn, vzpomínala jako na takřka idylické. 

Zatímco umělecké geny zdědila po mamince, tatínkovi vděčila za technické myšlení. Už v roce 1963 se umístila na druhé příčce v soutěži Hledáme nové talenty v Ostravě. Rozjezd kariéry ale tehdy zbrzdily výrazné sykavky, kvůli kterým musela chodit k logopedovi. 

Královna beatového šansonu 

Hana Zagorová vystudovala herectví na JAMU v Brně. Školní léta si o rok prodloužila, protože kvůli onemocnění tuberkulózou strávila půl roku na nemocničním lůžku v Opavě. Paralelně se studiem si úspěšně budovala pěvecký repertoár. Pro styl, kterému se věnovala, se ujalo označení beatový šanson. Její poetické písně s texty, které si často sama psala, stály na výrazném rytmickém základu. 

Hana ZAGOROVÁ Zlatý slavík 1968
Hana Zagorová při vystoupení na soutěži Zlatý slavík 1968 ve Sportovní hale v Praze. Tehdy jí bylo 22 let a v kategorii zpěvaček se umístila na pátém místě. Foto: Profimedia – ČTK / Pícha Oldřich

V průběhu kariéry si napsala asi devadesát textů, tedy zhruba desetinu z celého jejího bohatého repertoáru. Právě její práce se slovy spolu s naprosto podmanivým dramatickým přednesem, občas srovnávaným s Hanou Hegerovou, dodnes platí za stěžejní přednosti jejích písní. 

Reklama
Reklama

Repertoár Zagorové se ale v průběhu let vyvíjel. Od beatového šansonu přešla později k melodičtějšímu popu, často s tanečními motivy. Svou poetičtější tvář pak ukazovala v už tradičnější šansonové formě, kterou později na přelomu 80. a 90. let rozvíjela například i v tvorbě s Michalem Horáčkem. 

Tomu však předcházela její vůbec nejúspěšnější etapa ze 70. a první poloviny 80. let. Na jejím začátku se přestěhovala do Prahy, zahrála si ve hře Kytice v Divadle Semafor a vystupovala na koncertech s Evou Pilarovou. Díky tomu se seznámila s Karlem Vágnerem, tehdejším partnerem Pilarové. 

Ačkoliv mezi Zagorovou a Vágnerem se rozvinul i krátký románek, stali se především blízkými přáteli a dlouholetými spolupracovníky. Vágner ji doprovázel na koncertech, stal se jejím producentem a nazpívali spolu také slavný duet Hej, mistře basů. Jeho kolegyně mu natolik důvěřovala, že se mu svěřovala i s tajemstvími, která neřekla ani svým partnerům. 

Až 300 koncertů ročně a devět Zlatých slavíků 

Po jejím boku se na koncertech vystřídalo i několik slavných tváří. Jednu dobu ji v kapele doprovázel Michal Prokop, jehož hudba byla v době normalizace pro režim nežádoucí. Zagorová si ho však dokázala prosadit. „Dodnes nevím, jak se jí to povedlo. Tehdy ještě nebyla v té superslavné pozici mnohonásobné Slavice. Tehdy to byla jen charakterní holka, co si nenechala od bolševiků jen tak něco líbit,“ uvedl Prokop v knize Naprosto nezbytná Hana Zagorová od Petra Macka z roku 2021. 

Reklama
Reklama

V jejím koncertním programu léta hostoval také Petr Rezek, kterého v 80. letech vystřídalo mladší duo Stanislav Hložek – Petr Kotvald. Zagorová byla v té době na vrcholu popularity. Od roku 1977 do roku 1985 devětkrát v řadě zvítězila v anketě Zlatý slavík. Mezi ženami tím držela rekord, který později překonala až Lucie Bílá. 

Za mimořádný úspěch však platila daň v podobě extrémního pracovního nasazení. Až tři sta koncertů ročně, televizní natáčení, včetně vlastního populárního pořadu Dluhy Hany Zagorové, nahrávání nových písní i „povinné“ zahraniční cesty se staly nedílnou součástí jejího nabitého kalendáře. „Užívala jsem si to asi prvních pět šest Slavíků. Miluju věci, které nejsou upocené. Upocenými věcmi myslím, když je něco nastavované a lámané přes koleno,“ přiznala ve výše zmíněné knize. 

Komunistům v té době nepřekážela. Byla dobrá diplomatka, a tak s kapelou každý rok absolvovala mezi umělci nepříliš populární letní turné v Sovětském svazu. Odměnou jí byl následný rekreační pobyt na Jaltě a svolení vystupovat v Západním Německu. 

U zahraničního publika měla velký úspěch. Legendární se stalo její vystoupení na festivalu v Sopotech v roce 1984. „Před námi hráli Modern Talking, po nás Charles Aznavour,“ vzpomínal po letech Karel Vágner. Polské publikum Zagorová natolik okouzlila, že ji nechtělo pustit z pódia a musela několikrát přidávat. V té době už přitom na začátek svého koncertu čekal legendární Aznavour, který prý v zákulisí naštvaně pochodoval „jako lev v kleci“. 

Reklama
Reklama

Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil 

Režim si znepřátelila až v červnu roku 1989. Tehdy její podpis prohlášení Několik vět v Divadle Sklep „ulovil“ herec Ondřej Trojan. Dokument požadoval propuštění politických vězňů, svobodu slova a shromažďování a konec cenzury. „Nebylo tam nic, s čím by slušný člověk nesouhlasil,“ vysvětlovala později. 

hana zagorová jiří bartoška československo 1989 několik vět
Zpěvačka Hana Zagorová a herec Jiří Bartoška v budově Melantrichu během demonstrace na Václavském náměstí v Praze 23.11.1989.Foto: ČTK /

Jména signatářů následně zveřejnilo Rádio Svobodná Evropa a Zagorová musela na kobereček. Navzdory obrovskému nátlaku a zastrašování ze strany komunistů, včetně pětihodinového výslechu, však svůj podpis neodvolala. „Nikdy jsem nezapochybovala o tom, že jsem udělala dobře,“ ujišťovala, i když odveta režimu byla zdrcující – Zagorové okamžitě utnul všechny aktivity. Že se něco děje, prý poznala rychle: když ze dne na den přestal zvonit telefon. Na paškál si její jméno ve svém proslulém projevu v Červeném Hrádku bral také Miloš Jakeš. Kdyby nepřišla sametová revoluce v listopadu 1989, nejspíš by pod jiným jménem psala texty a scénáře pro kolegy. 

Paralelně s úspěšnou pěveckou dráhou se odehrávaly bolestivé osobní boje. Od mládí trpěla poruchou krvetvorby, kvůli které musela pravidelně podstupovat transfuze krve. Ačkoliv se snažila, aby to na ní publikum nikdy nepoznalo, nemoc ji velmi vyčerpávala. 

Pokus o adopci skončil zklamáním 

Vzhledem k léčbě jí lékaři nedovolili mít vlastní děti a v 70. letech dokonce absolvovala potrat. Později se upnula k možnosti adopce. Za tímto účelem se v roce 1986 formálně provdala za tanečníka Vlastimila Harapese. Ten v knize Naprosto nezbytná Hana Zagorová vyprávěl o tom, že se zpěvačka několik měsíců sžívala se čtyřletou holčičkou Aničkou a byla rozhodnutá, že se po dokončení celého procesu stáhne z pódií. Údajná kamarádka, která ji s péčí o dívku zpočátku pomáhala, však aktivně vyhledala její babičku, která o dítě najednou projevila zájem. 

Reklama
Reklama

Po této bolestivé zkušenosti se už Zagorová o adopci znovu nepokusila. Pragmaticky uzavřené manželství s Harapesem bylo spokojené, životní lásku ale potkala až ve svých čtyřiceti šesti letech, přesně jak jí prý v mládí předpověděl jasnovidec. A Hana šla za hlasem svého srdce – operního pěvce Štefana Margitu si v roce 1992 vzala do čtyřiadvaceti hodin po rozvodu s Harapesem. 

Hana Zagorová a Štefan Margita
Hana Zagorová se svým manželem, operním zpěvákem Štefanem Margitou.Foto: ČTK – Panek Tomas

Jejich společné štěstí trvalo třicet let, až do zpěvaččiny smrti. Zagorová kvůli němu v 90. letech dokonce na tři roky přerušila koncertní kariéru a doprovázela ho při jeho angažmá po světových operních domech. Spolu také na začátku nového milénia uváděli oblíbený pořad Hogo Fogo na TV Nova a v roce 2020 vydali album Konečně společně.  

Zagorová byla aktivní až téměř do konce svého života. Její každoroční vánoční koncerty v Lucerně si vysloužily punc legendárních večerů. Ačkoliv již v roce 2014 obdržela od vydavatelství Suprahon Diamantovou desku za prodej deseti milionů svých alb, dál nahrávala nové písně. Spolupracovala s mladšími autory, včetně Radůzy, Martina Chodúra či Xindla X.

Intenzivní se stalo její spojení s Markem Ztraceným, který jí složil poslední velký hit Já nemám strach a vystupovala také na jeho koncertech v O2 areně těsně před začátkem pandemie covidu v únoru 2020. Ještě v prosinci 2021 se objevila jako host v jeho sváteční skladbě Vánoce jako dřív. 

Reklama
Reklama

V té době už Zagorovou hodně trápilo zdraví. Po prodělání covidu v září 2020 trpěla postcovidovým sydromem a vysněného návratu na pódia se již nedočkala. Koncerty musela opakovaně překládat a rušit. Zemřela 26. srpna 2022, jen pár dní před svými sedmdesátými šestými narozeninami. O tom, že její odkaz zůstává stále silný, svědčí několik posmrtně vydaných výběrů či úspěch muzikálu Biograf láska s jejími písněmi. V den jejích nedožitých osmdesátin proběhne v Divadle Kalich premiéra jeho pokračování.


Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama