Recenze - Kdo viděl Animal Collective naživo v pražském Divadle Archa, už to dávno ví. Nová deska Merriweather Post Pavilion je identická s koncertní podobou, kterou si nejlíp představíte, jako když se indiánský náčelník vrátí do rezervace s cédéčkem Underworld a rozhodne, že takhle bude vypadat příští slavnost. Domluvil jsem.
Oba dva ty světy v sobě nějakým způsobem obsahují ideu kmenovosti, ovšem jejich střet musí logicky kolidovat. Rituální trsání kolem vatry v bederní roušce toho totiž s piktogramem smajlíka, kterého vám do ksichtu vtiskne tableta extáze, nemá zas až tolik společného.
Animal Collective, jež se ještě před lety dali celkem bez větších obtíží narvat do chlupaté deky populárního písničkářského žánru freak-folk, nyní natočili víceméně čisté elektronické album, které si můžete vykládat jako rekonstruování vzpomínek na různé doby, kdy slovo "pospolitost" ještě nabíralo - jakkoli pofiderní - významy.
| Čtěte také: Animal Collective: V Praze budeme čerstvější než džem Animal Collective vedou úspěšný boj s popisností |
V tomto světle je pak nabíledni, že Merriweather Post Pavilion pojmenovali podle svého - v dospívání tolik oblíbeného a navštěvovaného - amfiteátru s kapacitou přes 16 tisíc lidí a vynikající akustikou. V roce 1967 ho postavil architekt Frank Gherry a od té doby hostil koncerty od Grateful Dead po Britney Spears.
Animal Collective jsou sice asi tak stejní Indiáni jako Gojko Mitič, ale že album nese jméno po novodobém "shromaždišti", jako by byla reakce na to, že sami dnes žijí rozstrkaní po celém světě. Panda Bear, Avey Tare a Geologist - tedy trio proměnlivého kolektivu, které se sešlo na loňském turné i nové desce - jsou rezidenti Lisabonu, New Yorku nebo Baltimoru a vídají se ve zkušebně jen několikrát do roka.
Během těchto intenzivních setkání jako kdyby jim došlo, že současný nejlepší ekvivalent pro to, že se hodně lidí zdržuje na jednom místě, je "hustota": koncentrace obyvatelstva, počet na kilometr čtvereční, kapacita stadionu. Přesně to promítli zpět do hudby a převážně elektronická instrumentace se ukázala ideálním prostředkem.
Animal Collective jsou proslulí eklektici. Ovšem jestliže na předposledním album Strawberry Jam různé vlivy vykládali ještě tradičně vedle sebe v bedýnkách jako trhovci na stánku, pak na Merriweather Post Pavilion se rozhodli vše zkomprimovat a poslat ven jako zazipovaný fajl.
Můžete spekulovat, že v skladbách jako In The Flowers nebo Bluish slyšíte zároveň britský shoegaze, melodiku Beach Boys a k tomu raveovou repetitivnost sloganovitých textů. Můžete se vsadit, že pod tou dekou psychedelie, kterou je klec písně přehozená, vybraně artikuluje cizokrajný papoušek.
Nejspíš to tam všechno bude, ale úplně nezáleží, jestli to najdete, nebo vůbec budete hledat. Merriweather Post Pavilion se totiž chová jako dokonalá HD nahrávka: jako laický uživatel kompaktního foťáku taky dokonale neoceníte rozdíl mezi 12 a 14 megapixelovým rozlišením, ale bude vás bezpochyby těšit pomyšlení, že máte to vyšší.
V těchto parametrech se Animal Collective právě dostali na současné scéně na absolutní špičku. Merriweather Post Pavilion je album, které jako kdyby přišlo odnikud - a zároveň je v diskografii kapely naprosto pochopitelné.
Žánrovou i pocitovou kompresí dokázali vytvořit navenek taneční desku, v které ale zeje očividná díra po srozumitelném návodném beatu, podle něhož by davy mohly tančit. Dnešní generace už tenhle rytmus nepotřebuje.
Mohli byste říct, že si to vyznění a ztrátu vynutila úspora nadbytečných dat, které si každý může doplnit sám. Řekněte. Nic dobové proměně neodpovídá líp.
Animal Collective: Merriweather Post Pavilion. CD, 55 minut, vydala firma Domino 2009, distribuce v ČR Day After.
