reklama
 
 

Alan Wilder: Chci natočit soundtrack. Má někdo zájem?

6. 10. 2007 10:00
Novinka Recoil vznikla díky internetovému vyhledávači

Praha Nebývá zvykem, že by alternativní tvorba, jakou je hudba Alana Wildera aka Recoil, vzbuzovala takový mediální zájem. Čeští a slovenští novináři ovšem bývalého člena Depeche Mode zaměstnali na několik hodin.

"Nevím, asi je to trochu neobvyklé," říká Alan Wilder v rozhovoru pro Aktuálně.cz  o pozornosti, které se Recoil dostává. "Pokud ano, určitě to souvisí s Depeche Mode," přiznává. "Těší mě zájem médií, ale nejtěžší je nakonec dostat alba do obchodů. Ke spoustě lidí se moje hudba stejně nedostane."

Vydal jste singl přes iTunes, váš profil na MySpace je velmi slušně navštěvovaný. Jak důležité jsou pro prodej a propagaci nová média?
Zrovna lidé z iTunes mi udělali radost. Ze všech stylů mě zařadili mě do škatulky "nezařaditelné" - což mě vážně potěšilo. Co se MySpace týče, takové sociální sítě jsou pro mě přelomové ve smyslu, jak může umělec komunikovat se svým publikem. Ne může, měl by. Je zřejmé, že lidé už si hudbu kupují zcela jinak než dříve, třeba i před dvěma třemi lety. A nejenže se stále více lidí k hudbě dostává jinak, taky ji jinak poslouchá.

Dnes je běžné, že si lidé z alba koupí jen tři čtyři skladby. Myslíte, že se tím změní i sama produkce?
Určitě, o tom nepochybuji.

Pro vás osobně to ale bude velká výzva, máte rád konceptuální alba.
Musím přijmout jako fakt, že je třeba najít nový přístup k tomu, jak je hudba lidem nabízena a prezentována. Tvorba sama se až tak nutně měnit nemusí. Je to složité, na tuto otázku má přirozeně řada lidí odlišný názor. Určitě vám na to něco jiného řekne člověk z hudební společnosti, zavedená hvězda nebo začínající umělec. Pro někoho, kdo je neznámý, může být MySpace dobrý marketingový nástroj. I proto je ale web také plný hrozné hudby, každý tam nahází kdeco.

Nakonec se stejně pořád nejvíc počítá smlouva s hudebním vydavatelem.
Přesně tak. V tom smyslu jsou stále hudební společnosti důležitější než MySpace. Když že se někoho rozhodnou vydat a investovat do něj, provádějí určitou selekci a dodávají určitou kredibilitu. MySpace ale svou úlohu má a je velmi důležitý z mnoha jiných důvodů.

Jak v tom celém systému vnímáte svou pozici?
Třeba tak, že když se rozhodnu za dva roky vydat další desku, bude to výpravné cédéčko s jedinečně zpracovaným obalem v limitované edici. Mám nápad na zajímavý formát. Přebal a booklet ve velikosti vinylu, ale uvnitř DVD. Budu to teď dávat k posouzení na Mute, uvidíme, co řeknou.

Vy máte ale v rámci tradičního hudebního byznysu velmi dobré postavení. V Mute si vás asi hýčkají, že?
Z mého pohledu to není zlé. Nedávno jsem měl schůzku s Danielem Millerem, šéfem Mute. Říkám mu, chceš po mě další desku, třeba za pár let? Jistě, jistě! A nemáš strach, že proděláš? A on: Kdepak, samozřejmě natáčej, dělej, co chceš. Na druhou stranu je fakt, že prodeje cédéček dlouhodobě klesají, trh se zmenšuje. I Mute jako firma se za ty roky pořádně zmenšila. Nemám neomezený rozpočet, musím občas dost šetřit. Třeba na videoklipu. Stejně je všem jasné, že s mojí hudbou se nikde pouštět nebude.

Klipy Recoil vypadají vždy povedeně, už proto, že vaše hudba si s různými formami vizuálního umění rozumí. Když se to otočí, dostáváte nabídky na zkomponování soundtracku?
Vůbec, i když bych rád. Nikdo mě doposud neoslovil.

A koho byste rád? Třeba David Lynch by si s vámi možná notoval...
To asi ano. Nevím, koho bych chtěl konkrétně, ale rád bych si takovou práci zkusil, třeba i menší produkci. Ale nikdo nemá zájem.

Když teď tohle prohlásíte, vaše pošta na MySpace se možná prohne.
Tak jen do toho, rozhlaste to všude, kdo má zájem? Často mě někdo přes MySpace kontaktuje a čas od času se objeví i někdo zajímavý. Zatím jsem přes MySpace žádnou třeba hudební spolupráci nerealizoval, ale snažím se podívat se na osobní profil každého, kdo mě osloví.

