reklama
 
 

Andělé bez křídel skončili triumfem Charlie Straight

18. 4. 2010 10:20
Mladá kapela z Třince si odnesla z tři sošky

Praha - Předávání hudebních cen Anděl skončilo triumfem mladé třinecké kapely Charlie Straight, která si odváží tři sošky - objev roku, album roku i videoklip roku.

Skupinou roku jsou Monkey Business, zpěvákem Tomáš Klus a zpěvačkou Ewa Farná. Do síně slávy byla uvedená Marie Rottrová.

  Čtěte také:
Bude Anděl natěšený svátek hudby, nebo trapná estráda?
Charlie Straight: Nakonec nás i fanoušci Kryštofa začínali vnímat

Jako kdyby si pořadatelé cen Anděl přece jen vzali k srdci kritiku, která se na ně snesla za loňský ceremoniál, a letošní předávání pojali aspoň velmi krotce. Incheba Aréna se přeměnila v menší klub, jako diváci zasedli do křesel členové hudební akademie a sledovali večer, kterému dominovala živá hudba.

Trochu diskutabilní nápad s představením jednotlivých nominovaných prostřednictvím živého vystoupení se nakonec docela osvědčil. Když nic jiného, alespoň se tak zabránilo tomu, aby pódiu ovládli sponzoři, rádobyvtipní předávající a podivní hudební hosté.

Jenže poměrně poutavý formát naplnila Akademie konzervativními nominacemi, které z večera udělaly estrádu rádiového popu, jehož nejodvážnější okamžik přišel v okamžiku, kdy Xindl X zpíval o lubrikačním gelu.

Diváci navíc ještě museli přežít vsuvky Terezy „Čágo belo" Pergnerové, která měla za úkol působit decentně. Chvílemi se jí to i dařilo, většinou ale ne. Chovala se (a vypadala) jako někdo, koho vytáhnou z hrobu a on se extaticky raduje z každého pohledu na motýlka - nemluvě o všech těch báječných předávajících, kterých si vždycky vážila.

Hlavní dobrou zprávou z večera je vítězství kapely Charlie Straight v kategoriích objev, album a videoklip roku. V kontextu sedativního středněproudého popu (navíc servírovaného v trojitých dávkách) působilo nekašírované nadšení a sebevědomé vystupování kapely objevené po internetu jako závan čerstvého větru, který Andělé tak zoufale potřebují.

Televizní sedativum

Po minutě ticha za oběti leteckého neštěstí ve Smolensku zahájila večer kapela Nightwork s titulní písní ke kasovnímu filmovému trháku Ženy v pokušení. Zábava pro masy si žádá nekonfliktní popěvky a nic na to nemění ani to, že v jejich textu zaznělo slovo "penis". Byl to velmi symbolický začátek: Akademii se letos podařilo vybrat nominace, které ideálně splňují dramaturgické požadavky na pop pro diváky televize Nova.

Petr Kolář, Tomáš Klus a po nich Elán to v první půlhodině ještě podtrhli. Pak přišel reklamní blok s upoutávky na další pořady televize a divákovi, který je na Planetě Nova hostem, mohlo dojít, že Tomáš Klus je zpěvákem roku asi tak, jako je Křižovatka smrti 3 „megafilm".

Stejně jako byl trochu problém rozeznat nominace Anděla od Českého Slavíka, tak by si leckdo mohl sobotní přímý přenos splést s dvouhodinovku „hrajeme hezky česky" na nejposlouchanější rozhlasové stanici. Bylo poučné slyšet „výkvět" domácího popu v celé délce a šířce, neboť to názorně odhalilo, jak zoufale konzervativní je vkus současné Akademie.

Dobře to shrnul Petr Malásek předávající jednu z cen. Když se ho Pergnerová zeptala na otázku: „Co je nového v této branži?" odpověděl upřímně: „Nevím."

Ano, písní roku se skutečně stane skladba, jejíž interpretka toho chce v refrénu říct tolik, že se zmůže jen na „ta-dap-ta-dédo". Samozřejmě, přesně tohle televizní divák chce a potřebuje. Jenže proč by na výročních hudebních cenách za rok 2010 měly znít písně, které klidně mohly být oceněny kdykoliv v posledních třiceti letech a nikdo by se nedivil?

Jestli něco vybočovalo z řady unylého pop-rocku s klavírní předehrou a kytarovou drnkačkou, byla to Tonya Graves, která si jen s doprovodem klavíru vystřihla skladbu I Can't Stand the Rain. Jenomže Tonya je Američanka a skladba, kterou zpívala, byla coververze soulové zpěvačky Ann Peebles z roku 1974.

Zavání to mladým duchem

Televizní Andělé se vždy hrozili, že lidé budou při písničkách, které jsou nějak neobvyklé, přepínat na jiné programy. Tentokrát spíš hrozilo, že diváci usnou. Probudit je mohli snad jen Charlie Straight, kteří se třikrát během večera přihnali na pódium a ztropili trochu povyku.

Nebylo to samozřejmě žádné výtržnictví; nicméně Charlie Straight působili nejen inteligentně, ale na svůj věk i světácky a s nadhledem. Možná to bylo jejich mladickou energií (a trochu i naivitou), ale jako kdyby do umělohmotného světa českého mainstreamového popu zabloudili omylem.

Což je vlastně pravda: nestojí za nimi velká nahrávací společnost a k jejich objevu obrovskou měrou přispěl muzikantský internetový server Bandzone.cz (škoda, že jeho jméno večer nezaznělo).

Po chaosu s nominacemi a následné vlně kritiky, která se snesla na Anděly a jejich pořadatele, se Charlie Straight dostali do pozice deus-ex-machina. Skoro se nechce věřit, že si jich akademici všimli sami, a nabízí se spekulace, že chtěli ukázat, že to s nimi není tak úplně špatné. Ostatně při záběrech kamery do publika vypadali většinou jako uličníci v ředitelně.

Každopádně právě Charlie Straight vysvobodili "prestižní" hudební cenu z trapnosti a možná jí pomohla odrazit se ode dna. Ne snad, že by jejich hudba byla revoluční či prudce originální, ale kapela, jejíž předností je to, že nezní vůbec česky přinesla jistou naději, že to s domácím středním proudem ještě není tak zoufalé. Ačkoliv po pravdě; nejlepší, co by Charlie Straight mohli v tuto chvíli udělat, je odstěhovat se do Británie a zkusit prorazit tam.

Předávání Andělů odhalilo banalitu domácího popu ve své čiré nahotě, ale abychom ale pořadatelům nekřivdili: ceremoniál to byl nemastný a neslaný a trochu uspávací, ale pořád to bylo podstatně lepší než za poslední roky.

Možná je to maximum toho, jak můžou podobné předávací estrády v Čechách vypadat. Anděl našel formát, který by stálo za to naplnit zajímavějším obsahem. Tak třeba příští rok, ale to pak asi ne na Nově…

 

Andělé - hlavní kategorie

    Skupina roku: Monkey Business (Twilight Of Jesters)
    Zpěvák roku: Tomáš Klus (Hlavní uzávěr splínu)
    Zpěvačka roku: Ewa Farna (Virtuální)
    Objev roku: Charlie Straight (She's a Good Swimmer)
    Album roku: Charlie Straight (She's a Good Swimmer)
    Skladba roku: Aneta Langerová (V bezvětří)
    Videoklip roku: Charlie Straight (Platonic Johny; režie Vít Haratek)
    Nejprodávanější deska roku: Jaromír Nohavica (V Lucerně)
    Síň slávy: marie Rottrová

autor: Karel Veselý | 18. 4. 2010 10:20

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama