Praha - Když byl letos na filmovém festivalu v Cannes uveden s velkým úspěchem filmový debut Antona Corbijna Control, překročil jeho autor svůj vlastní stín.
Control je životopisný příběh založený na osudu Iana Curtise, frontmana kapely Joy Division, který výrazným způsobem definoval tvář populární hudby posledních dvaceti pěti let. A z vyhledávaného fotografa a autora videoklipů, který snímek natočil, se stal "regulérní" filmový režisér. Toto je přehlídka jeho nejzásadnějších prací.
The Killers - All These Things That I've Done
Control je první film dvaapadesátiletého režiséra, ovšem Corbijn není žádný zelenáč. K vysněnému projektu vedla dlouhá cesta fotografa s charakteristickým stylem a režiséra výrazných videoklipů. Už po dvě dekády stojí za vizuální prezentací Depeche Mode a U2, pro které kromě fotografií a klipů vytvářel také design pódií a projekce doplňující koncertní show. Čas od času se jeho fotografie objevují v bookletech takových kapel jako R.E.M., Metallica, Nick Cave & The Bad Seeds nebo Travis.
Travis - Re-Offender
První snímky z koncertů začal pořizovat už od roku 1972, poté v roce 1979 přesídlil z Holandska do Anglie a rozjel pravidelnou spolupráci s NME. Později dělil svou tvorbu mezi Británii a USA, střídavě fotil hudební editorialy pro časopisy Vogue, Rolling Stone a Spin. K natáčení klipů se dostal poměrně náhodou, když se členové kapely Propaganda dostali k nějaké jeho práci a trvali na tom, aby režíroval klip k Dr. Mabuse. Ten vyvolal zájem dalších interpretů jako Echo & The Bunnyman nebo David Sylvian.
Propaganda - Dr. Mabuse
Corbijn miluje zrno, čímž není myšlena káva. Jeho fotografie - převážně černobílé - a videoklipy nesou silný rukopis, který je na první pohled rozpoznatelný. Zřetelně se to projevilo při listování jeho nedávnou fotografickou kronikou U2 & I nebo na jeho retrospektivní výstavě, kterou prezentovala pražská Leica Gallery v roce 2002.
Coldplay - Talk
Výrazné kontrasty černé a bílé, malá hloubka ostrosti, která nechává vyniknout namázlým detailům tváří v popředí. Corbijn je na první pohled identifikovatelný.
Povedlo se mu vnést do hudební fotografie silnou estetiku, která těží z možností černobílého materiálu a kompozic okoukaných v dokumentárním žánru. Zbavuje portrétované hvězdné aury, aniž by z nich ale hned udělal chudáčky.
Touto praxí, kdy fotograf svým stylem buď definuje, nebo zcela převálcuje image interpretů, si je v mnohém podobný s cyklem snímků celebrit Incognito od Antonína Kratochvíla.
Depeche Mode - Personal Jesus
Identické pojetí Corbijn přenesl do videoklipů, kdy se mu navíc povedlo neustrnout ve statičnosti, k níž fotografie svádí. Ještě si stíhá pohrávat s absurditami, jemnými vtípky a sebeironií, kterou dostal snad do každého klipu Depeche Mode. Personal Jesus je jeho první práce s barvou.
Nejvýraznějšího ocenění se za videoklip Corbijnovi dostalo v roce 1993, kdy Heart-Shaped Box od Nirvany vyhrál cenu MTV.
Nirvana - Heart-Shaped Box
K singlu One od U2 vznikly celkem tři klipy. Corbijnova verze nabízí následující interpretaci. Homosexuální syn přiznává otci, že je HIV pozitivní. V klipu vystupuje Bonův skutečný otec, natáčelo se v Berlíně, proto tolik Trabantů.
U2 - One
Signifikantním černobílým rastrem se Corbijn mrknul i na příběh Iana Curtise z Joy Division, prý aby mohl správně zachytit náladu jejich hudby i celou éru konce sedmdesátých let.
Corbijn, který byl fanouškem Joy Division už od jejich počátků toužil po realizaci svého projektu natolik, že polovinu rozpočtu na natáčení uhradil z vlastní kasičky. Dalšími koproducenty byli vdova po Curtisovi Deborah a před nedávnem zesnulý Tony Wilson. Na soundtracku se kromě dobové hudby objeví i coververze Joy Division od The Killers.
Metallica - Mama Said
Česká premiéra filmu se bohužel zatím nechystá, ačkoli kritiky jsou více než nadšené. The Independent označil Control za nejvíc cool film roku 2007. Zatím tedy jen ochutnávka v podobě traileru
V návaznosti na boom, který se kolem Corbijnova snímku strhnul, se chystají i luxusní reedice obou alb Joy Division Unknown Pleasures a Closer plus premiéra dokumentu postaveného na rozhovorech, jehož režie se ujal Grant Gee známý spoluprací s Radiohead.