Joe Richardsona, ústřední hlas vaší nové desky subHuman, jste prý vygoogloval
Proč ne? Internet vám dává na výběr, dříve bych tím pověřil svého vydavatele, aby mi někoho takového sehnali. Oni by oslovili pět zpěváků a poslali mi dvě pásky na výběr. Na internetu mám stovky možností. A nejlepší na tom je, že byl druhá nebo třetí položka, kterou Google vyhledal. Poslechl jsem si Joeův hlas a říkám si, teda, to musí být nějaký starý slavný černošský bluesový zpěvák, o kterém jsem v životě neslyšel. A když jsem se podíval na jeho obrázek a vidím, že je to takový typ jako Willie Nelson. A napadlo mě, urrgh, to ne, s tím nebude dělat. Navíc jsem měl pocit, že by mě stejně odmítnul.

Pamatujete si slova, která jste při hledání zadal?
Blues Singer Songwriter. Tak nějak Zkuste to, uvidíte, co se stane.

I díky jeho výraznému hlasu zní subHuman jako taková prodloužená ruka skladby  Jezebel z alba Liquid
To je pravda, zvuk téhle desky je skutečně podobný  - ať už pro ten bluesový nádech a atmosféru, ale také samozřejmě díky Joeovi a jeho hlasu. Spousta lidí si myslí, že je černoch.

Neměl jste strach, že když Joe Richardsonovi věnujete vlastně dvě třetiny desky, strhne svým charismatickým hlasem album k jedné poloze a tématu?
Ono to bylo jinak. Dal jsem dohromady určité motivy, hledal k nim odpovídající hlas a sháněl jsem bluesového zpěváka, který by navázal na to, co jsem měl k dispozici. Chtěl jsem někomu nabídnout dvě tři skladby. Joe, kterého jsem si vybral, mi pak nabídl několik svých skladeb, které se mi líbily, takže jsme je dál rozpracovali.Několik se jich na album ani nevešlo, možná je později ještě vydám. Ještě nevím, kam se to posune. Občas jediné, co potřebuji, je deadline - dokázal bych se ve své hudbě nimrat donekonečna. To je asi mé největší omezení.

V jakém smyslu?
Jsem přílišný perfekcionista, až mě to občas omezuje. Nikdy nebudu zcela spokojený, nikdy nebudu vlastně hotov. Jediné, co mě donutí odevzdat práci, je červený vykřičník v kalendáři. Nebo když mi z labelu zavolají, už nám dej master: Teď hned!

 

Alan Wilder & Recoil

  • Osmačtyřicetiletý hudebník proslul především jako jeden z pilířů Depeche Mode, kteří si ho v roce 1982 skrze inzerát v Melody Makeru vybrali do svého středu a se kterými vydržel do roku 1995. Když kapelu opouštěl, byly na světě už dvě desky jeho sólového projektu Recoil.

  • Začínal na čtyřstopém kazeťáku už v polovině osmdesátých let a předznamenal zvuk temně experimentálního elektronického ambientu a IDM, který později proslavily labely jako Wax! Trax! nebo Warp.
  • První dvě alba Recoil (Hydrology, /1+2 z roku 88 a Bloodline z roku 92) se vyznačují meditativní, často temnou a podmanivě hypnotickou melodikou. Wilder pracuje se zvukovými plochami jako s obrazy, melodické motivy navzájem kombinuje v temném dialogu, výsledkem je často uhrančivý minimalismus.
  • Dva roky po odchodu z Depeche Mode vydává pod hlavičkou Recoil album The Unsound Methods, které nabízí pestřejší zvukový, rytmický i žánrový rozptyl.
  • Wilder by ve svém solitérství asi nesouhlasil, ale The Unsound Methods by se dala popsat jako určitá odpověď na tehdy módní vlnu trip hopu, jak ho ve svých začátcích pojímali Tricky, Massive Attack nebo Porthishead.
  • Předposlední album Liquid z roku 2000 nabídlo pohled na Wildera ještě hlouběji ponořeného do temně zvrásněných hudebních neuróz, navíc přibyly bluesové a jazzové polohy.
  • Letošní novinka subHuman se drží tradičně temných spodních proudů, ale i díky hostování bluesmana Joe Richardsona je dost možná "nejpřístupnější" deskou Recoil vůbec.
  • Mnohovrstevné zvukové kompozice, neurotické i relaxačně houpavé rytmy subHuman dokonale sedí s bluesovým chraplákem i texty, z nichž některé vycházejí z tradiční lidové tvorby jižanského New Orleans.

autor: Jan Pomuk Štěpánek | 6. 10. 2007 10:00

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama