Od frackovství k rockové aristokracii. Arctic Monkeys v Praze slyšelo 19 tisíc lidí

Od frackovství k rockové aristokracii. Arctic Monkeys v Praze slyšelo 19 tisíc lidí
Jako předskokani vystoupili Inhaler. Vpravo je zpěvák a kytarista Elijah Hewson.
...
...
...
Foto: Vojtěch Mervart
Ondřej Horák Ondřej Horák
19. 8. 2022 16:02
Díky přívalu zahraničních fanoušků měl čtvrteční koncert anglických indie rockerů v Praze atmosféru fotbalového klání. Pořadatelé hlásili vyprodáno dlouho dopředu. Na první české sólové vystoupení Arctic Monkeys dorazilo 19 tisíc diváků.

"Víte, jak se všichni rozplývají nad Alexem Turnerem? Podle mě by měli obdivovat Matta Helderse," říká fanynka ve středních letech a soustředěně pozoruje bubeníka kapely, zatímco se její manžel směje. Oba pocházejí z města Carlisle u hranic Anglie a Skotska, do Prahy přijeli za fotbalem, koncerty, památkami a bary. Ke každé písni Arctic Monkeys mají svůj příběh, texty zpívají slovo od slova.

Kvarteto z anglického Sheffieldu se hned po vydání debutu Whatever People Say I Am, That's What I'm Not v roce 2006 stalo součástí ostrovního hudebního genofondu, mluvilo se o něm jako o největší britské kapele od dob Oasis. V Praze to teď bylo znát.

Do areálu za Průmyslovým palácem na Výstavišti, kde se vystoupení konalo pod širým nebem, dorazilo mnoho Britů. Vytvořili atmosféru, jaká vystoupení velkých sestav provází na domácí půdě. Muži si sundávají trika, lezou kamarádům na ramena a roztahují ruce, jako by tóny linoucí se z pódia chtěli přimknout na svou hruď. Koncerty pojímají coby sportovní klání, sborově zpívají kytarové riffy. V Praze se tak stalo už při druhé písni Brianstorm.

Arctic Monkeys letos slaví 20. výročí. Zpěvákovi Alexi Turnerovi tehdy bylo šestnáct, spoluhráčům podobně. Po letech se objevila kapela, která mladickou energii ventilovala mlácením do kytar a bicích. Zpívali o večírcích, lásce a všem, co patří k dospívání. Hráli zdánlivě dezorientovaný rock, působili jako parta chuligánů ze severu a na svou neurvalost byli hrdí.

Název sestavy odkazuje k pojmu northern monkeys, jímž Britové častují "obhroublé seveřany". Pár z Carlisle v publiku dokazuje, že tahle hrdost rezonuje dodnes.

Jestliže debut vyzněl frackovitě, na jejich šestém a zatím posledním albu Tranquility Base Hotel & Casino z roku 2018 nezbyly po nespoutanosti ani stopy. Turner desku složil na klavíru Steinway Vertegrand, který dostal k třicetinám. Tou dobou už bydlel v Los Angeles, kde si postavil studio Lunar Surface, pojmenované podle teorie o falešném přistání Američanů na Měsíci.

Nahrávku pojal jako soundtrack znějící v lobby imaginárního hotelu na Měsíci, vesmírné téma připomnělo ranou tvorbu Davida Bowieho. Z neurvalců se stali rockoví aristokraté. V Praze teď Arctic Monkeys předvedli obě polohy - a obě fungovaly.

Skladba Do I Wanna Know? od Arctic Monkeys má na YouTube přes 1,3 miliardy zhlédnutí. Foto: Vojtěch Mervart | Video: Domino Records

Yorkshire dobyl Prahu

Průlet časem evokoval i obrovský kruh uprostřed pódia, sloužící jako projekční plocha. Pomyslnou červí díru ve finále nahradila masivní disko koule a proměnila areál v taneční parket. Ten vzhledem ke čtvrtečním teplotám, jež atakovaly 30 stupňů, nezchladl ani po západu slunce.

Kapela si mezi písněmi přehazuje miniaturní sprej, pravděpodobně improvizované osvěžovadlo s vodou. Bubeník se jím svlažuje i během písní. Ve vzduchu je cítit marihuana, v ústech prach. Nohy tisíců lidí mění louku v udusanou prérii, možná i proto nakonec nejlépe vyniknou takzvané stoner-rockové riffy, jaké kapela nahrávala s Joshem Hommem, frontmanem sestavy Queens of the Stone Age, v pouštním studiu Rancho De La Luna. Právě tam vznikla nahrávka AM z roku 2013, jež Arctic Monkeys povýšila z klubové formace na stadionovou.

Při skladbě Why'd You Only Call Me When You're High? odkládá Alex Turner kytaru a roli rockového seladona hraje s lehkostí. Na sobě má ledabyle rozepnutou košili, v náprsní kapse černé brýle, které si občas nasadí. Pohled často odvrací od publika, gesta minimalizuje na hudbu. Například když před přídavkem vezme do ruky dvanáctistrunnou kytaru Vox Starstream XII, jež dá vyniknout velkorysému riffu hitu Do I Wanna Know?.

Skladba Four Out Of Five, jak ji Arctic Monkeys zahráli v Praze. Foto: Vojtěch Mervart | Video: Baskey

Na Arctic Monkeys je nejsympatičtější samozřejmost a ledabylost, s níž předkládají jeden song za druhým. Nezajímají je sóla ani hráčské finesy, atmosféru budují trpělivě. Ve druhé půli večera trochu uvadá energie, to ale jen dokresluje atmosféru prérie, v níž čas určují líná tempa, syrové kytarové melodie a texty o žhnoucí, neopětované lásce.

"Yorkshire, Yorkshire, Yorkshire!" křičí skupina fanoušků na konci koncertu, aby připomněli anglické hrabství, odkud sheffieldští hudebníci pocházejí. Arctic Monkeys v Praze odehráli solidní rockovou show. Diváky vzali na cestu historií britské kytarové hudby, jíž se inspirovali a bryskně se stali její součástí. V době, kdy i rockeři běžně pracují s playbackem, to vůbec není málo.

Koncert

Arctic Monkeys
(Pořádala agentura Charmenko CZ)
Výstaviště, Praha, 18. srpna.

 

Právě se děje

Další zprávy