Recenze - Uprostřed velkého pódia se nachází jen klavír, u něj sedí Alicia Keys a láskyplné soulové skladbě Fallin' pozorně naslouchá témě vyprodaná O2 Arena. Žádné velké aranže, kapela je někde v pozadí, obrazovky sledují prsty na klaviatuře nebo tvář zpěvačky. V centru dění je jen a jen její hřejivý hlas. A mnohatisícové prostory dokáže uspokojivě naplnit.
Aplaus je mohutný a pomalu do něj začíná vstupovat další skladba When It's All Over z aktuální desky Girl on Fire. Dav utichá, aby mohl znovu pozorně poslouchat.
O takové situaci pravděpodobně sní všechny holky, co se hlásí do talentových soutěží se serózními myšlenkami na to, že by se někdy chtěly živit zpěvem. Jen málokteré hvězdě se takové situace podaří dosáhnout. Velký svět popu funguje jako masivní spektákl, ovšem Alicia Keys si na aktuálním turné s podtitulem Set the World on Fire vystačí i bez desítek kamionů s doprovodnou technikou.
Padající hlavy a vyhlížení ostrého startu
Nicméně, bez drobného pohyblivého křoví se to neobešlo. V přestávce mezi skvělým předskokanem Miguelem a začátkem hlavního koncertu nám reklama na komunikátory Blackberry připomněla další aktivity, jimž Alicia Keys propůjčila svou tvář a kredit.
Zahájení setu bylo tematicky zarámované nejspolehlivějším kouskem kariéry Empire State of Mind a manhattanskými výjevy na plátně. Zazněl jen hlavní motiv, aby se skladba v celé délce mohla vrátit v úplném závěru koncertu. Kolem hlavní hvězdy se pak příležitostně motalo čtyři až šest tanečníků připomínajících schopnou stafáž Michaela Jacksona, která však ve svém středu neměla plnohodnotného partnera, jen procházející se velký hlas.
Jenže, v prvních čtyřiceti minutách to byla dost chladná podívaná, kdy sedící publikum (nebyl vyhrazen žádný prostor na stání) jenom pozorovalo kulturní výjev z větší či menší vzdálenosti. Klišé o chemii mezi interpretem a publikem se do té doby válelo jen ve slovnících floskulí.
Křídlo uprostřed pódia zůstalo obklopenou spoustou volného prostoru a monotónní náladotvorné skladby s minimální gradací měly problém se s ním vypořádat. Snad jen Diary, při níž se spustila opona a projektor na plátno dokresloval srdíčka, části textu a další jednoduché malůvky obohacovaly jinak nevýrazné komorní vystoupení. Tedy, s pozoruhodným hlasem, na něj nezapomínejme.
Nicméně teď udělejme střih, přichází první úspěšný singl kariéry Fallin' a pro přiblížení atmosféry se můžete vrátit na začátek textu. Důvod?
Silná skladba, samozřejmě. Ale pro účely živého vystoupení je vhodná tím, že nestojí na místě. Hlas s klavírem vyrůstá od posmutně svůdného šeptání, zvyšuje se jeho intenzita až ke klenutým refrénům. Instrumentace také není nijak složitá, pouze pozvolna nastupují a odpadávají jednotlivé nástroje, ale právě v součinnosti s podobně vystavěným zpěvem nám nabízí několik vrcholů. A ospalému publiku v nepohodlných sedačkách prostě nemůžete dávkovat jenom melancholickou kaši. Ta lidi obklopí a dál nic.
Balady se šťastným koncem
S několika málo výjimkami každý koncert začíná rozvolněně. Chvíli trvá, než si zvyknete na okolí a zvuk, než budete schopni mentálně vyfiltrovat rušivé elementy kolem, než i dotyčnému na pódiu dojde, že je to dobré, a přijde uvolněná nálada. Prostě si všechno „nesedne" hned. Když na to kvůli rozvláčnému výběru skladeb čekáte skoro tři čtvrtě hodiny, je to o něco víc než obvykle.
Naštěstí globální hudební hvězdy se na stadionových koncertech zdrží alespoň hodinu a půl. Bylo tedy ještě dost času vše vynahradit. A podařilo se.
S kouskem When It's All Over přišly na okamžik mohutné basy a s nimi fyzický zážitek (na beatech má autorský podíl Jamie Smith z kapely The xx). Lidé s místy na ploše se konečně zvedli ze sedaček, uličky mezi nimi se naplnily a při následující, o něco živelnější Limitless už se dav hýbe. Díky tomu najednou vystoupení dostává živý rozměr. Celková atmosféra neleží jen na interpretovi, byť za ni má primární zodpovědnost, ale v součinnosti s publikem, kterou se podařilo navázat.
V závěrečném bloku klavírních balad (Doesn't Mean Anything, čerstvé Brand New Me, Not Even the King, už klasické If I Ain't Got You a No One) se tak úspěšně roztékaly emoce a znovu se začalo ukazovat, kde spočívá největší síla Alicii Keys - v oduševnělých skladbách, které se svou průrazností nesnaží bourat hitparády jako Pink, Katy Perry nebo Madonna. Ale jemně do nich vklouznou, protože pracují s obecnými hodnotami lásky a vyznačují se takřka soulovou hloubkou prožitku.
Alicia Keys, 12. června, Praha - O2 Arena, Set the World on Fire Tour
