Praha - Průběžný festival Stimul vozí do metropole experimentátory, kteří hudbě prošlapávají nové cesty. Po provokativní ohýbačce genderových stereotypů Peaches pokračuje letos v Divadle Archa třemi večery, na nichž se představí mimo jiné finští hlukaři Pan Sonic, zuřivý saxofonista Arve Henriksen nebo dancehallový terorista The Bug.
3D hluk
Specialitou sobotního, převážně free-jazzového večírku bude vystoupení německého hudebníka Markuse Schmicklera, který posluchačům představí svůj nejnovější projekt Altar Of Silence zkomponovaný jako experiment s prostorovým zvukem.
V Kolíně nad Rýnem usazený Schmickler je jedním z nejvýraznějších představitelů německé elektronické hudby. Největší ohlas zaznamenal pod hlavičkou projektu Pluramon, v němž zpívá Julee Cruise proslavená ze soundracku k Twin Peaks.
Schmickler vystudoval skladbu a elektronickou hudbu a věnuje se různým odnožím současné experimentální hudby od elektroakustické improvizace až po noise. Právě do této škatulky náleží trochu ironicky nazvaný program Oltář ticha.
Nahrávka vyšla před dvěma lety na DVD-audio v surround mixu 5.1, Schmickler ji ale původně napsal pro osmikanálový zvuk. Ten je v našich podmínkách zatím nedosažitelný a tak v Arše zazní Altar Of Silence z šesti kanálů. I to je nicméně unikát.
„Divadlo Archa je jediný prostor u nás, jenž nabízí technické i akustické podmínky, které se nejvíc blíží Schmicklerově představě," vysvětlují organizátoři.
Náročné požadavky prý daly pořadatelům i technikům zabrat. V Arše bude čekat šest organizovaně rozmístěných reproduktorů, jejichž zvuk sevře posluchače ze všech stran. Bude to sonický atak, kterému nebude možné uniknout.
Nevolnost z prostoru
Možnosti prostorového zvuku fascinují hudebníky odnepaměti. Zatímco v 18. a 19. století se skladatelé zajímali hlavně o ideální rozmístění hráčů na jednotlivé nástroje v rámci orchestru, v století 20. mizí do té doby pevná hranice mezi hudebníkem a posluchačem. Ve třicátých letech například leningradský skladatel A. Dymšic vyrábí tzv. prostorový metalofon (kovovou obdobu xylofonu), jehož jednotlivé části byly umístěny po místnosti, v níž stáli posluchači.
Novým impulzem pro prostorové experimenty byly možnosti reprodukované hudby. V padesátých letech běžní konzumenti gramofonové techniky objevovali stereofonní zvuk, německý vizionář Karl-Heinz Stockhausen byl už o krok dál a myslel kvadrofonně.
Skladba Kontakte na konci 50. let zněla ze čtyřech reproduktorů umístěných v rozích místnosti. „Existuje historka, podle které se při premiéře prostorové skladby jedno z dětí v publiku ze všech těch zvláštních zvuků pozvracelo," říká Matěj Kratochvíl, šéfredaktor časopisu HISVoice.
Zatímco čím dál víc filmových fajnšmekrů investuje do prostorového zvuku domácího kina, hudební audiofilové zůstávají pozadu. Hudební nahrávky se přemíchání do 5.1 surround zvuku dočkají jen občas a vesměs jde o reedice už slavných alb.
Výjimkami jsou například konceptuální album Yoshimi Battles the Pink Robots od The Flaming Lips nebo beatlesácký mash-up Love George Martina a jeho syna, který si v roce 2008 vysloužil cenu Grammy za nejlepší album s prostorovým zvukem. Mimochodem, tato cena se uděluje už šest let.
Průnik prostorového zvuku na trh zatím ztroskotává na neochotě masového posluchače investovat do nového zařízení. Nakonec žijeme v éře, kdy soustředěný domácí poslech hudby na kvalitní soupravě ustoupil konzumaci z počítačových bedýnek nebo „špuntů" vedoucích k iPodu.
Nástup audia v surroundu navíc brzdí válka mezi konkurenčními formáty Super Audio CD (SACD) firmy Sony a formátem DVD audio (DVD-A). Kdyby se prostorová hudba přece jen chytla jako nová móda, mohlo by to přinést oživení hudebního průmyslu; podobně jako nástup CD nosičů na konci 80. let.
DJové bombardují zvukem
Experimenty s prostorovým zvukem směřují i do oblasti reprodukované hudby v klubech. Podobně jako se kina snaží ohromit návštěvníky nejnovějšími výstřelky v oblasti surroundu, mohly by kluby rozmazlovat posluchače aparátem, který umožní hudebníkům pracovat s prostorem jako se svébytným výrazovým prostředkem.
Známý berlínský taneční klub Tresor vloni otestoval revoluční prostorový soundsystém IOSONO. Tvoří ho stovka reproduktorů rozesetých po klubu, jejichž ovládání umožní DJovi směrovat hudbu do různých míst na parketu a vytvářet tzv. audio hologramy.
Za inovací stojí Karlheinz Brandenburg neboli jeden z programátorů kompresního algoritmu používaného v mp3 souborech. IOSONO se doposud používal výhradně v několika zámořských kinech, jeho další dostupnost v tanečních klubech bude prý záviset také na tom, jestli se DJové naučí s prostorovým zvukem pracovat.
Vystoupení Markuse Schmicklera na Stimulu nebude prvním setkáním domácích posluchačů s prostorovou hudbou. Podobné instalace už byly k vidění (a slyšení) v muzeích nebo na přehlídkách současné avantgardy. Například na jarní Expozici nové hudby v Brně si posluchači mohli užít slavnou performanci Gordona Monahana nazvanou Speaker Swinging pro tři rotující reproduktory a audio-oscilátory.
Díky Stimulu a Oltáři ticha si ovšem budeme moci užít prostorový zvuk poprvé v rámci běžného hudebního festivalu.
