Praha - Kdo by to tušil? Nejlepšími zpěváky za loňský rok se stali Matěj Ruppert, který si dal roznožku s Václavem Neckářem, a Aneta Langerová. Mezi skupinami získali cenu Anděla Chinaski.

Výsledky výročních cen Akademie populární hudby byly vyhlášeny v pražské O2 Areně. Ocenění za album roku si odnesli Monkey Business. Píseň roku se podle názoru akademiků povedla Tata Bojs, kteří natočili ironickou antirockovou reflexi Pěšáci.

Nejvíc sošek si vysloužili právě Monkey Business - kromě jedné proměnili všech pět nominací, které se jim nabízely; deska Objects Of Desire And Other Complications je i albem roku v kategorii pop a dance, má nejlepší obal a pochází z ní nejlepší videoklip.

Související

Hudební ceny Anděl za rok 2007 jsou rozdány

20 fotografií

Cenu pro DVD roku má Strážce plamene od Petra Hapky a Michala Horáčka. Událostí roku se stal festival Rock for People a objevem roku byla vyhlášena Oscarem oceněná Markéta Irglová.

Moderátor Richard Krajčo ani přebírající manažer si neodpustili tuto situaci "domácího proroka" okomentovat. 

Přenos z O2 areny dal zvláštním způsobem dohromady vše, co by podle představ organizátorů vedených akademickým principálem Petrem Šiškou mělo dělat český pop popem. Vznikla nuda, jejíž suchý popis by nakonec byl nejlepším komentářem.

Hudební ceny Anděl 2007: zpěvák roku Matěj Ruppert. | Foto: Ondřej Besperát

Jestli se Krajčo během večera několikrát vytáhnul nad hosty ze Slovenska, že my výroční hudební ceny díky sponzorům máme, a oni je možná mít nebudou, vtírá se po aktuálním přenosu myšlenka, jestli vlastně nejsou ve výhodě.

Organizátoři semleli Tři sestry s Yvonne Sanchez, Petrem Mukem a Karlem Gottem s úmyslem vydávat je za funkční rodinu. Rodinu, která ovšem odpovídá pouze definici ekonomické jednotky.

Uondaný přenos sledoval dvě zkroucené koleje.  Na jedné se předávaly ceny, každá pod patronátem jiné společnosti, firmy nebo organizace. Takže na skladbu roku se přišel ukázat zástupce OSA, obal předával výrobce bílé techniky, se zpěvačkou roku si potřásli pravicí lidé z ČEZ a radní pro Prahu 9.

Hudební ceny Anděl 2007: Gipsy.cz a Helena Zeťová | Foto: Ondřej Besperát

Z uvedeného je snad naprosto zřejmé, jak moc zábavná to byla podívaná a kolik vtipných momentů přinesla. Na obou stranách obrazovky to chtěli mít všichni za sebou.

Na švih a lehkost nestačil ani průvodce večerem, který se ukázal být jen průvodčím nebo dispečerem, který pouštěl vlaky na trať; než že by akci dodával lesk, spíš jen somnambulně zabraňoval kolizím. Během rozhovorů s interprety se více než na pohotovost a obsah spoléhal na body-language a pokládání ruky na rameno zpovídaných.   

U jeho věty "Přeji vám vysoce kulturní zážitek" předznamenávající vystoupení zpěvačky Yvonne Sanchez si člověk nemohl nevzpomenout na jeho někdejší akci s přelepenými ústy na Nově a zauvažoval, jestli by se izolepa nehodila i nyní na České televizi.

Z apatie ho vyvedla snad jen skupina Sunshine, která vzkázala, že Anděla za rockové album roku nechce.

Na druhé úrovni hned úvodní song Tak mi to teda nandey v podání Wanastowích Vjecý definoval, po které koleji se vydá hudební dramaturgie. Andělský večer se v zásadě snažil vytáhnout z nominovaných jmen ta, jež by poskládaná vedle sebe dala dohromady vděčný novácký Silvestr. 

Povedlo se. Lucie Bílá i Petr Kolář byli na skladě, pro Karla Gotta organizátoři vymysleli vzpomínkové okénko na Jiřího Štaidla. A u recepce do Síně slávy Karlu Černochovi zapěli Muk, Kolář a Bende. 

Celou ceremonii nakonec zakončil španělsky zpívající host ze zahraničí, skupina Marquess. Podle pořadatelů "největší hit z Německa" - což je maximálně fór, kterým se dají pobavit známí z Drážďan.

Nabízí se jednoduchá otázka: Proč kapela, která shrábne čtyři ceny, na přenosu nezahraje? Proč nezahraje kapela, která získala píseň roku? Je to jako kdyby na Grammy nevystoupil Kanye West, ale někdo si zrovna vzpomněl a přivedl MC Hammera.

To vše je poněkud schizofrenní jednání ve chvíli, kdy má Akademie populární hudby spíše usilovat o kredit a prestiž ankety odborníků, jež by ji vzdálila od podniků typu Slavík nebo Eurosong. Rozpolcené jak bravurní roznožka zlatého důchodce Neckáře.

A jestli je pro to, aby se mohlo během večerního mejdanu předat pár sošek, nezbytné křísit veškeré dědictví a démony českého popu, pak by stálo za přemýšlení, jestli má celá akce vážně nějaký smysl.